BUNKR ARCHIV

90. Lalartu

PERU

Sam pohled stále upírá na stránky, ze rtů mu sklouzne tiché: „Bobby, ty starý blázon." Víčka mu klesnou, zvedne ruku s úmyslem promnout si kořen nosu, ale vrazí prsty do brýlí.

Chvíli nehybně stojí.

„Ako mohol zabudnúť, kde sa teraz nachádza? V čom?"

Odtáhne ruku, otevře oči, zadívá se na starého muže na zemi před sebou.

A potom přece jen sklouzne pohledem k bratrovi vedle. Zadrží dech, hypnotizuje jeho tvář, jako by čekal na nějaké znamení... Něco.

Až dokud to po několika úderech srdce nevzdá, zhluboka se nenadechne a zrak neupře k Deanově hrudi.

„Možno by sa Sammy chcel podieľať, čo myslíš?"

Cítí, jak se vlna v jeho nitru zvedá, jak se vlívá do žil, jak se ho chystá pohltit, utopit. Zvrtne se a vykročí s přesným cílem. Přece to tu zná.

Knihy. Potřebuje knihy.

S nádechem, jako by se topil, se Bobby probere zpět k životu. Otevře oči a první, co spatří, jsou Charlie a Sam, ač má stále problém uvěřit, že se Sam nachází v tom křehkém dívčím těle. Posadí se a chytne se za hlavu. Musí si znovu přehrát, co viděl.

Jakmile se dá trošku dohromady, loupne okem po těch dvou. „Co vy tu stojíte jako špatně vyřezaný svatý? Máme sakra málo času, protože ten idiot je tak v hajzlu, že to za chvíli vzdá," začne zostra. „Potřebujeme anděla. Anděla, kterej má v cajku křídla a donese z muzea v Londýně knihu s přepisem jedný sumerský tabulky... Jak jsou na tom Castiel a Rahmiel?"

Když zaslechne svoje jméno, andělka zvedne hlavu. Castiel je stále mimo, ačkoli už mu přestalo hrozit vykrvácení. „Castiel potřebuje čas," řekne tiše. „A měla bych u něj zůstat, aby se situace znovu nezhoršila. Pokud jde ale jen o jednu cestu, nejspíš by se dala zvládnout."

„Jedna cesta tam a zpátky," kývne Bobby. „Londýn, vlastivědný muzeum. Tahle kniha nebude v expozicích, ale někde zašitá v archivu. Když k ní přibalíš někoho, kdo umí sumersky, zlobit se nebudu."

„Londýn. Archiv. Kniha," opakuje Rahmiel vážně. „Bude tam hodně knih? A v čem by měla být zašita?" Omluvně se usměje. „Znalce staré sumerštiny se pokusím... přibalit."

„Uf... ta kniha se jmenuje Lalartu," upřesňuje Bobby. „Je velká, vázaná v kůži a bude v depozitáři... skladu, archivu, kde mají knihy. Měla bys ji znát, co tě v tom Nebi učili?"

Rahmiel věnuje Bobbymu trochu zmatený pohled, jako by se rozmýšlela, jestli na jeho poslední otázku má začít odpovídat, nebo pořád ještě platí, že není času nazbyt. „Děkuji," řekne nakonec krátce. „Pokusím se vrátit co nejdřív." Urovná ještě Castielovi kabát, jako by to mělo zlepšit andělův stav, zavře oči, svraští čelo soustředěním a tentokrát zmizí dokonce dost daleko, aby nebylo slyšet náraz a tiché mrmlání nikde poblíž.

Charlie jako kdyby Bobbyho návrat probral zpět mezi živé. Kniha, kterou celou dobu tak usilovně studovala, jí vypadne z rukou. Překvapením se zajíkne. Chystá se zastavit Rahmiel, ale ta už je dávno pryč. Ačkoli... pravděpodobně není zdaleka v Londýně. „Pokud i seženeš tablet, zvládnu přeložit sumerštinu jako lusknutím prstů," zazubí se na Bobbyho. Kdysi dávno, v dlouhých chvílích nudy vyvinula program na překlad starých jazyků. Ne všech, samozřejmě, těch nejdůležitějších, které mohou Lovci potřebovat. Občas sice zní jako robot, překlad je lámaný, ale Charlie si je jistá, že bude fungovat. „Jaké jsou další plány? Jestli..." zarazí se a hned se opraví, „až se vrátí Rahmiel? Jaké je to kouzlo? Co... Co budeme dělat?"