V životě mám asi fakt smůlu. Shawn Mendes... můj soused. Nastěhoval se sem společně se svojí rodinou před pěti lety a já ho nemůžu ani vystát. Představuju vám toho nejnamyšlenějšího, nejprotivnějšího a největšího idiota co znám.
#1 in shawnmendes ❤️...
Nespolupracoval a odtrhl se ode mě. "Em...já vím, že jsi smutná a zlomená ale nechci aby si něčeho litovala. Jsem tvůj kamarád ať uděláš teď cokoliv ale... když jsme se spolu vyspali, sama si mi pak řekla, že už se to nestane a budeme jenom kamarádi. Pokud ti to teď pomůže klidně budeme dělat co budeš chtít jenom nechci aby si se pak cítila ještě hůř, ok?" Zeptal se mě s jemným úsměvem. Silně jsem ho objala a užívala si každé chvíle s ním. Nemiluju ho jako kluka s kterým bych chtěla jednou mít děti a milion psů ale jako kluka, který u mě musí zůstat navždy a je jedno jako jaká osoba. "Mám tě hrozně moc ráda Chrisi" pošeptala jsem mu do ucha a on si mě k sobě přivinul ještě blíž. "Já tebe zlato a teď na všechno kašli, jdeme si zahrát nějakou kravinu na PlayStation." Řekl a já se upřímně rozesmála. "Dobře"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
He's my sunshine in the darkness
Přidala jsem fotku na instagram. Je to fotka stará asi týden, když jsme s Chrisem byli na pláži. Hned tam začaly skákat komentáře jako 'vy spolu chodíte?moc vám to přeju. Kdo to je atd.' ale my jsme to ani jeden neřešili.
Uživatel Shawn Mendes vás přestal/a sledovat. (Pozn. Vím že takové upozornění nepřichází, teda aspoň mě ne ale tady jo 😂)
Přišlo mi po chvíli upozornění. Upřímně mi to vůbec nevadilo, už ho taky nesleduju. Nějak nevím jak ale Chris mi udělal opravdu lepší náladu. Po těch pár dnech jsem se zase cítila šťastná.
Celou noc jsme se jen tak tulili a to, že tady pro mě byl, bylo to nejlepší, co pro mě kdy udělal. Byly asi 2 hodiny ráno a my jsme nespali, jen jsme koukali na další film. "Hele nechceš někam zajít? Třeba do klubu nebo tak? Rozptýlit se." Nabídl mi Chris. Nakonec jsem souhlasila a tak jsme se převlékli a vyrazili jsme do nějakého klubu. Hned jak jsme tam přišli jsme si to namířili k baru. Oba jsme si dali vodku a na ex jsme to do sebe kopli. Hrály tam různé písničky a pak začala hrát melodie mojí oblíbené. Thinking out loud. Už jsem jen čekala, až Ed začne zpívat text a já budu moct vplout do mých myšlenek...to se ale nestalo. Nebyl to originál a i se mi zdálo, jako by to bylo nějaké karaoke. Zaposlouchala jsem se, musím říct, že ten člověk měl krásný hlas ale jakobych ho odnekud znala. Ne to nemůže být možné. Prodrala jsem se davem a koukla jsem se kdo zpívá. Nemýlila jsem se. Opravdu tam stál. S jeho obvyklým rozruchem ve vlasech a džínové bundě. Neprobrala jsem se dokud nedohrál písničku a nevšiml si mě. V tu ránu jsem se rychle otočila. Už jsem tu s ním nechtěla být. Chrisovi jsem napsala, že už jedu domů, chci být sama a ať dorazí.
Venku mě ovál studený vítr a já jsem si k sobě víc přitáhla koženou bundu. Pomalu jsem vyšla směr domov a v hlavě mi pořád hrál ten jeho hlas. Nevěděla jsem, že umí zpívat. "Hej, stůj, hej hej hej, Em stůj" slyšela jsem za sebou dost opilý hlas. Otočila jsem se a uviděla jsem tam o lavičku se opírajícího Mendese. Když jsem se otočila, vyšel pomalu ke mě, hodně pomalu. Byl tak opilý, že už ani chodit skoro nemohl. Kašlala jsem na něj ale když mě zatáhl za rameno tak, že jsem skoro spadla, otočila jsem se. Koukal na mě a pak začal zavírat oči, spadl by kdybych ho nepodepřela. "Musíš domů" řekla jsem mu naštvaně ale nediv te se mi, podepírat někoho koho nemám ráda a váží tak 100kg není moc příjemný. "Jo ale k tobě" řekl a já se na něj zamračila. No to asi těžko kámo. Vzala jsem ho kolem ramen a vydala jsem se s ním k domu. Jindy bych to neudělala, dělám to jenom proto, že je opilý.
"Taaak jsme doma" řekla jsem mu když jsem ho pustila. V tu chvíli neudržel rovnováhu a spadl na plot vedle. Ach jo. Vzala jsem ho tedy zase kolem ramen a dovedla jsem ho až ke dveřím. Odemkla jsem mu a strčila jsem ho dovnitř. Kdybych nevěděla, že si tohle zítra nebude pamatovat tak bych to nedělala. Rozešla jsem se k mému baráku a vešla do něj. Šla jsem do pokoje a vstoupila jsem do tmy. "Můžeš mi říct kde si takovou dobu" vykřikl Chris a rozsvítil. "Ehm no ja....", "Odešla si a napsala mi, že chceš být sama, bál jsem se o tebe tak jsem šel taky. Cesta ale trvá tak patnáct minut max, ty si byla pryč hodinu." Vůbec jsem si ho nevšimla, asi jsem ho musela minout když jsme si na chvíli sedli na lavičku mimo ulici. "Já... promiň, potřebovala jsem si pročistit hlavu" řekla jsem mu lež a usmála jsem se. "Tak to je dobré vědět, že se ti dobře čistí s tím kdo ti ublížil nejvíc!"
