BUNKR ARCHIV

86. Když nevíte coby, shoďte tam letadlo

OPUŠTĚNÉ DÉMONÍ DOUPĚ

Sundá si brýle, sklíčka začne otírat do trička, prázdný pohled upírá na skvrny před sebou.

Jak asi věci teď jsou?

Co je s Belou? A Charlie? A Lokim?

Jess... nechal ji v Pekle...

Cas...

Dean.

Nasadí si brýle a zvedne se, zamíří k baru. Slabě doufá, že se mu podaří najít nějakou ne prázdnou láhev.

S rukou na nose překračuje tělo v pokročilém stadiu rozkladu. Raději se na něj moc nezaměřuje, nechce vědět, co je zač.

Po dlouhých minutách, zastrčenou vzadu na polici, nachází nedopitou láhev whisky. Schmátne ji, obejde tělo a vrátí se do kanclu, nadýchnout se trochu vzduchu.

Zapadne zpět na židli, bojuje s láhví, kterou ne a ne otevřít.

V mysli se mu vynořují další.

Crowley. Adam. Bloncka.

Dean by tu měl zůstat kvůli nim všem. Nim. Ne kvůli němu, to od něho nechce.

Láhev konečně povolí, nedočkavě ji zvedne ke rtům. Do očí se mu nahrnou slzy, když se mu pálivá tekutina rozlije hrdlem.

Posune láhev dál od sebe, ačkoli v ní víc než polovina obsahu stále zůstává, a opře se, trochu otupený.

Co to zase udělal?

Do zapadlé uličky s majestátným burácením motoru vpluje černá Impala. Gangster-andělé jí ustoupí z cesty, čekají, až zastaví. „Šéf" se založenýma rukama stane před čumákem nejúžasnější káry na světě a čeká.

Sam zaslechne známý zvuk, zpozorní. Svaly se mu napnou, ale jinak se nemůže přinutit k pohybu.

Dean, než nechá zhasnout motor, chvíli tiše sedí, pohledem si měří ty podivné týpky venku – nepochybně Michaelova garda, ale sakra, co to mají za vkus na schránky? - pokouší se využít vzácné chvíle klidu na utřídění si myšlenek.

V Pekle toho času bylo až příliš, tady... poslední hodiny až moc málo.

Sam má být ukrytý v jeho bývalém útočišti. Lepší místo si vybrat nemohl, vážně... i když... vlastně doopravdy a bez ironie.

Jenže, co čeká uvnitř? Samovo tělo je... je... v Pekle. Patří Luciferovi.

Zbyl jenom ohavný démon. Kterého Michael slíbil očistit. Jasně. Možná by to dokázal i Castiel, ale... Michael dodržel slovo, odtrhl ty „jsme jedno" od sebe a teď přišel čas přestat kličkovat.

Přestat utíkat.

Dotáhnout to do konce. Pro všechny, kterým tyhle věčné průsery ubližují. I pro Sama... a pro sebe.

„Tak fajn, jdeme na to," řekne tiše a vystoupí.

„Samueli! Tvoje návštěva je tady," houkne „Šéf" ke dveřím baru.

Sam zavře oči, snaží se zkrotit zrychlený dech. A přinutí se vstát, pohnout dopředu. Po nějaké chvíli se mu to doopravdy pořadí. Nohy se mu chvějí, žaludek má stažený, ale kráčí k zadnímu vchodu. Otevírá. A ustupuje za dveře, pohled klopí k zemi, ještě není připravený podívat se na Deana.