BUNKR ARCHIV

101. Na cestách s hellhoundkou

NA CESTĚ

Jako vyskočit z jedoucího auta.

Tak by se dalo popsat jejich přistání.

Ala ztratí kontrolu, hned jak se kdesi zhmotní, pustí ty dva. Nestihne se ani pokusit nabrat rovnováhu, do pokožky a oblečení se jí zahryznou trny a ona tiše vykřikne.

Hlavička do šípkových růžích.

Dean nosem pravděpodobně vyryl slušnou brzdnou dráhu v něčím anglickém trávníku. A další dvě lokty. Dost ošklivý okamžik čeká, jestli i to co nejměkčí přistání, které se pokusil zajistit zbrojnici, nebylo na granáty příliš, ale nejspíš jsou stabilnější, než se bál.

Z úlevného vydechnutí je skoro vyražený dech, protože mu na zádech se zakvílením přistane hellhoundka.

Vzápětí asi pět palců od jeho obličeje začne tryskat voda ze zahradního zavlažovače.

Stejně se neubrání šťastnému úsměvu. Mají Jess. Žijí. Jsou na svobodě.

Bobby má v první chvíli pocit, že přistáli na dně Mariánského příkopu, pak ale rukama nahmatá pevnou zem a vytáhne hlavu ze zahradního jezírka, ve kterém přistál. Za uchem mu visí list leknínu.

„Sakra, tohle bylo přistání," prohodí, když už pomáhá Ale z růží. „Nemáš náhodou mezi andělama ségru? Znám jednu, co to umí úplně stejně."

Ala na něj zahlédne, ale přece přijme jeho pomocnou ruku, škrabe se na nohy a trny škrabou ji, na Bobbyho dotaz se ještě víc zamračí. „Čože?" protáhne nechápavě a pohoršeně zároveň.

Na odpověď ale nečeká, pohledem zkontroluje Jess, která sleze z Deana, krátce obhlédne okolí. Ticho, pokoj, tma. Nikde nikdo, jen v několika oknech se svítí.

„Ďalej, niekam, budeme musieť peši. Beztak-" Ala trochu zaváhá. „Miesto, kam som mala namierené, by i tak bolo iba únikovým bodom. Nemám nič na dlhší čas."

A zase stočí pohled k Jess, zatne čelisti, když si hellhoudka lehne a natáhne zadní nohu s tichým zakňučením.

Dean prohlásí něco, co zní jako „mwuuuf" a posbírá se ze země, jakmile ho na ni přestane držet váha hellhoundky. Zkontroluje rychle nejdřív výzbroj, pak Bobbyho a démonku a nakonec vlastní kosti – až na pár naražených žeber a nos jako lopata pluhu je všechno v pohodě.

„Hej, nehodlám nikam... unikat," prohlásí trochu huhňavě, asi měl napřed vysmrkat ty čtyři unce hlíny, ale co už, udělá to teď. „Potřebuju někam uklidit Jess. A pak... bunkr. Hm," prohlásí, zaloví v kapse bundy, teprve teď si vzpomene na telefon. „Výborně," zavrčí, když vytáhne cosi, co připomíná zmačkanou vánoční ozdobu a marně se pokusí tu rozmašírovanou věc přivést k životu.

Když Bobby vidí Deana, v první chvíli ho dostihne potměšilá radost, že pimpmobil je kaput, ale pak ho znepokojí, že ať byl ten přístroj sebehnusnější, představoval jediné spojení s ostatními.

Ala nevnímá rozhovor těch dvou, přistoupí k Jessice, opatrně se k ní nakloní. Když nevidí žádné známky úmyslu zaútočit nebo utéct, začne si prohlížet ránu. „Hm, hej. Musíme ju niekam upratať," pronese. Ale kam?

„Kde jsme teď?" rozhlédne se Dean kolem a ztiší hlas. „Myslím... kde přesně?" Pozůstatky telefonu uloží zpátky do kapsy, třeba z nich něco vydoluje... později.