Všichni už se chystáme, za chvilku odcházíme na tu pouť ve městě. Nejspíš pojedeme autobusem, máma i táta si budou chtít jistě koupit nějaký alkoholický nápoj, já ještě nemám řidičák, ale i kdybych měl, asi bych tenhle večer taky neodmítl trochu alkoholu.
Vzhledem k tomu, že je ale léto, opět se bude stmívat až později, proto chceme vyjít až teď po sedmé hodině večer, abychom se tam mohli procházet nějakou hodinku a až se setmí, pak teprve někam sednout nebo v mém případě koupit lístky na to ruské kolo.
„Jste už oblečení? Yoongi? Tae?" zvolá z chodby máma a já na sebe rychle natáhnu volnější bílé tričko s krátkým rukávem, Jimin už je nachystaný, má na sobě svoje pruhované tričko a šortky, už jen čeká na mě.
„Jdeme?" optám se ho s úsměvem a on hned přikývne na souhlas. Vyjdeme tedy z pokoje až do chodby, kde už se všichni obouvají, včetně Jungkooka. Přijde mi, že už od rána se Jimin chová nějak divně, jako by byl nejistý nebo nervózní, zajímalo by mě, jestli je všechno v pořádku, ale kdykoliv se ho zeptám, odpoví, že ano.
No, já jsem popravdě taky dost nervózní, jakmile budeme na tom kole, nebudu moct ucouvnout, teda ne, že bych nemohl, ale spíš nechci, hrozně moc mu to chci říct a dočkat se pozitivní reakce, takhle si to představuju, ale...dopadne všechno podle mých představ? No, snad ano.
„Tak jdeme, autobus nám jede za patnáct minut, už teď nestíháme," zaburácí máma, ale táta protočí očima a pohladí mámu po rameni.
„Klid, prosím tě, jsme tam za deset minut."
„Ty jsi tam možná za deset minut, teď ale jdeme celá rodinka, tak asi tak rychlí nebudeme," cekne, ale táta se zasmáním zakroutí hlavou.
„Tak kdyžtak počkáme na další, však to jezdí pořád, jdeme, maminka je nervózní," zasměje se táta a my s Taehyungem přitakáme na souhlas. Můj bratr se chytne za ruku s Jungkookem, já se nejistě podívám na Jimina a s pousmáním ho poplácám po rameni, i když bych ho taky rád chytil za ruku, myslím, že by mu to nevadilo, ale teď před rodiči...raději si to necháme až na pouť, kdy budeme svým způsobem sami se sebou.
***
Vystoupíme na zastávce a ten kousek dojdeme, celá zóna, kde jsou rozmístěné kolotoče a stánky s jídlem a pitím, je ohraničená nízkým pletivem, brána je otevřená, takže tam můžeme klidně vstoupit. Kolem se rozléhá hudba, je tady taky dost lidí, ale stále to není ono, to proto, že je světlo, teprve po setmění mě to tady bude víc bavit, to to tady bude osvětlené i světýlky z kolotočů i stánků kolem.
„Tak se rozdělíme, ne? Nebudeme chodit všichni v hloučku, máte všichni peníze?" optá se máma a my s Taehyungem přikývneme na souhlas.
„Jasně, i mobily máme," mrkne Taehyung na mámu a ta s oddechnutím přikývne a mávne rukou.
„Dobře, však vy se tady neztratíte, všichni se tady budeme potulovat, takže se snadno najdeme, běžte si, kam chcete," rozhodne konečně a s tátou zamíří směrem ke stánku, u kterého jsou i lavičky, kam si lidé můžou sednou a dát si něco k jídlu. Taehyung chytne Jungkooka za paži a poukáže někam za sebe.
„Půjdeme najít cukrovou vatu?" navrhne a já se nad tím uchechtnu, celý můj bratr.
„Jo, ale potom najdeme i kukuřici," dodá Jungkook a Taehyung přikývne na souhlas. Se zamáváním nás taky opustí a já tady zůstanu stát jen s Jiminem, který nejistě přešlapuje na místě a pokukuje kolem sebe.
„Mm, my teď půjdeme kam? Taky najít jídlo, nebo vyzkoušet nějaké ty atrakce?" zeptám se.
„Nep-..." Jimin chtěl něco říct, ale hned na to se zarazí a nejistě se rozhlédne kolem sebe, poté jen mlčky ukáže na nějaký kolotoč kousek od nás. Povzdechnu si nad tím, je mi jasný, že už by se mnou rád komunikoval normálně, ale na to je tady hodně lidí, nejspíš se mu kvůli nim stahuje krk a není mu příjemné mluvit, ale chápu ho.
„Chceš na nějaký kolotoč?" optám se a Jimin nesměle přikývne. Usměju se tady a vytáhnu peněženku.
„Tak jo, půjdeme na kolotoč, pak najdeme nějaké pití, nebo jídlo a potom-..." nedořeknu to, protože mi začne zvonit mobil a já s protočením očí vytáhnu telefon z kapsy. Už jsem myslel, že to bude máma, ale překvapí mě, že volá Hoseok.
„Vydrž chvilku, jo?" oznámím Jiminovi a hovor vezmu, „ano, Hobi?" ozvu se a mobil si odtáhnu trochu dál od ucha, když se z druhé strany ozve Hoseok trochu víc nahlas, než jsem myslel.
„Yoongi! Yoongi! Pomoc!"
„Co se děje, Hoseoku?" zavrčím a zeslabím zvuk hovoru.
„Namjoon, to je ten z té kavárny, hodně jsme si psali a bavili se a...dneska mě pozval na večeři a teď mi psal, že mě za půl hodiny vyzvedne a já vůbec nevím, co mám dělat, myslíš, že to myslí, jako rande?!" vydá ze sebe splašeně a já se nad tím musím zasmát.
„Ahh, a co jiného znamená večeře ve dvou?" utrousím pobaveně a on mi do mobilu zaskučí.
„Tak to je ale v háji, nejsem psychicky připravený..."
„Ale prosím tě, to zvládneš, hlavně se hezky obleč, dej si košili, ty troubo, jasný? A nepanikař!"
„Uh...to se ti snadno řekne...nepanikař," cekne zoufale Hoseok.
„Hele, já dneska taky-...," rychle se zarazím a pohlédnu na Jimina stojícího kousek ode mě, přesto ale dostatečně blízko, „taky ti něco napíšu do esemesky, takže laskavě nepanikař a pak mi dej vědět, jak to dopadlo, držím ti palce," ujistím ho a já uslyším rozechvělé vydechnutí.
„Huh, tak jo, tak jo, jsem v klidu, pak ti napíšu, mysli na mě celou dobu."
„Heh, o to se neboj, tak si to užij, čau," s tímhle mobil típnu a otočím se zpátky na Jimina, který už netrpělivě přešlapuje. Pohladím ho po rameni a kývnu hlavou směrem ke kolotočům.
„Tak jdeme? Obejdeme pár kolotočů a večer...myslím, až se setmí, můžeme jít taky na to ruské kolo, jako ti dva, co myslíš?" optám se, aby to nebylo moc nápadné, Jimin na mě překvapeně koukne a s uchechtnutím přikývne, zároveň mi přišlo, jako by si oddechl. Zvláštní. Ale nevěnuju tomu velkou pozornost a už zamířím ke kolotoči.
„Asi se ti nedělá špatně na takových věcech, ne?" optám se ho, ale nečekal jsem, že prostě pozvedne rameny, „ty nevíš?! Tak...to je teda super zpráva, ne, že mě pozvracíš."
Dobrý podvečer <33
Takže. Jste psychicky připraveni na příští kapitolu?? 😏😏💜
A taky. Jak se vám líbí nové písničky od BTS?? 🔮😭😭 já jsem si hned zamilovala Life goes on a taky blue and gray, kterou jsem si vlastně zamilovala hned poté, co jsem ji částečně slyšela v BTS in the soop :33
ČTEŠ
Silent (Yoonmin) CZ
Фанфик[dokončeno] Yoongiho rodiče se rozhodnou vzít si na nějakou dobu do péče mladíka, na jehož osobnosti se odráží traumatické události z jeho minulosti. Yoongi není moc nadšený, už proto, že s ním návštěvním musí sdílet pokoj, a nejen to, chlapec na ně...
