BUNKR ARCHIV

61. Výslechy

„Výborně..." pomyslí si Castiel. „Jeden bratr je pryč... Teď ten horší... Horší?" Není si úplně jistý. Ale ví, že Michael umí mučit.

Michael zatím krátce zavře oči, proběhne komunikace mezi ním a dvěma členy komanda, kteří přesunuli do jakéhosi domácího vězení v jednom z pokojů ženu z kuchyně – teď spící ještě tvrdším spánkem než předtím. Její čas ještě nepřišel. Zato Castielův... no, to je jiná.

Pokročí k židli ve středu spleti symbolů a ochran.

„Máš strach," smutně se pousměje. „Proč se tak bojíš, maličký?"

„Strach? Není to lidská vlastnost?" Castiel se pokouší o ironický tón, jaký zná od Crowleyho, uvnitř ho ale spaluje čirý děs.

Michael kývne. „Není to k nesnesení? Strach. Pochyby o vlastním účelu. Ty, který jsi býval dokonalým Otcovým bojovníkem. Proč se k tomu nechceš vrátit? Proč mě nenecháš, abych ti pomohl, Castieli?"

Lucifer: (Všetkým by si len pomáhal, braček, heh.)

„Ty nevíš, co znamená pomáhat!" vyjede Castiel mírně hystericky.

Michael: (Je strašlivé, vidět dokonalou bytost takhle... zničenou.)

Lucifer: (Iste.)

Castiel: (Nejsem zničený! Jsem jen... Jiný.)

A zároveň Cas vyšle další modlitbu. Naléhavější. Zoufalejší. Ten, koho volá, však neslyší. Neposlouchá. Nebo jen čeká? Castiel neví. Ale on přijde... dodržuje slovo. To ví.

Michael pokývne, založí si ruce na prsou. „Samozřejmě. S těmihle... lidmi jsi několikrát „zachránil svět"." Ty uvozovky nenaznačuje, jsou zkrátka slyšet. „Takže se nejspíš považuješ za odborníka na... pomáhání. Můžu ti připomenout, že se vám několikrát také málem podařilo svět zničit? Jen kvůli snaze pomáhat." Pokročí k němu trochu blíž. „Chci ti vrátit tvou čest. Tvoje místo mezi ostatními bojovníky Nebe. Očistit tě. Tohle by chtěl i tvůj člověk. Abys doopravdy pomohl zastavit zkázu světa. Není to tak?"

„Možná ano..." řekne Castiel tiše. „Ale ne za cenu bratříčkování se s tebou... Stejně by mě tam nahoře nikdo nebral vážně. O to ses postaral." Nechuť v jeho hlase je skoro hmatatelná.

„Ani když je to jediná možnost?" teď už se k němu Michael nakloní. „Dean Winchester chtěl, abych zastavil Ragnarok. Já. To byla jeho priorita. A ty máš informace, které potřebuji, abych to mohl udělat. Opravdu se hodláš dál stavět proti mě?" Zase se odtáhne. „Tohle není o tobě a tvojí závislosti na nějaké lidské trosce! Tohle je o budoucnosti Otcova díla!" Tak se rozjíždí, že si nejspíš ani neuvědomuje, že právě zabil jakoukoli šanci si Case získat na svoji stranu.

„A co když mi je Otec a jeho záměry fuk? To tě nenapadlo?" nadhodí Castiel. Pokouší se představit si Michaela v jiné schránce. A v duchu se proklíná za to, co právě řekl. Ale bojuje o čas.

Michael se tak rozohnil, že tentokrát po tom rouhání svému pomýlenému bratříčkovi jednu vrazí sám. „Jak se vůbec opovažuješ?!"

Castiel sebou trhne. Tohle nečekal. Přepískl to. „No, dobře, ne úplně fuk," přizná neochotně. Kdyby mohl, promne si tvář. Ale tu facku si zasloužil.

Cukr došel, med taky. Michael teď vypadá, jako by hodlal Castiela rozkrájet na nudličky, vybrat z nich informace, které potřebuje a zbytek spláchnout do kanálu.