BUNKR ARCHIV

48. Oheň a led

„Vždyť jsem to čekal," pomyslí si Dean se zoufalým výrazem ve tváři. „Tak proč je to jako naběhnout do slepý uličky?!"

„Nepřišel poslíček s pizzou?" zeptá se tiše Sam, doufá, že tím Deana aspoň na chvíli dostane pryč.

„Fajn, mají spolu nějaký... pouto. Ale musí bejt možnost ho přerušit. Musí. Takže stačí-" šrotuje to Deanovi v hlavě, až Samův tichý dotaz ho zarazí. „He?!" zadívá se na bratra, jako by ho viděl poprvé. „Jo. Dojdu se podívat."

Sam mlčí, snaží se nedat najevo, že ho bratrova odpověď potěšila.

Dean se ještě ve dveřích otočí: „A... věř mi, najdu způsob, jak tě z toho vysekat," prohlásí. Sám pro sebe si ještě doplní: „Ať sám chceš nebo ne."

Ačkoli to Sam čekal, přesto ho to bodne do zad. Počká, než Dean zmizne, odhodí váleček k plechovce se štětcem a barvou, sedne si na postel a pokouší se vytěsnit Luciferův hlas, aby se mohl soustředit na vlastní myšlenky. „Viem," šeptne tiše. „Musíme odisť."

Dean se mezitím s telefonem u ucha vřítí do haly. „...ne, ty poslouchej, Mario, žádná podělaná ledovka... Co? Jak rasista? Chci jenom svoji zatracenou pizzu, ty talijánská- Bezva." Vztekhle telefon zaklapne a strčí do kapsy. „Kurva neuvěřitelný. Ledovka. Tady. Teď. Copak jsme v zasraný Kanadě?!"

Zarazí se, protože v kapse narazí na klíč a s tím na uvědomění si...

Lucifer: (Že Sam by mohol zdvihnúť prdel, keby... Uuuh.)

„No do hajzlu," zabručí Dean, otočí se na pěťáku a víceméně se rozběhne zpátky. „Jo, ale tebe máme pořád jako v trezoru, tak se moc neraduj, parchante."

Lucifer: (Veď práve.)

„???" myšlenka, sestávající skutečně ze samých otazníků.

Lucifer: (...)

Dean dobíhá do pokoje. Nechce se mu řvát bratrovo jméno, kdyby náhodou bylo všechno v pořádku, takže dovnitř vpadne jako nejtišší zásahová jednotka na světě.

Sam stále sedí na posteli, hlava svěšená, ruce položené na kolenou, ale v jedné drží láhev, kterou si Dean prve odložil ke křeslu.

Dean se pokouší vypadat, jako by to s ním právě málem neseklo. „Heh..." vydechne, „jídlo se trochu zdrželo. Vlastně nedorazí vůbec. A jasně, posluž si."

Sam pokýve láhví a zamumlá: „Beztak nie som hladný."

Dean se svalí do křesla. „OK. Hej... tohle bude dlouhá noc. Můžem..." zamračí se, jako by mu bylo divné navrhovat něco tak normálního, „...mrknout na film? Třeba? Na chvíli vypnout, víš."

„Ako chceš," pokrčí Sam lhostejně rameny.

Dean se ještě jednou zvedne, na noťasu cosi naklepe a za chvíli se ozve úvodní znělka a on se zase svalí do křesla.

Ještě ani nedoběhnou úvodní titulky, když se v pokoji zjeví Loki se třemi talíři s pizzou – metoda „prostě se nečekaně zjevím" se mu začíná zamlouvat. „Zdravím," prohlásí, „donášce prý zamrzly auta či co, takže pro pizzu jsem musel sám..."

Sam k němu zdvihne pohled. „Mhm. Musel-" zmateně se ohlédne po Deanovi.

„Zamrzly auta," zamrmlá Dean, ale po pizze se vrhne jako hladový grizzly. „To je jako podělaná tichá pošta. Šo?" obrátí se s plnou pusou k Samovi.