Silent (Yoonmin) CZ

57.

Vyjdu ven z domu a nasednu na svoje kolo, před domem už mě čeká Hoseok ve své uniformě, tentokrát jsem se do ní taky navléknul už teď, abych se pak nezdržoval. Dneska je totiž ten osudný den, ze kterého buď vyváznu, nebo umřu, tím myslím, jestli udělám maturitu, nebo budu muset pak jít na další pokus, což se mi upřímně nechce.

„Hyung!" zvolá na mě ještě Taehyung, který je zase ve své uniformě, trošku odlišné, něž mám já, s úsměvem mě poplácá po rameni a objeme mě, „to dáš, hodně štěstí," zašeptá hrdě a já s uchechtnutím přikývnu.

„Snad jo, díky, Tae," objetí mu oplatím, ale poté zamířím k Hoseokovi, který už taky čeká na svém kole.

„Jedeme? Připravený?" optá se mě nervózně a já s výdechem pokývám hlavou.

„No, nemám na výběr, připravený asi nejsem, ale co se dá dělat."

„Heh, to zvládneme, hlavně nesmíme panikařit a něco říkat," pronese můj společník, ač jde na něm vidět, že je z toho taky dost na nervy, no, ještě aby ne, čeká mě druhá důležitá zkouška, první to byly přijímačky, teď je to maturita.

„Co vůbec ten chlapík z kavárny? Už sis ho našel na nějaké platformě?" uchechtnu se, abych trošku odlehčil naši situaci, Hoseok se stydlivě zakření a přikývne.

„Našel, je na Instagramu i na Twitteru, začal jsem ho sledovat a on mě kupodivu taky, asi si mě pamatoval," pronese nadšeně a já si pro sebe pobaveně zakroutím hlavou. Jo, jak by taky mohl zapomenout na člověka, před kterým vylil kávu na stůl.

„Tak mu potom napiš, ne? Dej se s ním do řeči, vypadal celkem přitepleně," zasměju se a Hoseok mě probodne pohledem.

„Přestaň to slovo říkat, to můžu jenom já, protože já do té skupiny patřím."

„Aha, a já snad ne? Mám ti připomenout, kdo se mi líbí?" ceknu a on se kolem přiblíží a plácne mě do paže.

„A mám ti já připomenout, že o sobě od začátku tvrdíš, že jsi stejně hetero?" na tohle mu nic neřeknu, jen protočím očima a víc do toho šlápnu, abych Hoseoka předjel.

„Soustřeďme se raději na to, co nás teď čeká, huh?"

***

„Je to v háji," hlesnu poté, co s Hoseokem vyjdeme ven ze školní budovy. Zítra nás čeká druhá část maturity, ale mám pocit, že tady jsem totálně selhal. Doufal jsem, že si vytáhnu ty lepší otázky, které mi i docela utkvěly v hlavě, ale ne, já si musel vytáhnout ty, o kterých jsem pomalu ani nevěděl, že něco takového je.

„Ahh, určitě to bude dobré, já se cítím, tak...na trojku?" zamračeně do něj strčím a zrychlím krok, Hoseok mě soucitně pohladí po rameni a povzdechne si nad mojí situací.

„Hele, pokud jsi tam řekl aspoň něco, tak by tě měli nechat projít, máma říkala, že to vždycky nějak uděláš, že vždycky fakt stačí, abys to nějak okecal, pokud jsi nestál, jako balvan, a nemlčel po celou dobu, tak je to dobrý."

„Jenže já jsem tam celou dobu říkal jenom: ehm...totiž...jakoby...tohle...ehm...ehm, pořád dokola, nevypadlo ze mě nic smysluplného, kurva, jsem takový kretén, kdybych se učil dřív, věděl bych to, doufal jsem, že si takové kraviny nevytáhnu..." vydám ze sebe celkem naštvaně a Hoseok radši nic neříká, jen si soucitně povzdechne a chytne po svém kole, stejně, jako já.

„Doufej, že to nějak vyjde," řekne mi a já jen sklesle přikývnu.

„Hmm, co jiného mi zbývá, než doufat..."