BUNKR ARCHIV

23. Držet věci pohromadě

Teprve nad ránem konečně ztichne thrash metal z Deanova pokoje, který zněl celou noc. Nahradí ho opět zvuk šoupání nábytkem a Dean vyleze z pokoje. Spíš působí, jako by přišel zvenku, než že by spal - oblečený včetně šátku na krku, nepomuchlaný a nerozcuchaný. Stejně si to ale, jako po prospané noci, namíří do kuchyně připravit si kafe.

Kromě kafe v kuchyni objeví Sama, který se právě zvedá od trouby a kryje ji vlastním tělem.

„Tú múku a škoricu a všetko všade si nevšímaj," vychrlí ze sebe spěšně, zamává před sebou rukama, které jsou zamoučněné stejně jako jeho obličej. „Triasli sa mi ruky, heh."

„Taky dobrý ráno," zabručí Dean, rozhlédne se po té spoušti okolo a usměje se. „Proč pečeš hrušku?"

Sam bezradně zavrtí hlavou a rozhodí rukama. „Mal to byť apple-pear pie..." Sehne se k troubě a vytáhne-

„A takhle to dopadá, když zkoušíš vyjebat se zaběhnutým postupem," stihne ještě zamrmlat Dean, ale když vidí výsledek, uznale pokýve hlavou. „Ke kafi dobrý, hádám."

„Snáď," Sam si trochu pochybovačně prohlíží výsledek. „Vonia v pohode."

Dean nabere vzduch nosem. „Jo. Celkem." Dolije si hrnek kávy a zamíří ke stolu. „Hele, pekaři, co kdybys mi podal u snídaně nějaký krátký hlášení, co jsi vůbec dělal poslední dny, že tě tu nebylo vidět."

Sam k se k němu ani neohlédne, jen škubne rameny. „Nič."

„Ale nechvátej. Apokalyptický náznaky a podobný kraviny počkaj," ušklíbne se Dean. „Jasně." Kývne a pokračuje na svoje oblíbené místo ke stolu.

Sam si nalije sklenici vody a zamíří za bratrem, nakonec. Koláč ještě musí vychladnout.

„Jseš na dietě?" kývne Dean ke sklenici s vodou.

„Trochu. Niekto musí," zašklebí se Sam.

„Jasně."

„No? Tak? Čo máš na srdci?" pobídne Sam bratra, když už oba sedí.

„Osrdečník," odsekne Dean. „Myslím, že se tomu tak nadává."

Sam protočí očima, ale ústa si zacpe vodou.

„OK," vydechne Dean. „Chci akorát, aby to tu fungovalo, jak má. Jsem možná borec, ale vážně nezvládnu sám ošéfovat všechno."

Sam stiskne rty, zvedne obočí. Skleničku s vodou odloží. „No, tak toto ti fakt najbližšie dni nemôžem sľúbiť."

„Jo, ani to po tobě nechci," Dean zamračeně pokrčí rameny. „Asi prostě všichni děláme, co můžeme, že jo. Jen když už se tu ukážeš a nejsem tu já, tak si představ, že jseš já a srovnej tu bandu trochu do lati, ok?"

„Ok," přisvědčí opatrně Sam. „Keď sa po mne tie šialené ženské zasa nevrhnú, na to fakt nemám nervy. Aj keď, hej, je tu o jednu menej."

„Huh?"

„Bela," zkusí to Sam trochu upřesnit. „Bloncka. Vlasy."

„Jo, tak," Dean se poškrabe na hlavě. „Blondie."

Sam se na něj vážně zadívá.

„No, vidíš," usměje se Dean, „ takže to nebude takovej problém."

„Hm. Necháme sa prekvapiť."

Dean potřese hlavou, upije kafe, a zadívá se na Sama, zkoumavě a tázavě. „Štve mě," začne po chvilce, „že teď na jednu stranu není na čem makat. Jako, nikde nic co by bylo vyloženě případ pro nás! A na druhou stranu je jasný, že se děje něco hodně velkýho a hodně ošklivýho." Odmlčí se, zamračí se na hrnek s kafem. „Jenom to není vidět," dodá. „Chápeš, co chci říct, že jo?"