BUNKR ARCHIV

62. Jak v bunkru, tak v Helheimu

„Nepamatuju si jeho telefonní číslo," řekne Bela tiše. A pak ji napadne něco hodně, hodně hnusného. „Ale Cas ho možná zná."

Ještě než Bela tu větu stačí doříct, Castielovi se rozezní hlavou Michaelův hlas a podle toho, jak sebou trhne i blonďatá andělka, nejen jemu.

Castiel se stáhne do absolutního koutku své mysli, čeká další oheň.

Michael: (Castieli. Dej mi teď hned telefonní číslo na Lokiho.)

Zní to trochu, jako by si Michael sám uvědomoval, jak je to směšné, ale neví, jak dál.

„Číslo?" Castiel zaváhá. „Jistě, Bel, dobrá práce." Vzhlédne, ztělesnění nevinnosti. „No, mám ho v telefonu a ten nemám u sebe."

Michael: (Nelži mi, že si nepamatuješ hloupé ČÍSLO, Castieli!)

I když jeho hlas zní ještě celkem klidně, někde v hlubinách se ozývá burácení plamenů. A ve velkém stylu. Zdá se, že tohle není moc příjemné ani Michaelovým vlastním andělům.

Bela opět jaksi prozře a jenom skloní hlavu. Nejde ani tolik o to, že přitížila Casovi. Spíš zklamala sama sebe. Jaký má smysl se měnit, když jí ve vážné situaci jde jen a pouze o své vlastní dobro? „Kde je Dean?" zeptá se znovu tiše.

Po té otázce nastane menší výbuch. Michael se k Bele nakloní, oči mu planou. „Co na tom záleží?! Jedná se tu o osud celého světa, ne o jednu zkaženou lidskou duši!" Zase se napřímí.

„Jestli to číslo chceš," ozve se Cas, hledí na blonďatou andělku, ale ta slova neadresuje jí, „přijď si pro něj sám!"

Michael: (Mám za tebou přijít?! Opravdu? Vezmu tuhle ženu s sebou, Castieli. Už mě unavuje tohle... člověčí plahočení se za hloupým telefonním číslem!)

„Ji nech být. Nic neví!" Castiel teď bojuje za Belu. „Ona je jen člověk..."

Bela má hlavu skloněnou ještě víc. Michaelova slova se jí zarývají pod kůži. Začne si cosi neslyšně mumlat.

Michael: (Člověk. Který dávno patřil Peklu a kdoví jak se dostal zpátky, myslíš, že to nepoznám?! Jí na tobě nezáleží, proč by mělo tobě záležet na ní? Dej mi to číslo a ušetřím ji.)

V zápalu boje archanděl zřejmě ani nevnímá Belino mumlání.

Několika pramenů Beliných vlasů se mírně pohne, jako by do nich zavanul slabý větřík, a ona se pousměje, ačkoli se to hned pokusí skrýt.

„Nech ji jít," pokračuje zatím Castiel, „a dám ti celý telefonní seznam..."

Michael: (Takhle to nefunguje, vždyť to víš. Dej mi číslo, které potřebuji, ona udělá správnou věc a dostane se jí podpory a ochrany, kterou potřebuje.)

Archanděl pochoduje po Belině pokoji, zabraný do komunikace na jiné úrovni, a přestože se ho ten bdělejší ze dvou andělů pokusí upozornit, že tu možná něco nehraje, jen ho odmávne.

„Lokiho můžu přivolat mobilem sám," prohlásí Castiel, dívá se přitom na andělku, ale jako by viděl Michaela. „Mě poslechne lépe, než člověka..."

Michael: (Uděláš to? Bez postranních úmyslů? Žádné podrazy?)

„Přijď a uvidíme, jak se dohodneme," pokrčí Castiel rameny. „Tak jdeš, bratře?"