BUNKR ARCHIV

33. Rozhovory ve skladišti

Sam pomalu otevře dveře a dovnitř nejdřív jenom nahlédne. Když se ujistí, že vzduch je čistý, proklouzne dovnitř, po špičkách zamíří rovnou ke koupelně, dřív, než si někdo stihne něčeho všimnout. Něčeho na jeho košili a tak. O pár minut později se podobně nenápadně ztratí ve svém pokoji.

Když odtud konečně vyjde, v čisté bílé košili, dojde nejdřív do kuchyně, z ledničky vytáhne dvě láhve piva. Pak projde okolo těla na chodbě – nijak ho nepřekvapuje, že tam stále leží – otevře dveře k Deanovi do skladiště.

Dean se narovná, otevře jen jedno oko, zamžourá ke dveřím a následně doširoka otevře obě oči. Na krátký okamžik jako by ho pohltila vzpomínka na něco hodně ošklivého... ale hned je to pryč, na jeho tváři se rozhostí otrávený výraz. „Co tu chceš?"

Sam vykročí, láhve na chvíli odloží do regálu, vyhrabe klíče. Přejde k Deanovi a natáhne se po kovovém obojku.

„Konečně jsi dostal rozum?" Dean po něm pošilhává, protože by si musel vyvrátit krk, aby na něj viděl pořádně a scénu z Exorcisty tu asi předvádět nechce. „Tak co to bude? Hm?" zní mírně znepokojeně.

Sam se na něj na chvílu zahledí, potom se na obojek na zemi vykašle a přesune se k poutům na rukách. „Malá rozcvička ti neublíží."

„Moje řeč," vyhrkne Dean. Dychtivě sleduje svoje zápěstí, už pěkně rozedřená, jak se marně snažil osvobodit.

Sam pouta odemkne a dojde pro pivo. Otevře láhve a jednu podá bratrovi. Ten po ní chňapne asi jako hladovej pes po pamlsku. Sam se pousměje a posadí se na stůl u stěny.

„Jako poděkování můžeš vzít, že se nehodlám o nic pokoušet. Teď," zabručí Dean a dá si několik dlouhých loků.

„Samozrejme," pokýve Sam hlavou a taky se napije.

Dean s láhví v ruce začne přecházet v omezeném prostoru démoní pasti. Pohled mu sklouzne na obojek od Alastaira na zemi a trochu se zachvěje, než se k němu obrátí zády. „Co bude dál?" zeptá se po chvíli tiše.

„Nemám tušenie," stiahne Sam koutky, pokrčí rameny. „Pravdepodobne ťa Cas bude dávať dokopy. Nejak."

„Zbytečný," utrousí Dean.

Sam znovu pokrčí rameny a napije se. „Ešte som sa nespýtal, a nejak se mi nedonieslo, kvôli komu, čomu, toto všetko?"

Dean dorazí několika dlouhými loky láhev a změří si Sama dost nevyzpytatelným pohledem černých očí. „Musíš se ptát?"

Sam se zatváří, jako že je mu to vlastně jedno, kývne k láhvi v Deanově ruce. „Že je to dnešok, donesiem ešte." A na chvíli zmizí do kuchyně.

Dean zase začne přecházet sem a tam, nakolik mu past dovolí, a jak v něm roste napětí a vztek, až nakonec překypí v dost zbytečném gestu vzdoru, když pro nedostatek jiných věcí k rozbití nakonec popadne židli, na které prve seděl, i když byla nohama přidělaná k podlaze, odláme a odtrhne ji a švihne s ní ven z kruhu.

A Sam se vrací, nese rovnou čtyři piva. „Musel si vysmädnúť za ten čas tu," prohlásí, jedno pivo Deanovi podá, dvě odloží, jedno si nechá a posadí se zpátky na svoje místo. Nad rozbitou židlí jen zavrtí hlavou: „Nezobuď zvyšok."

Dean zvedne v ruce láhev prohlíží si ji, jako by se rozhodoval, jestli s ní nemá šlehnout po Samovi, ale nakonec je mu moc líto obsahu, takže si dřepne na zem a pomalu upíjí.