Perfectly wrong for me

∆four∆

Car u nás byla až do večera. Kolem desáté hodiny večer už odešla a já jsem se jenom osprchovala a ulehla do postele. S hlavou na dnešek jsem téměř hned usnula.

Ráno jsem se probrala na sluneční paprsky které mě pálily do očí a šla jsem si udělat lívance. Tak nějak se mi povedly a tak jsem je všechny spořádala. U Mendese doma byla zase nějaká sešlost s asi dvaceti lidmi. I když jich nebylo tolik byli celkem dost hluční a tak jsem se nemohla soustředit na nic jinýho než na ten hluk. Vykoukla jsem z balkonu na jeho barák a sponzorovala jsem ho na zahradě u bazénu. Měl na sobě jen nějaké volné, plandající plavky a za krkem měl ručník, vlasy měl mokré a ještě víc kudrnaté než obvykle. Musím říct, že byl pěkný ale nikdy bych to neřekla nahlas, přece jenom se mi protiřečí říkat o někom koho nesnáším, že je pěkný. Z mého přemýšlení mě vytrhlo, když se otočil mým směrem a zamával. To jsem trochu nepobrala. Nijak jsem na to nereagovala i když on na to asi čekal a odešla jsem zpět do domu. Nechápu co na něm přesně Car vidí, jako ano řekla jsem, že je pěkný ale jeho povaha je na zabití.

Kolem třetí hodiny na mě někdo zaťukal. Otevřela jsem dveře ve kterých stál Mendes s nějakým klukem kterého jsem neznala.
"Co tady chceš?" Zeptala jsem se ho mírně naštvaně.
"Promluvit si" řekl s naprostým klidem v hlase.
"O čem bych s tebou měla tak asi mluvit?" Zeptala jsem se ho.
"Prostě o všem pojď" řekl a vzal mě za loket. Nijak jsem se nebránila a nechala se vyvést na jeho zahradu.
"Tak co chceš?" Zeptala jsem se ho nevrle když zastavil. Ten kluk už se od nás odpojil a tak jsme tam stáli už jenom my dva.
"Tak zaprvý bych se ti chtěl omluvit za ty hádky a války" řekl a já se na něj překvapeně podívala.

"Vážně?" Zeptala jsem se udiveně.
"Ne" řekl a začal se smát ale v tom už na mě začalo dopadat spoustu barevných balónků naplněných tekutou čokoládou.
"Doprdele Mendesi, děláš si ze mě prdlel!!!" Zařvala jsem na něj vztekle.
"Počkej zamyslím se...NE" říkal mezi smíchem.
"Ty si takovej kretén Mendesi" zařvala jsem na něj a rozešla jsem se směrem k němu. Zatímco on se pořád smál, já už se k němu blížila v nadpozemské rychlosti. Když už jsem byla u něj skočila jsem mu kolem krku a ještě než jsme spadli do bazénu jsem mu tu čokoládu utřela do ksichtu.

"Teď si děláš ty prdel ze mě, že jo!?" Zařval když vyplaval ze dna.
"Počkej zamyslím se...ne!" Zařvala jsem jeho hlášku kterou mi řekl před chvílí a vylezla jsem z bazénu. Viděla jsem na něm jak rudnul vztekem i když ani nechápu proč, nic tak strašnýho jsem mu neudělala. Vydala jsem se směrem domů když v tom mě v té chvíli ještě neznámý člověk namáčknul na zeď. Otočila jsem se a spatřila jsem toho kluka, který byl s Mendesem před naším barákem.
"Co chceš" prskla jsem po něm.
"Shawn s tebou chce ještě mluvit" řekl s naprostým klidem.

"Ale dokud tady není, tak si můžeme užít" řekl a mě se roztřásly kolena. Nikdo tady u této zdi nebyl a i kdyby byl, nestaral by se o mě.
"Tak na to zapomeň" snažila jsem se to říct s co největším klidem.
"Ani mě nehne" řekl poměrně nahlas a namáčknul se na mě ještě víc. Snažil se mě políbit ale já jsem hlavu otočila pryč, také mi zajel mezi nohy a já se ho snažila odstrčit.
"Ryane přestaň!" Zařval na toho kluka známý hlas. Ten kluk přestal a odstoupil ode mě. Podívala jsem se do páru hnědých očí ve kterých se značila zlost. Ten kluk, teď už vím, že Ryan odešel a já tam zůstala stát sama s Mendesem.

"Pokud mě tu hodláš ještě seřvat tak to nedělej, nestojím o to" řekla jsem mu vyšším hlasem a otočila se k odchodu.
"Sory za něj, neví kdy má přestat" řekl když jsem se vzdalovala.
"V pohodě, to ty taky ne, jsem zvyklá" řekla jsem odbyle ale i tak jsem byla ráda, že se omluvil. Slyšela jsem jak sebou trhl když jsem to řekla ale neotáčela jsem se. Došla jsem domů a napustila jsem si vanu do které jsem poté vlezla. Vzala jsem si do ruky mobil a otevřela jsem instagram, když v tom na mě naskočila nová žádost o zprávu a o sledování rozklikla jsem to a uviděla účet...