BUNKR ARCHIV

79. Aliance Nebe a Pekla

BUNKR

Jeho velebnost Crowley otevře dveře do bunkru a hlasitě zakleje. „Všude je cítit peří! Jak v kurníku!"

Svoje slova doprovodí kýchnutím, které nebylo plánované. Jako gentleman si neutře nos do fajnového rukávu, ale do kapesníku.

Sejde těch pár schodů a chvíli si něco mrmlá, než zmizí ve svém pokoji.

Občas se odtud ozve podezřelý zvuk, ale jinak ticho.

Pak vyjde z pokoje a nese za spokojeného hvízdání krabici velikosti IKEA standard. Bez jediného slova ji postaví doprostřed haly, aby na ni všichni viděli. Vytáhne fixu a cosi na ni naškrábe. Pak se narovná, spokojeně se uculí a odejde z bunkru.

PERU

Bobby si dělá v kuchyni pár sendvičů spíš proto, aby se zabavil a neměl nutkání zajít se za Adamem podívat jen tak, bez očištěné krve. Vstoupí do své obývákopracovny a zarazí se, když uvidí svoji oblíbenou zrzku v doprovodu dost zřízené andělky.

„Teda, ty vypadáš..." uklouzne mu, i když v první chvíli chtěl nadávat, že to tu mělo být tajné a místo toho se tu střídají lidi a nelidi jak na hlavním nádraží. Ale nakonec mrmlání spolkl, protože ať tohle znamená cokoli, odvede to jeho myšlenky jinam.

Rahmiel se natáhne k Charlie, jako by ji chtěla chránit, snaží se tvářit stylem bodyguarda, ale moc jí to nejde. Nakonec asi usoudí, že tenhle člověk nepředstavuje bezprostřední hrozbu, nebo je jednoduše moc unavená, než aby vydržela být ve střehu. „Jsi Balthazarův člověk," konstatuje tiše bez otazníku na konci věty.

Charlie se na Rahmiel pochybovačně zadívá. Nevěří jí ani slovo, ale vzhledem k tomu že sama vypadá a cítí se, jako by nejraději strávila desetiletí spánkem beze snů, zůstane mlčet. Nervózně přešlápne z nohy na nohu a ještě jednou se rozhlédne kolem sebe. „Kde že to jsme?" zeptá se svého strážného anděla a pak málem vyjekne, když uslyší známý hlas. Otočí se doslova na podpatku a překvapeně zamrká na staříka před sebou. „Bobby?" váhavě udělá krok směrem k němu. Snad jako by ho chtěla obejmout.

Bobby se ušklíbne. „Jo, já. Pořád ještě člověk a," otočí se k andělce, „jsem jen svůj, ne Balthazarův, ne Castielův, ne číkoliv, kdo by se mnou chtěl manipulovat někam, kam nechci." Všimne si, jak andělka zavrávorá a přiskočí, aby ji podepřel. Omluvně se podívá na Charlie, nemohl si nevšimnout jak k němu v tu chvíli nakročila, aby ho objala. Napůl dovleče andělku ke gauči a posadí ji tam.

„To je můj strážný anděl, mimochodem," prohodí Charlie ledabyle k Bobbymu.

„Tak to se divím, že jseš živá," zabručí Bobby. „Hele, tohle není normální, co se jí stalo? Má křídla úplně na popel." Radši se neptá andělky samotné, protože ta stejně nevypadá, že by mohla odpovědět.

Rahmiel skutečně vzdává i snahu působit důstojně a nechá se upíchnout na gauči. „Budu se chvíli... opravovat," řekne vážně a zavře oči, jako by se vypnula.

„Jak vůbec andělé dobíjejí baterky?" zahučí Bobby. „Třeba by jí mohl pomoct jeden z těch dvou pitomců, kvůli kterejm jsme tady."

„Co se stalo?" zopakuje Charlie. „To se snažím zjistit celou dobu. Byla jsem v bunkru, když se mě pokusila zabít nějaká podivná kostnatá démonka, pak se tam objevil tenhle zázrak, který se mnou narazil do dveří od Nebe, pak jsme procestovali půlku Peru a najednou jsem tady, s andělem, který..." odmlčí se a pohledem sjede na andělku na gauči. Olízne si rty, povzdechne si a znovu pokračuje: „...který umírá nebo co. Vůbec netuším, kdo je Balthazar, stejně jako nevím, kdo je ten druhý blbec, se kterým jsi tady?" Na konci věty položí otazník, protože si vůbec není jistá, jestli se náhodou nepřeslechla, když Bobby před okamžikem mluvil o dvou idiotech.