BUNKR ARCHIV

13. Welcome party, část I.

„Je to hodnej kluk," usměje se Dean, jakmile za Samem zaklapnou dveře. „Jako... poslušnej. Asi bychom mu měli udělat nějakou welcome party."

„Mohli bychom," kývne Loki, která je nakonec v pohodě doopravdy, ne jen možná.

„Téma: Kadeřnickej salon," nadhodí Dean se zlomyslným úšklebkem, a v tu chvíli se Loki zase zatváří... velice chladně: „V tom případě uspořádám rozlučkovou párty pro tebe. Téma: Užij si polární kruh, Deane."

„Nah, tam je moc zima," otřese se.

„Já vím," zasyčí Loki.

„Já si rozlučkovou party udělám zejtra večer sám, než zase zmizím do Pekla. Téma: já a flaška Wild Turkey," otočí se. „A zatím něco vymysli, teda... přijatelnýho. Pro Sama. Mě napadají akorát zákeřnosti. A jdu uklidit v kuchyni a v koupelně, tím mu udělám radost největší." Odchází a pořád mrmlá, asi k Loki, která ho následuje jako božský pejsek. „Páč je hrozně hajsavej. Sam. Si vezmi, že stačí trochu chlupatý a zakrvácený umyvadlo, a už má problém." Odklátí se do kuchyně a začne uklízet stylem „co je mokrý, to je čistý" a „co rozflákám, to nemusím mejt".

„Kámo, žádáš boha špatnosti, aby vymyslel něco neškodolibýho," ozve se Loki.

„Bůh špatnosti, co mě chce poslat za polární kruh, protože chci bráchovi trochu pocuchat peří?" otočí se k ní s hadrem v ruce, tázavě.

„Uh..." Bela se objeví ve dveřích a málem zase vycouvá. „Tak fajn."

„Jo, to je taky špatný," přisvědčí Loki, „ale pro tebe."

„Jo. OK," pokrčí Dean rameny a smete z linky nádobí jedním tahem do dřezu. „Takže co? Připravíme nějakou tu party nebo ne?"

„Vzhledem k tomu, že jsem neslyšela vaši konverzaci," řekne Bela upjatě, „tak předpokládám, že mluvíš o říjnu."

„Ne-e, ještě ne," Dean zavrtí hlavou. „Teď mluvím o tom, že chci něco spáchat, než se vrátí Sam. Návrhy sem."

„Hlásím se!" Bela povyskočí, ale žádný návrh z ní zatím nevypadne.

„A pořádně záškodnický," dodá Dean. „Já se od svýho failu se zubní pastou necejtím zase tolik namistrovaně, takže..." Rozhodí rukama.

„Škoda, není úterý," prohlásí Bela zklamaně. „Ale mohli bychom to tu upravit."

„Každej den má potenciál stát se úterkem," řekne Dean trochu mrzutě. „Ale mluv."

„Třeba na říši klaunů," nadhodí Bela.

„Heh," uchechtne se Dean. „Ale to hned prokoukne. Něco rafinovanějšího."

„Jakože vykradli bunkr," pokračuje Bela v návrzích. „Britští MoL nebo Steinovi. Vzpomínáš?"

„Jo, to byl strašnej brajgl."

„Něco v tom stylu," usměje se Bela, „což znamená rozmlátit věci – to ti jde, nakreslit pečetě a tak."

„A kdo to bude uklízet?" vypadne z Deana něco, co ho samotnýho zarazí, s výrazem, který říká: sakra, já jsem dospělej? se vrátí k šudlání nádobí hadrem. „Navíc, stačí, co rozmlátím i tak," zvedne jako na potvrzení střepy talíře. „Já jsem dobrej v zamítání návrhů, že jo. A hele, co kdybychom na něj byli hodní?"

Bela si trochu netrpělivě odfrkne: „To ty jsi navrhl záškodničinu."

„Jako... chápeš. Uklidit, pustit nějakej ten pitomej popík, co poslouchá, rozsadit se tu s knížkama, kávou a salátovejma... salátama... Mluvit tiše, pomalu a spisovně jako snobi."