BUNKR ARCHIV

97. Hellhoundka na útěku

SKLEPNÍ MÍSTNOST, DETROIT

Hovor je ukončen, což Crowley čekal.

Mazlíček.

Není pes, ale myslí si, že je Dean dostatečně chytrý na to, aby neudělal žádnou blbost.

„Musel bys mě pokřtít, pak bych s trochou štěstí dostal i křídla," řekne nahlas sám pro sebe, než přijde na řadu to krásné mučicí drhnutí. Nebrání se, jen zatíná zuby, občas mu ukápne pár slz a tu a tam vydá zvuk jako raněné zvíře.

Co se Puriela týče, dává si přestávky jen na přezkoumání Crowleyho stavu. Jednak si dává dobrý pozor, aby démona dočista nevydrbal z existence, jednak to vypadá, že zkoumá, jestli se mu podařilo trochu ho přiblížit lidskosti.

V průběhu toho občas někam zmizí, nejspíš za jinými povinnostmi, a nechává hlídat podržtašku anděla, který je nejspíš němý.

Crowleyho stav se zlepší, nebo se ustálí, když čistič PUR zmizí. Snaží se ukecat anděla, kterého tu nechal, a nebo jej uprosit, jenže ten je jako hluchoněmý.

A jakmile začne všechno znovu, je to stejné...

Oproti originálnímu Crowleymu alias Úžasnosti Samotné už se trochu liší. Jeho regenerační schopnost je sotva třetinová, silou jako nedocmrndané kotě a intelekt hrušky.

Když se Puriel vrací z poslední pochůzky, vypadá, alespoň na anděla, trochu unaveně.

Dokonce se ani hned s nadšením nepustí do svého čisticího projektu. Jen před Crowleym stojí a zachmuřeně si ho prohlíží.

„Už ti moc nechybí," řekne tiše. „Víš, měl bys mi poděkovat. Při troše štěstí zemřeš jako člověk. Chudý duchem. Ale čistý. Tak čistý, že to bude znamenat expresní jízdenku do Nebe."

„Nebe," zopakuje Crowley pomalu a zvedne k andělovi oči. Jiskřičky sarkasmu z nich zůstaly někde v Peru, takže je to pohled malého kluka, který je smířen s tím, co se s ním děje. „Jaké je to tam?" zeptá se Puriela, sleduje jeho unavený výraz.

Puriel zase někde zapomněl svoji badass pózu. Skoro vypadá, jako by mu vážně šlo o Crowleyho dobro a mír na Zemi, pokoj všem pronásledovaným a tak dále.

„Pro lidské duše?" řekne a pokrčí rameny. „Záleží na tom, jaké jsou tvoje nejšťastnější vzpomínky. Mohl bys nějaké mít. Z démona v tobě už mnoho nezbývá."

Crowley se snaží zachytit v mysli nějakou vzpomínku na dobu, kdy byl malý. Na sebe a svou matku. Šťastnou vzpomínku, která ho udrží nohama na zemi. „Můžu se na něco zeptat?" vydechne a pousměje se nad vzpomínkou. „Vždycky mě zajímalo, jak se rodí... nebo vznikají andělé?" Celá situace trochu vypadá, jako by mluvil s učitelem náboženství.

„Byli jsme stvořeni Otcem, abychom sloužili jeho vůli," odrecituje Puriel. Krátce zaváhá. „I kdybych chtěl a i kdyby sis to zasloužil, nemohu ti odpovědět, zda a jak mohou povstat noví andělé."

„Takže je to možné..." Crowley lehce zvedne koutek. Tahle informace mu stačila. Přejede jazykem po zadní straně rtu.

NA CESTĚ, PERU

Kdesi mezi stromy se objeví žena, v níž by pozorný divák poznal Deanovu vílu Hrudničku, Alu. Zmateně se rozhlédne, vstane a vykročí za hlasy lidí. Pár lidí ze skupiny, kterou míjí, se k ní ohlédne, sbor zamračených a udivených pohledů. Ala zatne zuby a vykročí okolo nich, hledá jen jeden obličej.