Perfectly wrong for me

∆fourty one∆

Víc jsem se zachumlala do peřiny a máchla jsem rukou vedle sebe abych se více přitáhla k Shawnovi. Nic ani nikoho jsem tam ale neucítila. Otevřela jsem teda oči a měla jsem pravdu, v pokoji jsem byla sama. Svěsila jsem tak svoje nohy z postele a postavila jsem se na ně. Prošla jsem celý dům ale nebyl tu. Asi je jeho zvyk odcházet ráno bez rozloučení, už to udělal po druhý. Nešla jsem za ním, přišlo mi to zbytečné, zůstala jsem doma a udělal jsem si snídani. Pořád jsem na něj ale myslela. Proč vždycky takhle zmizí? Proč nic neřekne nebo aspoň nenapíše. Radši jsem zatřepala hlavou abych myšlenky na něj vyhnala z hlavy a sedla jsem si k televizi ve které dávali nějakou komedii. Pak se ozval zvonek a ve mě hned vzplanula malá jiskřička naděje. Ta ale hned pohasla když jsem tam uviděla Jeremyho a Rose. Pozvala jsem je dál a udělala jsem jim pití.

"A Em ty teda teď s tím Chrisem chodíš?" Zeptala se mě Rose a já ztuhla. "Ehm...no ne... já no...byla to chyba, je to jenom kamarád" usmála jsem se na ně. "Aha no ale slušelo by vám to." Dořekla k tomu ještě Rose. Na to už jsem jí neodpovídala jen jsem se usmála. "A co vy? Kam jste pak se Shawnem jeli?" Měla jsem sto chutí si dát facku, jsem tak blbá, tuhle otázku jsem ale měla na jazyku už hrozně dlouho. "No jeli jsme do obchoďáku, já chtěla jít do kina ale on ne tak jsme zůstali sedět u jídla, moc dlouho jsme ale spolu nebyli, pak už něco měl tak musel jet ale myslím, že půjdeme zase někam hodně brzy" zachichotala se Rose a já stiskla prsty do pěsti tak moc, až mi zbělaly klouby. Měla jsem co dělat abych nezakroutila očima ale překonala jsem se. "Tak vidíš, třeba se ho konečně dočkáš" poplácal jí Jeremy po rameni a já se falešně usmála. Jen přes mojí mrtvolu.

Chtěli mě vytáhnout na nějaký mejdan ale já na to neměla náladu a tak jsem jim řekla, že mi není dobře. Sama jsem si zalezla do postele a zapla jsem notebook. Z mého filmového odpoledne mě vytrhl hlas.
"Je venku tak hezky a ty sedíš zavřená vevnitř" usmál se na mě Shawn. "No jo, to jsem prostě já. Jak ses sem dostal?" Zeptala jsem se ho. "No nechala si odemčeno tak jsem prostě vešel" mikl rameny. "Jo a promiň, že jsem ráno tak zmizel ale přijeli rodiče a já tě nechtěl budit" posadil se vedle mě. Aha tak to dává smysl, měl důvod bez rozloučení odejít. "Hmm" hrála jsem ale dál uraženou. "Nootaak baby" přejel svým nosem přes mojí tvář a takhle to zopakoval ještě asi pětkrát, jako by se tím hladil. "Už se to nestane" vtiskl mi na tu tvář pusu. "Už se to stalo podruhý" prohodila jsem ledabyle a dělala jsem, že se věnuju filmu. "No to je pravda ale poprvé jsem taky měl důvod, a nebo neměl ale prostě mě to zaskočilo" přiznal a já k němu otočila hlavu. "Co tě zaskočilo?" Zeptala jsem se a vytáhla jsem jedno obočí. "Ta změna mezi námi, ze dne na den jsme se přestali hádat a já to nějak musel... zpracovat" odpovídal a přitom se mi díval do očí. "Fajn je to tvoje věc" hrála jsem svou hru dál i když jsem na něj nebyla ani trošku naštvaná, chápala jsem ho. "Takže všechno je ok?" Zeptal se mě po chvíli ticha. "Jo" utrousila jsem potichu. "No tak já radši půjdu" chtěl se zvednout ale já ho chytla za ruku, už jsem nezvládla hrát uraženou. "Nechoď" poprosila jsem ho a on se usmál. "Díky bohu žes to řekla" zasmál se a políbil mě na rty. "Něco ti ukážu" odpojil se od mých rtů a já se zamračila. Vytáhl mobil z kapsy a najel na svůj Instagram. Ukazoval mi tam nějakou fotku ale já musela myslet na všechny ty fotky s různými holkami, co tam měl. Měl snad skoro na každé nějakou. "Posloucháš mě?" Šťouchl do mě loktem. "Jjo" zatřepala jsem hlavou a usmála jsem se. "Pomoz mi vybrat fotku na instagram... tuhle nebo tuhle" ukázal mi dvě na kterých byl sám ale já stejně kvůli tamtěn cítila žárlivost. "Ani jednu, radši tam dej nějakou fotku kde je s tebou i nějaká šlapka" řekla jsem dřív než jsem se stihla zastavit. "Cože?" Nechápavě na mě koukl a naklonil hlavu na stranu. "Slyšel jsi" nemělo cenu to popírat, slyšel to. "Ty žárlíš?" Vydechl udiveně a do toho se usmál. "Ne vůbec jen jsem myslela, že tam nějakou takovou chceš" mikla jsem rameny a odvrátila jsem od něj zrak. "Žárlíš" utvrdil spíš sebe a já se na něj podívala. Usmíval se jak sluníčko. "Ne nežárlím ale když jsme u toho... měla bych?" Zeptala jsem se s troškou obav v mém hlase. "Nne rozhodně ne" skoro až vykřikl a já se na něj podívala jako to ti nevěřím. "Vážně ne. Se na sebe podívej. Jsi nádherná, chytrá a moje" zasmál se "radši jednu takovou než 100 jako jsou ony" řekl a já se nestačila divit. Bylo to snad to nejhezčí co mi kdy řekl. Na chvíli se mi až do pusy dostala ty dvě slova. Miluju tě. Ale ještě jsem si je stačila rozmyslet, jistá si jimi totiž úplně ještě nejsem. Místo slov jsem ho jenom políbila. Tenhle polibek byl ale jiný. Byl plný něčeho, co tam předtím nebylo. Nevím co to bylo ale bylo to krásné. "Tak a jdeme se spolu vyfotit ať tam mám i nějakou s tebou" řekl když jsme se od sebe odpojili a já se musela usmát. Vyrazili jsme ven na pláž (vím že v Torontu není ale hodí se to) a právě zapadalo slunce. Vyfotili jsme jich hodně a pak jsme se za tmy vydali zpátky ke mě. Nakonec vyhrála ta na které mě Shawn vyzdvyhává do vzduchu a mě tam není vidět do obličeje, což je na tom asi to nejlepší. Ani jeden to co mezi námi je nechceme jakkoliv zveřejňovat, ani my dva to nevíme natož aby jsme odpovídali na otázky od ostatních. Shawn to hodil na instagram a já se tam po chvíli podívala.

  2008 likes

  shawnmendes mine
  View all 173 comments
  hannah3 kdo to je?
  roselolo 💔
  _kattie_ i thought u re mine

Musela jsem se nad tím příspěvkem pousmát. Na druhou stranu mi ale bylo líto Rose, cítila jsem se špatně. Od Shawna se ale držet dál nemůžu.

Děkuju že to pořád čtěte. Jinak bych vám chtěla doporučit knížku Lost In You. Je to fanfikce o Shawnovi a Arianě. Teprve začínají ale byli by moc rádi za nějaké čtení. Kdyby jste tedy neměli co dělat tak si to můžete začít číst ❤️❤️. Miluju vás