BUNKR ARCHIV

75. Je pozdě...

PEKLO

Ani napětí, strach a očekávání nevydrží věčně. Když se Lucifer neobjevuje, skončí nakonec Dean vleže na zádech na stole připraveném na magickou operaci, chvíli počítá spáry ve stropě a nakonec se uklidňuje tím, že si v duchu přehrává oblíbené songy a bubnuje pomyslnými paličkami do pomyslných bicích.

A mezitím tramtadadá, jeho lordstvo Crowley se se zpožděním vrátilo. Láhev je už sice prázdná, ale má pořád krásně povznesenou náladu. Démon, ne láhev. Zjeví se u Deana jako exekutor u hříšníka, ruce složené na prsou. „No krásně tu ležíš, jako bys byl mrvej..." ušklíbne se.

„Hej!" Dean se vymrští jako na pružině. „Crowley, sakra, co tu děláš?"

Démon pokrčí rameny. „Já nic. Připadám si jak poštovní holub, pořád mi někdo strká nějaký vzkazy, ať to předám," zamručí. „Vypadám snad jako pták?"

„Vypadáš jako démon, Crowley," zahučí Dean. „Co máš s jakým vzkazem, hm? A netlápej tu okolo."

„Posílá ti to tvůj kámoš Cas," naznačí Crowley rukama drobná křidélka. „Asi je to důležitý, když ti to naškrábal v těhle starých klikihákách." Vytáhne z kapsy papírek se znaky ve starém futharku a ukáže jej Deanovi, do ruky mu jej ale nedá.

Když Dean uslyší andělovo jméno, oči se mu rozšíří, že zaberou půlku obličeje. „Dej to sem!"

Crowley zvedne ruku s papírem vysoko nad hlavu. „Prosím tě, vždyť tomu budeš houby rozumět..."

Dean před tím malým hajzlíkem nehodlá poskakovat jako pejsek, opře se o stůl, ruce si založí na prsou. „Cas chtěl, abych to dostal, ne? A ty tu nechceš čekat, dokud se nevrátí Lucifer."

Crowley se v duchu usmívá, je mu to totiž fuk. Ale podá čmáranici Deanovi. „Jak chceš, prcku."

Dean po papíru hmátne rychleji a nedočkavěji, než chtěl. „Co už, ať tam bude cokoli, nemůže to věci změnit..."

Crowley si malou dýkou čistí nehty. „Za deset babek ti to i přeložím do lidštiny," nadhodí.

„Nemám deset babek," zabručí Dean, pilně luští. „Zato jsem teď dost študoval, takže..."

„Študoval? Tipuji práva v Plzni..." nadzdvihne Crowley obočí.

„Co?" Dean ani nezvedne oči od vzkazu.

„To je fuk, neznalče," povzdechne si Crowley. „Doufám, že nebudeš chtít odpovídat, protože nejsem holub."

„Díky," řekne Dean po chvíli, jako by byl duchem jinde. „A nechci odpovídat. Neboj se."

„Ó, děkuji, velebnosti," démon vysekne poklonu, až čelem skoro lízne podlahu. Narovná se a rozhlédne se okolo.

Dean zatím vzkaz zmačká do malé kuličky a hodí ho kamsi pod stůl. „Jen... pokud s ním budeš mluvit, s Casem, řekni mu, že mě to mrzí, ok?"

Crowley k němu zatěká pohledem. „Klíďo, ale já jsem se rozhodl, že se teď moc ukazovat nebudu, takže se asi vrátím do bunkru... třeba tam už není takový bordel."

Výraz v Deanově obličeji svědčí o tom, že Crowleyho moc nevnímá. „V bunkru... není bordel. Hm. Hodně štěstí."

„Není, nejsou tam hezký ženský," ušklíbne se démon a zmizí.