Silent (Yoonmin) CZ

30.

Nakonec jsem skončil tím, že jsem si prostě pustil televizi. Jimin spí už docela dlouho, za chvíli budou tři hodiny, touhle dobou už je nejspíš Hoseok na cestě do Gwangju, snad si to tam užije.

Uslyším v zámku klíče a poté otvírání dveří, ahh, brácha už je nejspíš doma, co mě ale zarazí, že uslyším nejen jeho hlas, ale ještě jeden – chlapecký.

„jsou vaši doma?" optá se a já se zvednu z gauče, protože asi tuším, kdo to je a jsem rád, že ho konečně uvidím.

„Ne, ti přijedou až k večeru, ale brácha bude asi doma." Promluví Taehyung těsně před tím, než se střetneme v chodbě. Hned, jak si mě oba všimnou, ušklíbnu se a složím ruce na hrudi.

„Ale, ale, nazdar, Tae, konečně mi ho jdeš představit?" optám se a Taehyung trochu nervózně přikývne, chytne toho černovlasého kluka za paži a přitáhne ho blíž k sobě.

„Čau, jo, řekli jsme si, že bys asi mohl vidět mého přítele, když už jsem ti o něm říkal." Zazubí se a pohladí mladíka po rameni. „Takže, Yoongi? Tohle je Jungkook, a Jungkooku, tohle je můj hyung Yoongi." Ten kluk se na mě mile usměje a podá mi ruku, hned ji přijmu a potřesu si s ním, přitom se mi z jeho strany dostane i menšího úklonu.

„Ahh, jsem rád, že aspoň u někoho nemusím předstírat, že jsem jen kamarád." Usměje a já se nad tím uchechtnu.

„Mm, vy jste teda spolužáci, jo?" optám se, ale oba zakroutí hlavou.

„Ne tak docela, jsme na stejné škole, ale já jsem teprve v prvním ročníku." Chápavě pokývám hlavou, i když jsem si nemyslel, že bude takhle mladší, ale není to takový rozdíl, jak se zdá, myslím, že mentálně budou na stejné úrovni, ne, že bych brášku nějak podceňoval, jen si prostě myslím, že si s těmi mladšími víc porozumí.

„Ahh, tak to jo, no, ale sluší vám to, hodíte se k sobě už od pohledu." Mrknu na ně a oni se oba dva uculí, než mě obejdou a zamíří do Taehyungova pokoje.

„Um, díky, hyung, my půjdeme do pokoje, jo? Máme ještě rozehranou tu střílečku." Oznámí mi Taehyung těsně před tím, než společně zalezou do pokoje, já si pro sebe jen nevěřícně zakroutím hlavou.

„Hmm, jo, to zní jako romantika." Zamrmlám si pro sebe pobaveně a vrátím se zpátky k televizi, ale už se na ni nehodlám dívat, vypnu ji a taky zamířím do svého pokoje, kde by měl spát Jimin, když ale vejdu dovnitř, zjistím, že už je vzhůru, sedí na posteli a zírá do okna.

„Um, Jimine? Už jsi vzhůru? Je všechno v pořádku?" optám se ho nejistě a přijdu k němu. Přijde mi, že je úplně bledý, mlčky sedí a hledí dál do okenní tabule svým unaveným pohledem. Levou tvář má ještě otlačenou z toho, jak spal, rty má lehce našpulené, a to si na chvilku vezme moji pozornost, ale opravdu jen na chviličku.

„Co se děje, prcku? Něco se ti zdálo?" optám se trochu starostlivě, ale on na mě koukne a rychle vyplašeně zakroutí hlavou, přitom se nuceně usměje. Vůbec se mi to chování nelíbí.

„Poslyš, pokud se něco stalo, tak mi to...ehm, naznačíš, že? Nebo napíšeš, ale nenechávej si to pro sebe, teď vážně vypadáš dost divně...bez urážky." Pronesu a palcem ho pohladím po hřbetě jeho ručky, nad tím gestem trochu chytne červenější barvu, pousměje se a jen nepatrně přikývne, aby mi dal najevo, že je všechno v pořádku.

„Mm, dobře, hele, co takhle jít obarvit ty vlasy? Už to mám načtené, docela si i věřím." Pronesu s uchechtnutím a Jimin hned s větším úsměvem přikývne, seskočí z postele a následuje mě tedy do koupelny, kde ho posadím na vanu a rozdělám celou krabičku.

„Tak jo, nechej mě čarovat." Šeptnu si spíš pro sebe, ale Jimin se nad tím stejně uculí a nechá si kolem ramen omotat ručník, aby neměl špinavé tričko. Tak hlavně, že mi taky věří.

***

„Myslím, že to dopadlo výborně, co ty na to?" usměju se spokojeně, když konečně vysuším Jiminovy vlasy fénem. Ta malinově růžová se pěkně chytla, ani tady není takový nepořádek, jak jsem si prvně myslel. Sundám Jiminovi z ramen ručník a letmo mu už suché vlasy prohrábnu svými prsty. On se pousměje a pokloní se na důkaz vděčnosti.

„Ahh, neděkuj, stejně to asi vydrží jen pár týdnů, co?" Jimin s menším pousmáním nakrčí rameny a sleze z vany, otevře dveře od koupelny a odejde do mého pokoje. Já ještě poklidím ten malý nepořádek a zamířím za Jiminem, zarazí mě ale, když uvidím, že už zase leží na matraci svojí postele.

„Um, Jimine? Vážně je všechno dobrý? Opravdu se mi nějak nezdáš..." vydám ze sebe a přijdu k němu, pohlédnu na jeho mdlou tvář, nedá mi to a opatrně mu dlaní sáhnu na čelo, přičemž on jen pomalu přivře oči a já se zamračením ruku zase oddělám.

„zdá se mi to, nebo máš teplé čelo?" optám se rázně a Jimin pozvedne rameny, přitom se ke mně otočí zády na druhý bok. „Nebolí tě něco?" optám se a znovu obejdu postel, abych na něj viděl, on si viditelně povzdechne, ale přeci jen svoji dlaň položí na svoje čelo.

„Hlava? Ahh, víš co? Podám teploměr, změříš se, popravdě bych se ani nedivil, kdybys měl teplotu, ten déšť tě musel trochu zřídit." Zamrmlám s povzdechnutím a odejdu do kuchyně, kde máme šuplík s léky i teploměrem, ten vezmu a přijdu s ním zpátky za Jiminem.

„Děj si to pod paži." Pronesu, poté, co mu dám teploměr do ruky, on tedy udělá, co jsem mu řekl a společně počkáme, dokud digitální teploměr nezapípá, naštěstí to netrvalo dlouho. Jimin se na výsledek podívá trochu sklesle, proto mu teploměr vezmu a sám si prohlédnu čísla.

„No jistě, že máš zvýšenou teplotu, kruci...snad se z toho nevyklube něco většího. Uhm, podám ti nějaký prášek, pak zkusíš ještě usnout? Sice je brzo, ale co jiného bys chtěl dělat, když tě bolí hlava, že?" pronesu soucitně, jemně ho pohladím po rameni a dojdu pro nějakou tabletku, která by mu ulevila jak od vyšší teploty, tak i od bolesti hlavy.

Když zrovna projdu kolem Taehyungova pokoje, musím se pozastavit nad hlasy, které z pokoje vychází.

„Jeone Jungkooku! Ty prase, nemůžeš mě aspoň varovat?!"

„Co?! Já jsem si neprdnul, nesváděj to na mě!"

„Jo?! Tak jak to, že víš, o čem mluvím, hmm?!"

„Protože to cítím! Myslel jsem, že budeš dělat, jako by nic, ale ty to na mě prostě svedeš!"

„Nebuď jak děcko, aspoň to po sobě vyvětrej!"

Tiše se pro sebe zasměju a zakroutím si pro sebe hlavou, ti dva se vážně hledali, až se našli, ale nemůžu říct, že nejsem rád, Taehyung už potřeboval někoho k sobě, a všichni můžeme být rádi, že je to někdo, u koho nehrozí otěhotnění.

Ještě doufat v pozitivní reakci rodičů.

Dobré odpoledne všem <33

Mm, asi umřu z toho, kolik té školy máme :(( anebo spíš ze své lenosti xdd

Jinak doufám, že vy to zvládáte a máte se dobře <33