BUNKR ARCHIV

50. Nepůjdeme bez boje

Zpátky ve svým pokoji, Dean pro jednou neleze do postele v botách, ale v županu, a neleze do ní ale upadne.
Chvíli zírá do stropu, ve sprše se mu v hlavě všechno rozleželo.

„Casi?" řekne nahlas do prázdna.

„Ano?" Anděl se objevuje mezi dveřmi a vypadá, jako by se porval s celým Peklem.

Dean na něj mlčky zírá, jako by chtěl položit nějakou zásadní otázku, pak na okamžik zavře oči. Když je zase otevře, nechává za nimi pohřbené všechno, co chtěl původně na anděla vysypat. „Jsi v pořádku?" zeptá se místo toho.

„Asi... Jo... Ne... Nevím..."

Po téhle odpovědi Dean poplácá na postel vedle sebe. „Co jsi vyváděl, do pekla?"

Castiel se na postel svalí, Dean se jen tak tak stačí odsunout stranou, aby se nesvalil i na něj.

„Tak nějak se to stalo..." upřesní anděl svoji odpověď.

Dean protočí panenky. „CO se tak nějak stalo?"

„Tohle," ukáže Castiel svůj totálně zničený kabát.

„Nemělo by se to... nějak samo?" zamumlá Dean, snaží se znít, jakože ho vážně trápí stav Casova kabátu.

„Budu muset do svého pokoje pro nový," řekne anděl a otřese se při pomyšlení na spoušť, jakou tam Loki asi mezitím napáchal(a).

Lucifer: (Trblietky!)

Castiel: (Ticho tam!)

„Uhm," udělá Dean a znovu zabodne pohled do stropu.

„Něco nového tady?" zeptá se Castiel.

Hodnou chvíli trvá ticho, než se Dean k andělovi pomalu otočí. „Casi... viděl bys, kdyby Sam... Hele, díky tomuhle," zvedne ruku s náramkem, „vidím démony v pravý formě a ladím andělský frekvence. Neměl bych i poznat, jestli je na tom někdo vážně hodně zle?"

„Nikdo tu neumírá..." prohlásí Cas přesvědčeně.

Dean po něm hodí pohledem, ve kterém stále zůstává stín pochybnosti. „Fajn," řekne váhavě. „Potom je asi všechno... ok." A po další chvíli ticha se zeptá: „Kde jsi teda vlastně byl, celou tu dobu?"

„Nebe."

„Hm," zahučí Dean. „A?"

„Nic... Bojí se se mnou mluvit..."

„Heh. To máš dobrý," uchechtne se Dean se zavřenýma očima.

„Ani moc ne..." pronese pochmurně Castiel.

„Myslel jsem..." Dean unaveně mávne rukou. „Zapomeň na to. Proč se tě bojí?"

„Nevím... Asi protože každý, kdo se ke mně přidal, tak umřel..." řekne Cas zdánlivě bez emocí.

„Hm," udělá Dean znovu, po očku se na anděla ohlédne. „Doufám, že jsem... no, předtím, že jsem nesejmul nějaký tvoje parťáky." Ze všech sil se snaží na tohle téma soustředit, jenže myšlenky mu pořád zabíhají jinam.

„Ani ne..."

„Ani ne," zopakuje Dean po andělovi. „To jako že jen napůl?"

„No, nebyli to přímo parťáci..."

„No, protože žádný polomrtvý anděly si nepamatuju, že bych za sebou nechal... a sakra, proč se držím tohohle tématu, i když je tak podělaně špatný?" zamračí se. „Sorry, Casi." A zase zavře oči.