BUNKR ARCHIV

9. Nic není nikdy lehké

Po Deanově dotazu na kroniku se Bela přesune do knihovny ke svým rozpracovaným věcem a zamumlá: „Koncept, stručná shrnutí... jsem někde u šílených kadeřnic. Tam se má asi začít, ne?"

„Třeba. I když, začátek byl akce Čistá duše, ale z té může report přijít kdykoli."

„To jde trochu mimo, to nebylo ani v hlášení," Bela zavrtí hlavou, až jí prameny vlasů sklouznou do tváře, odhrne je stranou.

A do knihovny tiše vejde Castiel, zůstane stát u stolu.

„Jo, pravda," broukne Dean. „Tak hlášení."

„Prověřuju Loki," oznámí anděl, jako by si to o hlášení vztáhl na sebe.

„Už to jde?" zeptá se Dean.

„Nechá mě," řekne Cas pomalu. „Ale nelíbí se mi působit jí bolest."

Bela na to zamumlá cosi jako „Casinaaa", ale jinak se věnuje laptopu a psaní.

„Hm," zabručí Dean. „Nachystám jí nějaký bolestný." Vyštrachá láhev padesátileté single malt skotské, kterou si schovával pro zvláštní příležitosti, a tohle vypadá, že je dost zvláštní příležitost.

„Nalej i mně, prosím," řekne anděl.

„Naleju všem," rozhodne se Dean.

„Jsem bez energie, zase..." oznámí Castiel, a vlastně to ani oznamovat nemusí, vypadá schlíplý a unavený.

„Úplně?" zvedne Dean obočí, už cestou pro skleničky do kuchyně.

„Úplně ne..." anděl skloní hlavu. „Jen... Bez křídel... Na nějakou dobu... Jinak... Loki můžeme věřit..." mluví přerývaně, jako by každou chvíli měl omdlít. „Ale mně se evidentně věřit nedá... Omlouvám se všem. Na nějakou dobu zmizím..." Shýbne se pro malou tašku, kterou si už prve zřejmě sbalil. „Až mě budete potřebovat nebo jen chtít vidět, ozvěte se..."

Bela složí hlavu do dlaní, toužebně vyčkává sklenku whisky. Anděl jen sám pro sebe kývne, a protože tu není nikdo, kdo by se ho pokoušel zadržet, zvedne tašku, a se zasmušilým výrazem vystoupá po schodech ke dveřím. „Sbohem... Budete mi chybět... Jste má rodina, ale ohrožuju vás..." Otevře dveře. „Pozdravujte Sammyho... A Dean ať se netrápí..." Vyjde ven a zavře za sebou.

Chvíli zůstane ticho, jen Bela klepe propiskou o stůl, ve skutečnosti bez vůle něco doopravdy dělat, ne teď. Až se objeví Dean s náručí whiskovek, rozhlídne se, anděl nikde.

„Co to?" štěkne. „Do háje, na chvíli si odskočím a zatím tohle?"

Hned za ním dorazí opožděná Loki, ještě v běhu kvílí: „Casi ne! Casi nechoď!"

Dean si povzdechne, odloží sklenky a vezme Loki kolem ramen: „No tak, bude to v pohodě, Loki." Mluví, jako by přesvědčoval hlavně sám sebe.

„Neee!" Loki se rozpláče. „Nebýt mě, tak se to nestane! Já husa naivní!"

„No tak, to byl zase jen další posranej řetězec událostí," konejší ji Dean. „Nemůžeš za to."

„Cas nesmí odejít!"

„Jo, s tím souhlasím, ale... Hele, seber se," zatřese s ní, pohlédne jí do očí. „Sednout si a brečet ničemu nepomůže." Rozpřáhne ruce. „Sice nevím, co něčemu pomůže, ale... máme tady kurva velkou knihovnu, takže asi budeme hledat řešení, co ty na to? Miluju průzkum, vážně miluju průzkum."