BUNKR ARCHIV

74. Dohody a nedohody

PEKLO

Dean nechává zbytečného řvaní na Lucifera. Pohyb levačkou a je zpátky v plesnivé knihovně. Odpadne od načrtnutých symbolů, jako někdo, komu se právě nějak podařilo odtrhnout od drátů pod proudem.

Aniž by se obtěžoval vstávat nebo otevírat oči, opře se zády o stůl a začne s jinou zbytečnou činností.

„Modlit se v Pekle. Jasně. Nejspíš každá zatracená duše tady se o to pokouší a že to vychází."

Přestože už načrtl symbol pro Michaela, nakonec na něj nemyslí.

„Castieli! Jestli mě nějakým zázrakem můžeš slyšet, udělej to, o co jsem tě prosil už dávno. Postarej se místo mě... protože já... nemůžu, ok? Casi... řekni mi, že mě slyšíš, prosím..."

Další a další volání o pomoc, co už probíhá jen v jeho mysli a aniž by chtěl. Mezitím se natáhne po nejbližším origami andílkovi a stejně bezděčně z něj začne vyrábět desítky ušmudlaných papírových útržků, pak dalšího, papírová andělská genocida...

Až to v zámku zarachotí a dveře se pomalu otevírají.

Dean se vyhrabe na nohy. Ať už jde na návštěvu kdokoli nebo cokoli, nemusí ho to zastihnout při pekelném ekvivalentu zhroucení se na gauči s prázdnými krabicemi od zmrzliny a pizzy všude okolo.

Dovnitř s úsměvem vejde Lucifer. Ve své pravé schránce. „Zdalo sa mi, že si so mnou chcel hovoriť."

Dean se přinutí na Ďábla v novém obleku podívat. „Porušil jsi smlouvu!" usekne.

Lucifer zdvihne obočí, zatváří se šokovaně: „Zmluvu? Ktorú?"

„Ty víš moc dobře, o čem mluvím-" zarazí se, než by doplnil ty zatracenej parchante.

Lucifer se usměje. „Moje svedomie je čisté. Nikoho som do ničoho netlačil."

„Zavřel jsi ho do podělaný Klece!" vykřikne Dean, přestože se pokouší zůstat v klidu, ve svojí pozici si zkrátka nemůže dovolit nic moc, automaticky sklouzává do útočného postoje. „Fajn! Máš svoji schránku. Co Sammyho... co jeho duše?"

Lucifer nakloní hlavu, stále ten lehký, chladný úsměv. „Dohnal ma k tomu sám. Som si istý, že vedel, kam jeho rozhodnutia povedú. Aké následky budú mať jeho činy," prohlásí, přejde pár kroků, zaujatě si prohlíží kousky papíru po zemi. „Jeho duša?" Přehnaně se otřese, zatváří se, jako by snědl citron. „Tak to je teda niečo, fajn, že sa pýtaš. Ani som nečakal, že sa z neho môže stať niečo tak... Uf, akoby ťa hodili do nádoby s týždeň starými mŕtvymi rybami."

Dean na okamžik zavře oči, zhluboka se nadechne, spolkne další dávku nadávek – horší, jak divně chutnající tacos – a znovu se na Lucifera zadívá. „K ničemu ti není. Zavolej... Michaela, ať se postará aspoň teď."

Lucifer stiskne rty, zamyšlený výraz. „A k čomu bude jemu? Tebe? Hm? Keď už sme pri tom... Nemám pocit, že by som chcel ísť v bratových stopách a nechať dušu svojej schránky len tak sa niekde potuľovať. Nech už bude akákoľvek. Zvlášť, keď je to Winchester."

„Neprošel si toho už dost?! Hm?! Kvůli-" málem doplní „mně", zarazí se a dokončí to jinak: „Kvůli tobě. Nech ho jít."

Lucifer zavrtí hlavou. „Kvôli?" usměje se. „Kvôli tebe. Ty to vieš, ja to viem, on to vie. Nestojí o teba. Vlastne, je rád, že sa ťa zbavil. A bude rád i tam, kde je. Ten jeho malý plán s démonmi..." Teď se zasměje nahlas. „Vôbec nie zlé. Takže... Nech urobíš čokoľvek, tvoj braček zostane so mnou, slizský a zvrátený-" Z úsměvu přejde do zamračení.