Perfectly wrong for me

∆sixty∆

Jeho dlaň hřála tu mojí i když jí nedržel v pevném sevření. Čekala jsem na nějakou reakci ale on se na mě ani neotočil. "Shawne prosím...mluv se mnou" začaly se mi oči plnit slzami.

V tom napětí mezi námi byly slyšet jen moje vzlyky, když v tom mě prudce chytl za ruku a vtáhl za sebou do domu. Dotáhl mě za sebou až do jeho pokoje, kde za námi rychle zabouchl dveře. Nepřestal ale prudce svírat mojí dlaň.

"Au" vyšlo ze mě přidušeně a Shawn se podíval na naše spojené ruce. Svou ruku ihned uvolnil a stáhnul jí k sobě.

Rukama si projel své tmavě hnědé vlasy a začal se procházet po místnosti. V tom se široce rozmáchl rukama a shodil rozsvícenou lampičku ze stolu, ta se ihned roztříštila na malé kousky skla. Prudce jsem sebou trhla a vyjekla jsem když se kvůli ní ozvala velká rána. "Teď si můžeme konečně promluvit, bez hádek prosím" řekl a posadil se na postel. Já jsem zůstala stát u dveří o které jsem se následně opřela.

"Bojíš se mě?" Zvedl ke mě zrak. Musela jsem se kousnout do rtu a zapřemýšlet se nad odpovědí. "Ne" pověděla jsem mu nakonec popravdě. Viděla jsem na něm, že mi nevěřil ale neřekl to nahlas. "Opravdu se tě nebojím" popošla jsem k němu blíž a posadila jsem se na kraj postele.

"Můžeme si už promluvit?" navrhla jsem protože jsem už nechtěla být v tom hrozném tichu. "Jo" přitakal ale dál konverzaci nerozvedl. "Faajn..." nevěděla jsem jak začít a tak jsem mlčela.

"Miluješ mě?" Zeptal se nakonec a sklopil hlavu dolů. "Tak miluješ?" zopakoval to a podíval se na mě když jsem mlčela. "Miluju tě" přikývla jsem a podívala se mu do očí. Na tváři se mu vytvořil jemný úsměv a jeho oči změkly.

"Neřeknu ti to zpátky" odpověděl na to a mě jakoby někdo vrazil fotbalový míč do hrudi. Nevím proč ale tak nějak jsem doufala, že by mohl moje city opětovat. "Dobře to nevadí" vyslovila jsem ale pak jsem to už nezvládla a neudržela jsem slzy v sobě.

Rychle mi stékaly po tvářích a já tiše vzlykala. Nemohla jsem tam s ním být, ne teď. Rychle jsem se zvedla a chtěla odejít ale jeho ruce mi v tom zabránily. "Shawne prosím nech mě jít" říkala jsem mezi hysterickým pláčem a mezitím si plánovala jak už nikdy nevylezu z postele. " Neřeknu ti to ale ne z toho důvodu jak si myslíš" snažil se do dlaní uchopit můj obličej.

"Ne Shawne, nemusíš mi nic vysvětlovat, prostě mě nemiluješ, nemůžeš za to, není to tvoje chyba" řekla jsem a přemýšlela nad tím jak bude můj život teď asi vypadat. Budeme se vzájemně vyhýbat?
"Nejde teď o to Em" vzal mě za ruce a táhl zpátky k posteli. Chtěla jsem mu na to něco říct, cokoliv, protože o to tu teď právě šlo ale z mých úst vycházely jenom vzlyky.

"Řekl jsem to už spoustě holkám. Říkal jsem jim to jenom pro to abych je dostal do postele a nebo abych se cítil líp. Nikdy jsem to ale nemyslel vážně a já nechci aby sis myslela, že tě k nim přihodím. Si pro mě mnohem víc ale ty slova pro mě jsou jen balící metoda na holky i když vím, že to ty asi nepochopíš. Nechci ti to říct protože tebe mám mnohem radši než všechny ty holky dohromady" nadechl se k dalšímu slovu a já ho s napětím poslouchala "nic ta slova pro mě neznamenají Emily a ty pro mě něco znamenáš, to je ten důvod" dopověděl a já se snažila vstřebat všechno, co mi tady teď řekl.

"A jak mám vědět, co cítíš když ty hlavní slova který bych chtěla slyšet mi říct nemůžeš" mihla jsem rameny. Popravdě jsem naprosto chápala jeho důvod a byla jsem ráda, že mi to řekl ale hrozně jsem to chtěla slyšet, to že mě miluje. Ale co já vím, třeba mě nemiluje, jen ke mě něco cítí, to může být cokoliv.

"Řeknu to" utvrdil mě "určitě ti to jednou řeknu, jen ne teď" dopověděl a přisunul se ke mě blíž. Chtěla jsem se ho vyptávat dál ale místo toho jsem vzala jeho obličej do dlaní a políbila jeho nadýchané rty.