BUNKR ARCHIV

72. Nová spojenectví

BUNKR

Během noci se tu odehrálo několik změn.

Skladiště, ve kterém se operační komando pokouší o výslech/likvidaci Lokiho, je ještě zabezpečenější než kdy dřív. Přede dveřmi, nepropouštějícími teď ani vlny andělského rádia, stojí dva andělé ve schránkách nejspíš ragbystů, navlečených ve vojenských uniformách.

Mimo to je všude konečně uklizeno a partička dělníků pracuje na vchodových dveřích.

Michael si zatím v hale zařídil kopii generálního štábu v Nebi. Mimo jiné tu teď posedává čtveřice od pohledu profesorských typů, lidí. Zásobováni kávou a svačinkami diskutují nad hromadou spisků a počítačem, působí vlastně docela spokojeně, ačkoli také rozrušeně: asi jako někdo, komu právě oznámili, že nejenže Ragnarök je skutečnou hrozbou, ale také existují andělé, unášející vědce a připravující jim kávu.

„Castieli," Michael vstává a jde vstříc bratrovi, který se právě objevil. „Odpočinul sis? Dlužím ti, myslím, omluvu za včerejší večer, nechal jsem se unést."

„To nás bylo víc," zamumlá jeden z lidských výzkumníků, než se zase vrátí k předstírání, že se na okolí vůbec nesoustředí.

„Je mi lépe, díky za optání, bratře," řekne Castiel chladně. „Jak se daří Lokimu?"

Michael si ho zkoumavě přeměří. „Tvoje nebeská rezidence už je zase jen a jen tvoje. Až budeš chtít, pustíme se i do dodání druhé části tvojí odměny. Teď bych měl však pro tebe další úkol, osvědčil ses a nevidím důvod, proč naši spolupráci nepovýšit na novou úroveň," prohlásí, dotaz na Lokiho zcela ignoruje.

„A to?" nakloní Castiel hlavu.

Michael kývne směrem k vědecké konferenci. „Tihle lidé by měli být nejlepšími mozky, co se týče záležitostí okolo Ragnaroku. Všichni souhlasili, že budou spolupracovat na jeho zastavení a jak vidíš, mají tu nejlepší péči a podmínky. Dokonce pro ně připravujeme pokoje, proto ten úklid zde."

„A já mám pomoci jak?" zeptá se Castiel.

Michael znovu použije onen zkoumavý pohled. „Chybí nám ten skutečně nejlepší mozek, jaký je v tomhle ohledu k dostání. A ty víš, o kom mluvím."

„Loki?"

„Lokiho máme," lehce se pousměje Michael a zavrtí hlavou. „Ne. Mám na mysli jistou Charlie Bradburyovou. Nebo tak si alespoň říkala, když tu žila, mám pravdu?"

„Charlie? Jak by mohla pomoci? Nevím, kde teď je..." zamumlá Castiel.

„Měli jste spolu dobrý vztah, Castieli," archandělův hlas je teď vzácně vlídný. „A já nemám v úmyslu ani zapotřebí té dívce nějak ubližovat. Jenže si nemyslím, že ona to tak chápe. Skrývá se až příliš dobře, před mými anděly i před Luciferovými... pátrači, předpokládám. Chtěl bych tě pověřit jejím nalezením, kontaktováním a tím, abys ji sem přivedl. S jejím souhlasem, jako spojence."

„A pokud nebude souhlasit?" nadhodí Castiel.

Michael se mírně zamračí, ale pořád se mu zdaří nesklouzávat k výhružnému tónu. „Spoléhám na tebe, maličký. Že ji dokážeš nejen najít, ale i přesvědčit, aby udělala správnou věc," řekne, krátce se odmlčí. „Tebe jsme nakonec přesvědčit dokázali, není to tak? I když to bylo hodně obtížné pro všechny zúčastněné."