Perfectly wrong for me

∆twenty seven∆

Usmál se na mě a položil mi dlaň na tvář. Zachvěla jsem se pod tím dotykem a podívala jsem se na ty plné, narůžovělé polštářky. Čekal. Chtěl abych udělala první krok. Nemusel čekat dlouho, začala jsem se pomalu nahýbat k jeho tváři a on přivřel oči. Chybělo už málo ale vyrušil mě Chrisův hlas, který se ozval z telefonu.
"Ahoj Em, jsem rád že si ještě zavolala, musím ti toho tolik říct" řekl jemným hlasem a já jsem si telefon přiložila k uchu. "Tak povídej" pobídla jsem Chrise a vydala jsem se pryč.

Když jsem s Chrisem dovolala, vydala jsem se ještě k ohni. Už tam moc lidí nebylo ale pořád tam byla krásná atmosféra. Shawn tam nebyl. Zakroutila jsem nad mým chováním hlavou a přisedla jsem si k Rose.

Kolem jedné hodiny ráno jsme vyjeli pryč. Jsem opravdu zvědavá jak půjdu dneska do školy. Celou cestu jsme si zpívali písničky z rádia a já byla plná energie. Jakmile mě ale vysadili před domem, oči se mi začaly samy zavírat.

Ráno jsem s velkou obtíží vstala. Na cestu jsem si udělala kafe a s předstihem jsem vyjela do školy. Spousta lidí dneska do školy nejde protože odpoledne se tady hraje zápas. Jelikož jsme v Kanadě, máme tady i školní lední stadion, kde se samozřejmě hraje hokej. Skoro každý kluk tady hraje hokej, je to jako americký fotbal v USA. Já ale do školy musím, hrozně moc jsem tedkon zameškala. Car naštěstí taky takže tam nebudu sama.

"Jdeš na ten zápas že jo?" Zeptala se mě Car uprostřed nudný matiky kterou stejně nechápu. "Ehm, nevím chci jít domů" odpověděla jsem jí zamyšleně. Dneska máme školu až do půl páté a zápas je od pěti, takže bych ani nestihla dojít domů. "Ale notak, prosím" žadonila Car až jsem nakonec podlehla. "Tak fajn tak fajn" souhlasila jsem a ona se rozzářila jak sluníčko.

Když nám skončilo vyučování, šli jsme si ještě koupit nějaký jídlo na ten zápas. Hokej mě celkem baví ale Mendesovo a Dallasovo předvádění mě občas fakt vytáčí. Neříkám, jsou fakt dobří ale nemusí se tak předvádět, když to všichni vědí. Nakoupili jsme si hromadu jídla a ve třičtvrtě na pět už jsme seděli na tribunách. Hned jsem začala litovat svého oblečení. Měla jsem na sobě celkem tenkou mikinu a tady to bylo tak na dvě mikiny a zimní bundu. Nic jsem ale namítala a sedla jsem si s Car na kraj k uličce. Jsou to nejlepší místa protože můžete kamkoli během hry jít a nikdo není otrávený, že vám musí uhnout z cesty. Kolem padesáti už na led začali přicházet hráči. Už tu taky byla spousta lidí ale většina stejně přichází až opravdu na pátou jelikož se stejně začíná až v pět deset.

Hned jsem poznala když do haly vstoupil Mendes. Společně s Dallasem se smáli na celé kolo, že je museli slyšet i v New Yorku. Společně s Car jsme se na ně podívali když byli kousek od nás. "Ale kdo pak to tu je" zazubil se na nás Mendes když nás uviděl. "Taky tě rády vidíme" pronesla s úsměvem Car. Vzpomněla jsem si jak po mě Mendes chtěl abych mu s ní dohodla rande a jak i ona chtěla. Co já ale vím tak jí pak nikam nepozval. Otočila jsem se zpátky na Mendese který se ale spíše věnoval mě než Car. "Doufám, že mi budete fandit" řekl a sundal si šálu s logem našeho školního týmu z krku. Následně mi jí položil na krk a lehce si mě za ní přitáhl blíž. "Aby si mi neumrzla Sněhurko" pronesl poměrně tiše k mému chvějícímu se tělu a společně s Dallasem, který na nás mával se vydal pryč. Car se tvářila celkem zařazeně ale nic neříkala. Samotnou mě to vyvedlo z míry. Jakápak Sněhurko, nikdy mi neřekl skoro ani jménem natož takhle. Radši jsem se posadila zpátky na lavici a tu tlustou šálu jsem si obmotala víc kolem krku. Voněla po něm.

Po dvou třetinách vedli už 5:2. Samozřejmě hlavní zásluhou Shawna a Camerona. Oba dali jeden gól, mohli jich dát mnohem víc ale skoro pokaždé nahráli někomu jinému aby taky měl šanci. Bylo to od nich hezký. Na ostatní tři góly vždycky přihráli.

S Car jsme nikam nešli, jenom jsme seděly na lavici a čekaly až se bude pokračovat. Byla mi neuvěřitelná zima. Po přestávce začali hrát znovu.