Perfectly wrong for me

∆twenty six∆

Když jsem se vrátila do chaty, spát se mi už nechtělo. Neměla jsem ale co dělat a tak jsem si i tak zalezla pod teplou peřinu a koukala jsem do zdi. Už jsem nebrečela. Přišlo mi jakobych všechny slzy, co jsem v sobě měla, už vybrečela. Ačkoliv jsem to nečekala, po chvíli jsem opět usla.

Pomalu jsem otevřela oči a hned jsem toho litovala. Do očí mě udeřilo ostré světlo až jsem je musela zase zavřít. Po druhé, tentokrát už opatrněji jsem je otevřela a rozhlédla jsem se. Rose vedle mě ještě pořád spala. Podívala jsem se na hodiny, bylo jedenáct. Zvedla jsem se z postele ale ihned mě do hlavy vystřelila obrovská bolest a já se musela opět posadit. Našla jsem prášek a rychle jsem ho zapila.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem strašně. Velké kruhy pod očima, vlasy do všech stran a v očích unavený výraz který vystihoval mojí náladu.

"Ahoj ospalče" pozdravila jsem Rose, když otevřela oči. Jenom zamumlala a chytla se za hlavu. " Tady máš prášek a vodu" podala jsem jí a ona se na mě děkovně podívala. Poté jsme se obě převlékli a sbalili jsme si věci.

"Tak kdy pojedeme?" Zeptala jsem se kluků, když jsme přišli do jejich chaty. "No vlastně až v noci" řekl Jeremy a my s Rose vytřeštily oči. "Cože?! Proč?" Vyjekla Rose. "Dneska večer je tu táborák, je to prý vždycky sranda a jelikož jsme tu na něj nikdy nebyli, tak chceme" pokračoval dál s úsměvem a ignoroval naše pohrdavé pohledy. "Fajn" řekla jsem nakonec když nikdo nic neříkal a vydala jsem se s Rose do naší chaty. Tam jsme strávily celý den. Povídaly jsme si. Dělaly blbosti a hodně jsme se smály.

"Holky pojďte, už se zapálil oheň" přišli kluci do naší chaty a my jenom kývly. "Em...já ti za všechno moc děkuju, ačkoliv na to nevypadám.. hodně mě pořád bolí a trápí co se stalo. Jen se na to snažím nemyslet a tak hodně piju. Ty mi ale moc pomáháš." Dopověděla Rose a já jí objala. "A teď pojď" vzala jsem jí za ruku a teple oblečené jsme se vydaly k ohni, kde už bylo narváno. Sedly jsme si ke klukům, kteří nám drželi místo a porozhlédli jsme se kdo všechno tu je a co se děje. Moje oči, ačkoliv nechtěly hned vyhledali Mendese, který jak vypadal se dobře bavil se svými kamarády. Hlavu jsem radši hned odvrátila a věnovala jsem se ostatním.

Zpívalo se a hrálo na kytaru. Bylo to opravdu skvělé. Zrovna když hráli mojí oblíbenou písničku cinkla mi nová zpráva na telefonu. Otevřela jsem jí a musela jsem se široce usmát.
Od Chrise: Ahoj Em, vím že jsem se teď moc neozýval a nenapsal jsem ti ale jak jsem řekl, potřeboval jsem čas. Rád bych tě ale zase viděl. Mám tě moc rád. Chris.

Odepsala jsem mu na to že bych ho taky moc ráda viděla a chtěla jsem mu jít zavolat ale něco mě zastavilo. Zvedla jsem zrak a zpozorovala jsem Mendese, co si sedal na místo toho kluka, co hrál a vytahoval si odněkud kytaru. Pak do ní začal jemně brnkat krásnou melodii a já ho nepoznávala. Vypadal tak... přirozeně, spokojeně. Písničku jsem neznala a zdálo se mi, že ostatní taky ne, ale byla krásná.

...So baby be the life of the party

Dozpíval poslední větu a já na něj zůstala civět. Zpíval opravdu dokonale. Měl úžasný hlas. Zvedla jsem se za úmyslem jít zavolat tomu Chrisovi ale když jsem už vytáčela jeho číslo, postavila se vedle mě vysoká, mužská postava. " Promiň za ten včerejšek. Vím, že jsem byl hnusnej." Promluvil Mendes a já se nestačila divit.