BUNKR ARCHIV

55. Lokiho zrada a briefing v bunkru

Trojice bohů stojí ve vratech asgardského paláce, před nimi na zemi leží mrtvé tělo Fenrira. Jen Loki ví, jak se tam dostalo.

Thor skoro couvne, když jej spatří, téměř jako by nevěřil, že je to monstrum mrtvé.

„Je to vážně to, co si myslím?"

Odin pokývne hlavou a velice uznale se na Lokiho podívá. Pak mu ale bleskne hlavou poznání a zamračí se. „Synu," začne, „při posledním vpádu nepřátel se ztratilo něco, co má pro Asgard obrovskou hodnotu a hraje to v Soumraku Bohů opravdu velikou roli..."

Než se Loki stihne nadechnout k odpovědi, předběhne ho Thor: „Gugnir, otče? Vždyť se oň opíráš!?"

„Kdybys nebyl zaslepen sám sebou, poznáš, že tento oštěp není pravý Gugnir," odvětí Odin mrzutě. „A Fenrir mohl být zabit pouze jím. Loki, co mi k tomu řekneš?"

„Je pravdou, že jsem měl a pořád mám Gugnir u sebe," pronese Loki neochotně a zahledí se do země. Je mu jasné, že za krádež toho oštěpu ho otec ztrestá a že si tím nejspíš vymazal všechny dosud nahrané plusové body.

Thor vidí, že se to nevyvíjí dobře a rozhodne se bratra zachránit, trochu mu nahrát na smeč. „Loki! To tys jej schoval před Malekithem?" A jen vy myšlenkách, mírně vyčítavě dodá: „Diplomacie, Loki, diplomacie..."

„Ano, bratře," přitaká Loki rychle a vděčně se na bratra usměje.

Odin, když vidí tu bratrskou souhru, se lehce pousměje. Je mu jasné, že pravda je trochu někde jinde, ale výsledek, v němž je Gugnir v bezpečí a Fenrir mrtvý, se mu zamlouvá. „Dobrá práce," prohlásí. „Obojí. Myslím, že Asgard může slavit. Navíc, Fenrir je mrtev, což značí počátek zvrácení Vědminy písně. Obávám se však, že Hel se nevzdá jen tak snadno. Nový svět v temnotě a zvůli by se jí velmi zamlouval. Ona a Surtr jsou stále velkým nebezpečím." Pokýve hlavou a pokračuje, zadumaně: „Snad kdyby... Kdyby se nám podařilo získat zpět Surtalogi, meč, který obr ukradl. S jeho pomocí by se možná dal zjednat pořádek a odvrátit neodvratitelné. Ale získat ho je zhola nemožné, ledaže byste znali ženu tak krásnou, že mu poplete hlavu, a tak vychytralou, že mu dokáže meč ukrást. Ani žádné z bohyň se to zatím nepodařilo."

„Otče, zdá se, že jsi o krok pozadu," Loki se potutelně usměje, z jeho výrazu je jasné, že meč už má dávno ve svém vlastnictví. „Je tu ovšem jeden háček..."

„Nestíháš mne překvapovat," Odin se mírně zamračí. „Skoro si připadám jako hlupák... co vše tedy nevím?"

V tu chvíli se za Lokim zjeví Hel. „Třeba nevíš, že nejsi jediný otec, co vždy bude stát při svých dětech," ušklíbne se bůh falše. I Fenrir vstane a všichni tři teď stojí třed Thorem a Všeotcem. Lokimu se na tvář vrací zlý úsměv: „Neříkejte mi, že jste si skutečně mysleli, že po všem, čím jste mi ničili život, budu bojovat na vaší straně!"

Thorovi se zableskne v očích, zrada ho bolí tentokrát o to víc, že snad poprvé bratrovi opravdu věřil. Přesto se podvědomě postaví do obranné pozice s kladivem v ruce.

Odin se zachmuří. „Víte všichni, že tady a teď nemůžete dělat vůbec nic," zahřmí. „Zmizte a nechte věcem přirozený řád!"

V hodovní síni Valhally se už začínají sbírat Einherjové a vybíhat ven s meči a oštěpy v rukách. Během okamžiku jich před branou stojí celé zástupy.

„Nevidíme se naposledy," ušklíbne se Loki. Přestože ho to, co právě spáchal, bolí, ví moc dobře, co je jeho hlavním cílem. Naposledy přejede pohledem otce a bratra a pak se svými dětmi mizí.