Silent (Yoonmin) CZ

3.

Zamknu svoje kolo u kraje školního parkoviště a klíčky si zastrčím do svého jednoduchého a poloprázdného černého batohu polepeného různými nálepkami a zaskládaného menšími přívěšky a víčky od energických nápojů připevněnými na zipu.

Mám svůj styl, i tenkou bundu jsem si upravil podle svého, trochu ji nasprejoval, někde postříhal a nalepil nějaké nálepky na místa u ramen, prsou a zad, líbí se mi takové oblečení, až na to, že se dá málo kde sehnat, proto si kupuju obyčejné a pak upravuju jeho design.

Bohužel, ve škole jsem nucen mít uniformu, takže se před zvoněním ještě rychle převléknu. Občas si říkám, jestli má vůbec smysl si na sebe ráno dávat to svoje, ale já bych v uniformě asi na kole nejel, necítím se v tom tak uvolněný, spíš naopak, nikdy jsem neměl rád uniformy.

„Čau, Gi, kde se flákáš?" zasměje se Hoseok u hlavních dveří, když si mě všimne přicházet. Usměju se na něj a poplácám ho po rameni hned, co se k němu dostanu blíž.

„Trošku zdržení, ale takhle já na tebe čekám častěji." Ušklíbnu se a on se trochu provinile uchechtne.

„Dobře, uznávám, zasloužil jsem si to. Mm, máš tu korejštinu?" zamračeně se na něj zadívám, ale nezastavuju se a dál mířím do šaten. Jestli byl zase nějaký úkol, mám na to jedinou výmluvu, my úkoly už nedostáváme, jen v korejštině je na nás učitelka přísnější, teď, když se blíží maturita, zadává nám práci i na doma.

„Co s ní?"

„Chtěla po nás přece celou tu jednu stranu v učebnici, prý to budeme potřebovat na maturity..."

„Ahh, maturita, no jistě, jak jinak, kašlu na to, řeknu, že jsem se učil a neměl čas na její ptákoviny." Hoseok se uchechtne a otevře svoji skříňku, kterou má kupodivu hned naproti té mojí.

„Uh, hele, chceš novinky z domova?" optám se a Hoseok se zazubením kývne na souhlas, zavře svoji skříňku a opře se vedle té mojí, aby mě lépe slyšel. „takže, rodiče se asi zbláznili." Řeknu bezvýrazně a Hoseok se zasměje.

„Oh, to je novinka?"

„Ne, to není ta nová část, ale jde o to, že u sebe budeme ubytovávat nějakého cvoka, stejně starého, jako je brácha, ještě k tomu na dobu neurčitou, protože těžko říct, kdy se jeho náhradní matka vrátí z Japonska." Hoseok na mě vytřeští oči a nejspíš ho přešel smích, teď spíš vypadá dost zvědavě.

„Uhh, takže cvoka? Proč vlastně to oslovení, ještě ho neznáš." Pozvednu rameny a zavřu skříňku.

„Neznám, ale prý je divný, skrz nějakou svoji minulost, nebo co, navíc prý nemluví, takže nevím, co si mám pod tím představit." Hoseok chápavě kývne hlavou a nasadí si batoh, abychom mohli pomalu vyrazit do naší učebny.

„Kdy má přijet?"

„Mm, v pátek, myslím."

„Ouch, tak to je zítra." Pronese zamyšleně Hoseok a já na něj vykulím oči, protože jsem měl celou dobu za to, že je tak prostředek týdne.

„Zítra?! To už? Aish, můj život mi plyne před očima." Nad tím se můj společník zasměje a přitaká na souhlas.

„heh, to jo, ještě nedávno jsme nastupovali na střední, teď už budeme končit, plyne to fakt rychle." Nad tím si musím povzdechnout, nikdy jsem si to takhle neřekl, ale je to tak, nepřijde mi to tak dávno, co jsem poprvé zasedl do lavice na téhle škole a už mám odcházet.

„hele, až teda přijede, tak mi pak povykládej." Změní Hoseok směr tématu a já se zasmáním přikývnu na souhlas.

„O to se neboj, všechno se dozvíš, o víkendu na rampě?"

„Jo, jo, jako vždycky."

***

Konečně přijdu domů a s výdechem pohodím helmu na botník. Teď mě čeká jen jediné místo a tím je moje postel. Sundám si z ramene batoh a plouživým krokem se vydám do svého pokoje, zůstanu ale zaskočeně stát mezi dveřmi, když uvidím svoje rodiče, jak v mém pokoji štelují postel na protější straně, než je ta moje. Šokovaně a s otevřenou pusou přijdu blíž a zrak zabodnu do ještě nevybavené postele.

„Mami? Tati? Co...co má tohle znamenat?" vyjde ze mě chladně, zatím, co si postel stále projíždím pohledem. Máma ke mně konečně zvedne zrak, dá si ruce v bok a mile se na mě usměje.

„Oh, už jsi doma? No, bavila jsem se se svou kolegyní o tom chlapci, říkala, že by bylo nejlepší, kdyby měl nějakou společnost a nebyl v nějakém pokoji sám, tak jsem si řekla, že ho dáme k tobě." Nad tím nevěřícně zamrkám a promnu si obočí.

„To si ze mě děláš-...proč ho nedáš k Taehyungovi?! Však jsou stejně staří, budou si rozumět! Já potřebuju svůj klid na učení."

„Yoongie, prosím tě, děláš, jako kdyby ses učil, a i kdyby, ten kluk je potichu, víš, že nemluví, tak tě ani rušit nebude. Ale já sama budu raději, když ty tady budeš mít nějakou společnost, protože když už nejsi s Hoseokem, tak jsi tady sám zavřený, zato Taehyung pořád někde lítá." Řekne rázně máma a sedne si na prázdnou matraci na posteli.

„Dneska jedu do obchodu pro nějaké věci, jako je povlečení, nějaké bloky a pastelky, prý rád maluje, víc toho na zabavení a jako přivítání třeba čokoládu, pojedeš se mnou, dobře?" Nad tím už ale vážně zaskuhrám a praštím hlavou o futra.

„Proč mi tohle děláš." Zamrmlám naštvaně i zklamaně, ale na to mi máma neodpoví, jen se zvedne a poukáže na moji skříň.

„A až se vrátíme, vyklidíš jednu polovinu, ať si tam může dát Jimin věci, za čtvrt hodiny vyjíždíme, tak si obleč něco slušnějšího, jdeme do města, tak-..."

„Jestli už mám někam jet, zůstanu v tomhle." Pronesu rozhodně a máma nad tím jen protočí očima a odejde z pokoje. I táta se zvedne a prohlédne si postel z dálky.

„Hele, v klidu, jistě tady nebude dlouho, máma chtěla i tu jednu polovinu stěny u postele vymalovat na bílo, protože prý nemá rád tmavé barvy, no, a ta tvoje tmavě červená se moc nehodí, ale přemluvil jsem ji, že je to zbytečné, tak sem dáme jen nějaký světlý závěs." Plácnu sebou na postel a prohrábnu si frustrovaně vlasy.

„Doufal jsem, že nebudu takovou součástí naší návštěvy, ale tohle je moc." Táta se soucitně uchechtne a odejde ke dveřím.

„To zvládneš, já jdu, a ty se netvař, jako bychom tě brali na popravu, když už budete v tom obchodě, alespoň si můžeš koupit nové cyklistické rukavice, ty tvoje už jsou proděravěné, co ty na to?" Nad tím se mírně pousměju a přikývnu.

„Hmm, alespoň něco pozitivního."

Nebojte, Jimin se tady brzy objeví, přesně...v příští kapitole 😏💜

Já tak moc nesnáším tu naši školní dezinfekci, to prostě- tO tAk StRaŠnĚ sMrDí! A teď je tam vždycky nějaký učitelský dozor a už od dveří vás probodává pohledem, a UGH, prostě si nedovolíte to na sebe nestříknout (tu dezinfekci ( ͡° ͜ʖ ͡°))

Ale hlavně, že je venku pořád hezky teplo, dodávejme si pozitivní náladu :DD

Užijte si zbytek dne! <33