BUNKR ARCHIV

53. Michaelovy plány

Castiel svěsí hlavu a zamíří si to do Deanova pokoje, kam se ovšem jde zrovna Dean převléknout, takže anděl na půl cesty zastaví, vytáhne telefon a píše Bele: „Belo? Máš, prosím, v pokoji místo pro anděla? Michael vymazal Deanovi pamět a on ani neví, kdo jsem. Můj pokoj okupuje Loki. Díky za odpověď, Cas."

Bela akorát vejde do haly, něco si pobrukuje. Když uvidí Crowleyho, zarazí se a bolestně se ušklíbne, ale potom její pozornost zaujme křoví. „Fuj," zamumlá a jde si udělat kafe.

Castiel mezitím změní směr a jde do pokoje za Samem.

Bela se podívá na přijatou zprávu, povzdechne si a s kávou a telefonem zamíří zpátky do pokoje.

Když si všimne Bely, Crowley pokrčí rameny, ale nakonec je mu fuk, kdo všechno tu bydlí, rychle si obsadí volné místo k sezení.

Protože Dean asi jako jediný z přítomných Crowleyho jednoduše nevnímá, po chvíli vyplněné nadávkami a bojem s pichlavými šlahouny a praskáním lámaných větví se mu podaří zkomprimovat plody obsypané větvičky do otepi a odnáší si ji k dalšímu zpracování do kuchyně.

Sledovat ho je pro Crowleyho jako dívat se na trapně vtipnou komedii v televizi. Uvědomuje si, že ho Dean nevnímá, ale jako nestrannému pozorovateli mu to nevadí. Když se jeho zábava přesune do kuchyně, zvedne se a přejde za ním, s lakonickým úšklebkem se opře o futra. Usrkne kávy a se zájmem sleduje, co dalšího bude Dean provádět.

Dean otrhává malé černé plody, za cenu spousty škrábanců, které se okamžitě zase hojí, nad čímž tedy chvíli podumá, ale pak si toho přestane všímat, je to nakonec šikovná věc.

Jakmile jsou větve holé, vyštrachá Dean síto a úlovek v něm pořádně propláchne, přesype do mísy, mísu vezme do náručí a zamíří chodbou k Samovu pokoji. Crowley ve dveřích mu ustoupí a připadá si jako vzduch, ale nijak zvlášť jej to netankuje.

Tentokrát Dean dokonce zaklepe, ačkoli asi tak dvě vteřiny předtím, než si otevře a napochoduje dovnitř.

Sam mezitím leží na posteli, oči zavřené, v uších sluchátka, hudba tak nahlas, že ji slyší i Dean (jestli do sluchátek, tak je asi Sammy hluchej, pozn. archiváře).

„Hraješ si na mě?" zabrblá Dean, položí mísu na křeslo, nahne se nad Sama a chvíli se snaží identifikovat, co to vlastně sakra poslouchá. Málem přitom zakopne o prázdnou láhev od skotské vedle postele.

„Led Zeppelin a whisky? Definitivně si hraješ na mě," prohlásí Dean po chvíli a vytáhne sluchátka bratrovi z uší.

Sam prudce otevře zarudlé oči, trhne sebou, odtáhne se a instinktivně strčí ruku pod polštář, než zůstane nehybně civět, prudce oddechuje. „D-Dean?" zkusí to opatrně.

„Ne, duch loňskejch Vánoc," ušklíbne se Dean, zakopne prázdnou láhev pod postel. „Co to zase vyvádíš?"

Na okamžik se zdá, že Sam vážně zkameněl, ale náhle se rozhýbe, vyhrabe se z postele a pevně bratra obejme.

„Huh..." Dean se zatváří mírně překvapeně, nicméně objetí opětuje a poplácá Sama po zádech. „Hej, co takhle... najednou?"

Sam se odtáhne, unaveným pohledem pohlédne Samovi do očí, otázku ignoruje, položí vlastní: „Si... v pohode? Myslím... Michael... včera..."

Za Deanem, než stihne odpovědět, se objevuje Cas: „Sammy? Můžu s tebou mluvit?"

Dean věnuje andělovi zachmuřený pohled, ale rozhodne se ho pro tuhle chvíli nechat být. „O Michaelovi si promluvíme," prohlásí, znovu vrhne pohled na Case. „Později. A ze včerejška... jo, pamatuju si, že jsem se zpátky dostal dost rozmlácenej. Asi jsem odpadl. Ale teď je mi... fajn." Ta poslední slova pronese skoro až udiveně.