BUNKR ARCHIV

34. Zpackaný útěk

Bela: (Spali jste vůbec?)

Dean: (Hádej. Já jsem démon, já nemusím, a Sam šel teď. V skutečnosti se teď na pár hodin odmlčím, se s tim smrž.)

Sam: (Don't ask stupid questions.)

Když už Sam pár hodin jen tak čumí do stropu, posadí se, přesune se za volant a odjíždí.

Když už Dean pár hodin jen tak čumí do stropu, nasere se a začne si vážně zpívat. Hodně nahlas.

„HEEEJ!" zařve, potom co zpívání nepomáhá. „Někdooo!"

„Co zase..." ozve se otráveně Loki.

„No hurá," oddechne si Dean, už to vypadalo, že v bunkru všichni umřeli nebo usnuli stoletým spánkem.

Bela se k němu přitočí a cvrkne ho posměšně do nosu.

„Co chceš?" houkne Loki ještě otráveněji.

„Tak nehurá," zabručí Dean. „Ale stejně. Včera jsme si tak pěkně hráli, Loki."

„Skřehotáš," zasměje se Bela. „Příšerně skřehotáš."

„Chceš si to zopakovat?" zeptá se Loki.

„A? Co tu mám asi tak dělat, hm?" potřese Dean hlavou. „Cokoli je lepší než tu sedět a čumět do stropu. Pokud mě nechcete pustit. To by mohla bejt ještě větší zábava."

Bela se rozesměje ještě víc.

„No, tak pustit tě opravdu nehodlám," prohlásí Loki, nahlas, aby přehlušila Belin smích. „Ale můžu si s tebou povídat a pak... pak si tě zase vezmu do parády..."

„Ne, vážně," Dean si ty dvě změří pobaveným pohledem. „Můžu váš zase dovádět k šílenství. Ale když mě pustíte, bude to fakt mnohem větší sranda. Sam na to koule měl." Odmlčí se. „Skoro." Sjede pohledem k lehce poškrábané podlaze a zamračí se.

Bela si ho přeměří, najednou s vážným výrazem: „Ty dohody... platí pořád?"

„Podle toho, který máš na mysli," nakloní Dean hlavu.

„Že mě nechá Peklo na pokoji."

„Ah," udělá Dean, „tohle myslíš." Zamračí se ještě víc a tentokrát zaběhne pohledem až k obojku od Alastaira, který se pořád ještě válí na podlaze. „Myslím, že to byla tak trochu časově omezená nabídka. Ale... pořád platí – nech mě jít a udělám všechno, aby na tebe Peklo zapomnělo." Sám pro sebe přikývne. „Jednou vůdce smečky, vždycky vůdce smečky. Minimálně hellhoundy zmáknu."

Bela si nejistě promne ruce.

„No tak... nechceš si nechat ujít i tuhle šanci, ne?" Dean netrpělivě poposedne, s vyhlídkou na možné brzké osvobození a snaží se, aby mu zase samým vzrušením nezčernaly oči, protože si myslí, že by to Belu mohlo tak trochu odrazovat.

Blondýnka se podívá na obojek, který leží na zemi vedle ní. Když Dean vidí, kam míří Belin pohled, dost znejistí, celý se napne. „Hej! Tu věc nech na pokoji!"

Bela o krok ustoupí, malinko vyděšeně.

Dean zaškube pouty, zase spíš ze zvyku, zavře na chvíli oči, aby se uklidnil. „V pořádku... to je v pořádku. Sakra, první, co udělá, bude, že ten krám spálím. Tak... můžeš mě, prosím, pustit?"