Silent (Yoonmin) CZ

10.

Yoongi P. O. V.

Uslyším klíče v zámku, proto usoudím, že přišel nejspíš Taehyung, máma je touhle dobou ještě s těmi svými kolegyněmi někde ve městě. Dál nic neřeším, sedím na posteli a čtu si z učebnice. Jo, učím se. Alespoň se o to pokouším, uznávám, že něco málo bych si přečíst mohl, v dnešní době je ta maturita vážně potřeba.

„Tam je můj pokoj, zalez tam." Zaslechnu, jak Taehyung něco šeptne a poté jakési tiché chichotání. On si sem snad někoho přivedl? Vstanu z postele, letmo pohlédnu na Jimina, který se stále věnuje svému papíru, a otevřu dveře od svého pokoje. Hned se střetnu s pohledem svého mladšího bráchy, jak už zalézal do svého království, ale když si mě všimne, s uculením se podrbe na zátylku.

„Jé, Yoongi, ty jsi doma? No, já budu hrát videohry, takže mě omluv." Zazubí se a už chce zalézt, ale já ho ještě chytnu za paži a projedu si podezíravým pohledem.

„kdo je to?" optám se a on udělá blbého.

„kdo je kdo?"

„Někoho tam máš." Šeptnu a kývnu hlavou směrem k jeho pokoji, ale on se zasmáním mávne rukou a vymotá se z mého úchopu.

„Ale, Yoongi, i kdyby tam někdo byl, tobě to může být jedno, huh? Je jen na návštěvě." Protočím očima a pohlédnu na hodiny v čele chodby.

„Je osm večer, to tady bude až do rána, nebo co? A rád bych věděl, o koho jde." Taehyung mě poplácá po rameni a zaleze do pokoje, ještě ale vystrčí hlavu a mrkne na mě.

„Jak jsem říkal, tobě to může být jedno. A jo, přespí tady."

„Máma nebude nadšená." Řeknu suše a složím ruce na hrudi, Taehyung pozvedne rameny a máchne rukou k mým dveřím.

„Ty máš taky Jimina, proč já si sem nemůžu nikoho přivést? Je to jen kámoš, zahrajeme si střílečky, máma přijde až k ránu, takže bude spát až do dopoledne, on vypadne už kolem páté, domů to má jen kousek." Chvíli si ho projíždím pohledem, ale poté si povzdechnu a přikývnu.

„Fajn, dělej si, co chceš, kdybys tam měl nějakou holku, asi by to byl větší problém, obzvlášť s mámou." Taehyung se na mě trochu nervózně zadívá a falešně se zasměje.

„Heh, no jo...holka, ehm, to...to by bylo asi horší, pravda, eh, hele, víš co? Už jdu za ním, nezdržuj mě tady, už asi nevylezu, takže dobrou noc." S tímhle práskne s dveřmi, já si pro sebe ještě zakroutím hlavou a odejdu do svého pokoje.

„Mm, proč mám blbej pocit." Povzdechnu si pro sebe a svalím se zpátky na postel ke své učebnici. Aish, jak mě to nebaví, stejně si teď vůbec nepamatuju, o čem jsem to vlastně četl. Všimnu si, že Jimin konečně odložil pastelky, proto vstanu a nakouknu mu přes rameno.

„Huh? Měsíc? Proč nenakreslíš něco lepšího, třeba nějaké zvíře. Tsh, zrovna měsíc." Zakroutím si nad tím hlavou, ale Jimin se zamračí a začne něco tužkou škrábat na druhou stranu papíru, než mi to dá přečíst.

„Noční obloha má pro mě význam, tak si svoje poznámky nech." Zamumlám větu, kterou Jimin napsal, a já se na něj docela překvapeně podívám. Oh, nějak se nám rozjel, vypadá dost nevinně a přátelsky a on pak napíše tohle. Zvednu ruce v obranném gestu a pokývnu hlavou.

„Fajn, fajn, omlouvám se, ahh, jdu se umýt." Ceknu, chytnu po svém tričku na spaní, abych se pak nemusel oblékat tady před ním, a odejdu z pokoje do koupelny. Když ale projdu kolem dveří od Taehyungova pokoje, uslyším hlasy – jeho a jeden další chlapecký hlas.

„Ahh, máš sakra štěstí, Taehyungu, že tam vážně nemáš holku." Šeptnu si pro sebe, protože vím, že by byl průšvih. Ne, že by neměl Taehyung právo na to najít si někoho k sobě, ale on je prostě trouba, který se do všeho hrne po hlavě.

Kdysi byla máma ráda, když si můj brácha někoho přivedl domů, aby nám ji představil, tehdy mu bylo asi patnáct, možná šestnáct, no, všichni z toho byli nadšení, říkali, jak jsou spolu sladcí, no, než se to zvrhlo a ta holka otěhotněla.

Naštěstí to šlo na potrat, ale vedlo to k jejich rozchodu, její rodiče naštvaní, naši dvakrát tak, máma už je na tohle háklivá, nechce, aby si sem Taehyung někoho vodil, dokud nebude plnoletý, nebo nebude mít vlastní bydlení, což ještě nehrozí, takže si musí ještě rok počkat, než mu to máma začne tolerovat s myšlenkou: „jestli si zase uděláš děcko, pak už si poraď sám"

Já Taehyungovi taky nevěřím, jsem si jistý, že by byl schopný udělat tu stejnou blbost, jako kdysi, ale teď to vypadá, že tam má vážně jen kamaráda, takže nebezpečí a další „omyly" nehrozí. Aspoň, že tak.

Dobrý podvečer <33

Takže..dneska mi ujel autobus, takže jsem domů přijela před chvílí, zmokla jsem a to mám ještě čerstvě obarvenou hlavu, takže ze mě tekla červená...super den xdd

Ale jinak se mám fajn, doufám, že vy také, pokud ne, tak snad jsem vás aspoň trochu potěšila kapitolou (ač trošku kratší) <33

Přeju pěkný zbytek dne :33