BUNKR ARCHIV

69. Všude samí bratři

NEBE

Jeden ze čtveřice andělů se i s Castielem objevuje přímo před Michaelem, v místnosti, která připomíná vrchní štáb.

„Bratře," kývne k archandělovi Castiel.

Michael mu věnuje zamračený pohled. „Dobře, že jsi tu Castieli. Přišel jsi na něco nového? Nebo stále platí, že je třeba jednat s Balthazarem?"

„Nic nového jsem nezjistil. Zkusím se s Baltazarem spojit, ale k tomu potřebuji neomezený pohyb po Nebi..." prohlásí Castiel.

Několik nejbližších anděl-vojáků vzhlédne od své činnosti, pochybovačné pohledy namíří ke Castielovi, tázavé k Michaelovi. Archanděl zavrtí hlavou. „Neomezený ti neposkytnu. Dostaneš eskortu přímo k Balthazarovu území. To je vše, nic k vyjednávání, maličký."

„Baltazar mě nebude chtít ani vidět, pokud se zjevím s eskortou," namítne Castiel.

Michael se nespokojeně ošije. „Doprovodí tě k hranici našeho území. Pak to bude na tobě. Další moje podmínka je nepřetržté spojení mezi námi dvěma. Žádné dohody za mými zády."

„Pokud tam Balthazar nemá nějaké blokování, tak nemám problém," pokrčí Castiel rameny, v duchu si zase pohrává s myšlenkou na opičku s činely.

Michael přejede přísným pohledem svůj štáb, andělé se věnují svým povinnostem s takovým zápalem, že by to někomu jinému mohlo být až podezřelé. Pak se obrátí zpátky na Castiela: „Shrnu to: jsi tu pod mojí neustálou a přímou kontrolou. Na cestu k Balthazarovi, účel získání Odinova kopí, případně mým jménem vyjednání spolupráce v nastávajícím boji. Nic víc..." (A žádné... opice! Varuji tě, Castieli! Tady jsi na mém území.)

Castiel přikývne, vymýšlí přitom něco jiného, čím by mohl otrávit Michaelovy myšlenky. (Nepatří ti celé Nebe, bratře.)

(Zatím ne. Ale je to něco, co je mi určeno. Smiř se s tím, bratříčku.) „Pak můžeme vyrazit," prohlásí Michael nahlas, rozdá povely, vojensky organizovaní andělé nastoupí okolo něj a Castiela. V příštím okamžiku stojí na pláních. Chladná, nehostinná krajina, v dálce před nimi se rýsuje vysoká šedá zeď, po celém horizontu. A přímo u Michaelových nohou končí jedna z mnoha očouzených rýh v zemi. „Dál půjdeš sám," řekne archanděl tiše. (A pod dozorem.)

Castiel napne svoji mysl směrem ke zdi. (Bratře!!!) volá na Balthazara.

Chvíli je ticho. Pak cosi nesrozumitelně zahučí. Ozve se hromová rána a Cas zmizí. Spojení s Michaelem se přeruší.

Michael se v tu chvíli rozpálí tak, že málem vyrobí další očouzený kráter vlastním... ehm, nevlastním tělem. V první chvíli má chuť vrhnout celou jednotku vpřed, bez ohledu na to, že andělských karbanátků už tyhle pláně zažily víc než dost. Ovládne se však. Zřejmě nezbývá, než čekat.

Cas se objevuje uprostřed obrovské haly. Vypadá to jako zbrojní sklad. Nervózně se rozhlédne.

„Bratříčku, vítej," ozve se Balthazar, který sedí na pohovce u stěny a čte si.

„Bratře," kývne Cas směrem k němu hlavou.

Balthazar vstane a jde obejmout svého oblíbeného mladšího brášku. „Michael už nás neslyší, a pokud..." zarazí se uprostřed věty.

Castiel vykročí naproti němu. Konečně, aspoň jeden starší bratr, který ho má rád. Zvědavě se na Balthazara dívá.

Ten mu pohled oplácí stejně zvědavě. „Máš obrovské množství síly, bráško, jak to? Když jsem tě viděl naposledy, byl jsi... No, opravdu slaboučký. Skoro člověk. Co se stalo?"