BUNKR ARCHIV

45. Žádná svatba!

„Uh," vyhekne Dean, když se mu celá ta losí váha složí do náruče. „Fajn," zní trochu překvapeně, taky proto, že dvojitý účinek jedné rány vážně nečekal, ať už síle svojí pěsti věřil sebevíc.

„Aha, a teď si je oba dva složím do kapsy a nakráčím s nimi až k Impale."

Náramek ho v tu chvíli přestane pálit, jako když utne. Pokrčí rameny. Za zkoušku to stojí.

„Casi?!"

Po chvíli svraští obočí a zkusí ještě... „Meg? Někdo..."

Castiel: (O Impalu se neboj... Bude poblíž...)

„Výborně! Díky!"

Oddechne si, aspoň trochu, ačkoli možná předčasně, protože následně se málem přelomí, když si naloží Sama přes rameno a začne ho táhnout ven, ale... to se poddá.

U chodníku před sídlem stojí Impala, na sedadle spolujezdce sedí Cas a čeká. Když uvidí Deana táhnout bratra ven, zůstane ještě sedět, nějak mu nedochází...

„Casi, menší pomoc by se tu šikla, jestli ještě můžeš..." ozve se Dean, protože sice je vážně příjemně překvapený, když vidí Impalu s Casem uvnitř, konečně se věci začaly vyvíjet správným směrem, a aspoň na moment ztratí uštvaný výraz, než si znovu uvědomí váhu bratrova bezvládného těla a všechno, co s tím souvisí.

„Jasný..." vyhrkne Castiel, vyskočí z auta a běží Deanovi pomoct s nákladem. „A on?" zeptá se trochu ponuře.

„Musíme vzít oba," řekne Dean, naloží s andělovou pomocí Sama na zadní sedadla. „A potřebuju, abys Sammyho pohlídal, cestou. Kdyby se začal probírat, pošli ho zase do hajan. Zvládneš to jemněji."

Narovná si záda a povzdechne si.

„Ještě toho zatracenýho Ďábla," usměje se trochu šíleným stylem. „Půjde do kufru!"

„Jasný..." zopakuje Cas, „Než pro něj půjdeme, tak zajistím Sama..."

„Uhm. Zajistíš?" Dean se na něj tázavě zadívá, ale anděl se místo odpovědi nad Samem skloní a ještě ho po andělsku „vypne".

„Pro jistotu," dodá anděl a zavře dveře od auta. „A teď můj starší brácha."

„Jo, tak," kývne Dean. „Hele... já to vidím taky, zase jede na démoní krvi, sakra, teď to i VIDÍM, chápeš, ale pořád je to Sam. Sice mám chuť ho za tohle uškrtit, jenže..." Pokrčí rameny, asi ani není třeba vysvětlovat. „Jo, jdem pro něj," dodá a pohne si k budově s Casem po boku.

„Proč to s rodinou musí být tak složité," povzdechne si anděl.

„Protože je to rodina," sykne Dean, a to už jsou u Lucifera, který připomíná voskovou figurínu, která změkla teplem. Sehne se k němu a zatváří se, jako by mu bylo nevýslovně odporné se ho dotýkat. „Cestou s tebou musím dát řeč," obrátí se ještě na Case, „co se týče tvojí okřídlený rodiny."

„Jasan," kývne Cas, sehne se a vezme Lucifera pod rameny. „Jdem?"

„Eh..." Dean povytáhne obočí, ale čapne Satana za nohy. „Jo. Jasan, Casi."

Když nad Luciferem zabouchne kufr, Dean zamíří rovnou za volant.

„Zvládneš řídit?" stará se anděl.

Dean si ho změří trochu zmateným pohledem. „Hej... jo, mám v kufru Ďábla, na zadní sedačce bráchu, kterýho jsem technicky vzato unesl, nejsem si jistej, jestli je noc nebo ráno, ale zase tak... vyřízenej nejsem, jasný?"