BUNKR ARCHIV

43. Směr Detroit

Nahoře najde jen bezvládné tělo, ležící na zemi, jak ho démon spěšně opustil.

„Jak jinak," zamrmlá Dean. Je to cizí tělo... jako, žádné známé tělo. Jen do něj ještě pro jistotu šťouchne nohou, pak se otočí a jde pomoci Thorovi se stěhováním kořisti do kufru. Seveřan ocení, že na to není sám.

Naloží, Belu ani nebudí, a rozjedou se na cestu zpátky do bunkru.

***

Po návratu první, co Dean udělá – nepočítaje zajištění úlovku v pasti ve skladišti – je kontrola pokoje, postele a anděla.

Castiel jen bezradně sedí na posteli. „Deane... Vrátil ses..."

„Jo. Evidentně," ušklíbne se Dean. „Copak jsem to neříkal?"

Cas se usměje: „Já nevím... Říkal?"

Dean zaváhá, nemá vůbec chuť na nějaká dramata, na druhou stranu mu Cas připadá zničený a nešťastný a má pocit, že je to tak trochu jeho vina. „Ještě si pamatuju, co komu slíbím," zahučí, pohne se blíž. „Vypadáš líp. Trochu." A znovu zatlačí až na dno kapsy zbytky Samova náramku, který chtěl původně vytáhnout.

„Vím, že máš ten náramek..." řekne anděl. „Dej mi ho..."

Dean se zamračí: „Co s ním chceš dělat? Je to... může to bejt k něčemu dobrý?" Neochotně ty ubohé zbytky vytáhne.

„Vezmu si z toho zpátky svoji Milost..." prohlásí Cas.

Dean pokrčí rameny, ačkoli v tu chvíli se mu z nějakého důvodu zase sevře hrdlo. Podá zbytky náramku Casovi.

Ten z náramku skutečně vytáhne zbyteček své Milosti a okamžitě vypadá o malinko lépe.

„Myslel jsem..." začne Dean, nenávidí se za to, co chce říct a nenáviděl by se, kdyby to neřekl... a drámo je tu. „Myslel jsem, jestli by to nemohlo nějak pomoct najít Sammyho."

„Nevím jak..." Castiel svěsí hlavu. „Vůbec jsem ho z toho necítil... Něco... Něco s tím udělal..." Na chvíli se odmlčí, pak k Deanovi vzhlédne. „I Milosti tam bylo o dost méně, než jsem tam dal..."

Dean jenom kývne, v tu chvíli nějak nemůže mluvit, protože by se na tom okamžitě odrazilo, jak příšerně mu teď je.

„Pojď spát..." řekne tiše Castiel.

Dean zavrtí hlavou. „Nah."

„Deane... Prosím..." vzhlédne k němu anděl. „Aspoň kvůli mně, když ne kvůli sobě..."

„Půjdu zkontrolovat ty dva," prohlásí Dean. „Třeba z nich něco vyleze."

„Fajn..." hlesne anděl a zesmutní.

Dean jako by ho pořádně nevnímal, až se na něj konečně podívá. „Já nemůžu, Casi," zašeptá. „Nemůžu se teď zastavit."

„Já vím..." přikývne anděl. „Zítra nejdu způsob, jak Sama najít..."

„Vážně?" nakloní Dean tázavě hlavu. „Nebo jenom chceš, abych... nevím, vypnul."

„I kdybych měl prohledat celou Zemi..." prohlásí Cas vážně. „Pokusím se ho najít... A přivést zpátky..."

Dean na něj pořád nedůvěřivě civí, ale nakonec se vedle něj posadí na postel. „Můžeš... Casi, já vím, že jsem říkal, že to potřebuju, ale mohl bys aspoň na jednu noc nějak udělat, aby se mi nic nezdálo?"