BUNKR ARCHIV

36. Hlásky a průsery

(Archivářova poznámka: V rámci zachování souvislostí tady uvádím i "hlásky", což jsou "mimoherní" poznámky, které se ale v bunkru aspoň tady prolínají s dějem... takže, snad se v tom dá vyznat.)

Před bunkrem smykem zastaví neznámé auto, kvílení pneumatik, oblaka prachu, řev skoro utýraného motoru. Z místa řidiče vyskočí Dean, chvíli něco kutí vzadu, až vyvleče bezvládného anděla, vezme ho do náručí a doklopýtá ke dveřím bunkru.

Ke dveřím, které ještě nikdo neopravil od Alastairových hrátek s výbušninami, takže prostě projde i s andělem dovnitř, po schodech do haly a složí ho do křesla.

„Hej!" křikne, když se na chvíli napřímí. „Je tu někdo?"

Rychle se rozhlédne, než se zase věnuje Castielovi. Ten si cosi nesrozumitelně mumlá.

„No tak, prober se," šeptá Dean, zaškube za náramek na svém pravém zápěstí. „Zatracená věc!"

Loki vyběhne z pokoje, zaregistruje bezvládného anděla a nechápavě a vyděšeně pohlédne na Deana: „Co, co s ním je?"

Dean se vyhýbá tomu na Loki se jen podívat, bezmocně pokrčí rameny. Anděl sebou škubne, chytí Deana za ruku a pomalu otevírá oči.

„Nejsem si jistej," zamumlá Dean sotva slyšitelně a pak sebou trhne, nakloní se k probírajícímu se andělovi. „Casi... co můžu udělat?! No tak, co mám udělat?! Pomůže, když si ten krám sundám?"

„Nic..." hlesne anděl. „Jen neodcházej..."

„Nikam nejdu," zabručí Dean, teď po Lokině šlehne pohledem, na vteřinu vypadá skoro šokovaně, ale cokoli viděl, teď to řešit nehodlá. Skloní se zpátky ke Casovi. „Potřebuju... musím něco udělat."

„Co?" vyhrkne Loki.

„Hlavně nesundávej ten náramek," naléhá Castiel.

„Co se stane, když ho sundám?" Dean se zamračí. „Má to něco společnýho... sakra, nemůžeš mi tohle dělat, prostě ne!"

„Zkrátka to nedělej, ano?" zašeptá Castiel zesláble.

„Tak mi řekni, že to nijak nesouvisí s tím, že je z tebe hadrovej panák," mračí se Dean dál.

„Nesouvisí."

Dean nakloní hlavu na stranu a pak se nejspíš rozhodne předstírat, že tomu věří. „OK. A co teda potřebuješ k tomu, aby ses sebral?"

„Nevím..." hlesne anděl.

Mohutné zaburácení prázdného žaludku ve vlastních úrobách Dean taky zatím ignoruje. „Jo, to je skvělý," zavrčí.

„Jdi se najíst..." pobídne ho Cas.

Dean si ale jen kecne na zem vedle křesla. „Jednoduše skvělý."

„Padej..." šťouchne ho anděl malátně rukou. „A vezmi mi burger."

„Nemám chuť," vypadne z Deana, pak se slabě pousměje. „Burger, jo?"

„Buď u něj, já to udělám," prohlásí Loki, nečeká na odpověď a namíří si to do kuchyně. I ten slabý náznak úsměvu z Deanovy tváře zmizí, když slyší její hlas. „Díky," zamumlá.

„Chceš taky něco?" obrátí se k němu ještě Loki, a současně jí začne zvonit telefon. „Co se zas..." zvedne hovor, „no?"

„Nechci nic," brblá si Dean pro sebe.

Z telefonu se ozve Belin hlas: „Jen volám pro ujištění, že je všechno v pohodě... Cas s Deanem se vrátili?"

„Jo, už jsou zpět," odpoví Loki, „ale moc v pohodě to nevypadá."

„Jak to?" zajímá se Bela, (a její shipující šílenství vrcholí, protože v pozadí slyší ten druhý rozhovor).