Silent (Yoonmin) CZ

66.

„Tak jo, teď to asi dáme do ledničky a sníme si to odpoledne," pronesu poté, co nandám čokoládový krém, šlehačku, kakao a kompotové jahody do poslední sklenice. Nakonec je toho trochu víc, než jsem čekal, ale vypadá to teda hodně dobře. Jimin s úsměvem chytne po pár skleničkách a pomůže mi to naskládat do ledničky.

„Mm, stejně teď asi budeš přejedený, pořád jsi ujídal ty krémy, které jsem dělal," zasměju se a pohladím Jimina po růžových vlasech, on ale zamračeně zakroutí hlavou a poukáže na mě, aby mi naznačil, že to já jsem byl ten, který musel všechno ochutnávat.

„No na mě to nesváděj, prcku, tohle nezakecáš, ještě máš na puse šlehačku," mrknu na něj a on si sáhne na tvář, poté pohlédne na svoje prsty, kterými trochu šlehačky setřel. Provinile se zahihňá a mimikou naznačí, že možná tak trošku ujídal.

„Heh, jsi vážně sladký, teď obzvlášť, když jsi ještě od té šlehačky," zamumlám spíš tiše, ale tak nějak jsem doufal, že to Jimin nepřeslechne. Nepřeslechl. Zarudlý sklopí zrak a uculí se.

„Jsem sladký?" optá se tiše a já se na něj otočím a s přikývnutím se zasměju. Je mi s ním strašně dobře, ale hlavně mě zahřívá u srdce každé jeho pronesené slovo, moc dobře si uvědomuju fakt, že se se mnou Jimin pomalu snaží mluvit, ne, jako předtím, snaží se mi odpovídat na všechno, snaží se komunikovat co nejvíc, jde na to pomalu, ale přeci jen, jsem za to strašně rád, je to důkaz, že mi věří a v mojí přítomnosti se mu nijak nestahuje krk.

„To nejsladší mochi, které znám," odpovím a přiblížím se k němu, jeho tvář chytne ještě červenějšího odstínu. Chtěl bych mu to říct už teď, vím, že o mých citech ví, stačí jen, abych tu naši zeď už konečně zboural a už bylo mezi námi oběma konečně jasno, ale slíbil jsem si, že ta správná chvíle bude právě na ruském kole. Do neděle ještě musím počkat.

„Nejsem mochi..." pronese pobaveně a stydlivě a já přikývnu.

„Pravda, něco ti k tomu ještě chybí," uchechtnu se a on na mě nechápavě koukne než mu ale stačí cokoliv dojít, já chytnu po vlastnoručně ušlehané šlehačce v misce a ten zbytek mu vyklopím na hlavu, on nad tím leknutím vypískne a rychle ucukne, i když už pozdě.

„Yoongi!"

„Heh, promiň, ale teď je to dokonalý, hned bych tě snědl," zasměju se a on na oplátku chytne po sáčku s kakaem, nabere si do dlaně a všechno to po mě hodí, nejvíc se mi zachytí v mých tmavých vlasech, něco mi vletí i do nosu, a proto to ještě celé zakončím kýchnutím.

„Kruci, proč kakao? Nah, to není ani moc sladký, spíš cekem hořký," zasměju se a opráším si kakao z vlasů, ale Jimin se nad tím zasměje.

„Však ty jsi takový zahořklý," uculí se a já po něm hodím vražedným pohledem a chytnu ho za jeho drobné zápěstí, abych si ho přitáhnul blíž k sobě.

„Jsem podle tebe zahořklý?" optám se s pozvednutým obočím a Jimin stydlivě přikývne, ale hned na to zabodne svoje velké tmavé oči do těch mých a pootevře pusu, že něco řekne, ale jako by se mu v tuhle chvíli opět stáhlo hrdlo a z něj vyjde jen tiché pípnutí, polkne a pokusí se to říct znovu.

„M-Mě se to ale l-líbí..." vydá ze sebe konečně, i když šlo slyšet, jak má krk stále stáhnutý, nejspíš je to proto, že právě řekl něco víc, něco, co už nebyla jen obyčejná věta, už mi tím něco naznačoval, proto se zase takhle zadrhnul, ale ve mně to vyvolalo vlnu neuvěřitelného štěstí, nevím, co bych udělal dál, kdyby nás nevyrušil něčí hlas.

„Ahh, jsem doma!" křikne Taehyung a vejde do kuchyně, zastaví se ale v pohybu, když si všimne toho nepořádku kolem, Jimina se šlehačkou ve vlasech, mě s kakaem po celém obličeji, a do toho, jak Jimina stále držím za zápěstí. Rychle ho pustím a nervózně se usměju na svého bratra.

„Oh, už jsi doma, to je super, co máš v plánu?" zazubím se na něj a on mi stále zaražený odpoví.

„No...asi se převléknu a půjdu za Kookiem? Ale...vy tady něco pečete?" optá se opatrně a přivře jedno oko, odkašlu si a zakroutím hlavou.

„Ehm...ne, jen jsme dělali takové...něco jako poháry, no, budu tady muset uklidit, tak sem raději ani nechoď," pronesu a chytnu po utěrce, ale Taehyung stále stojí mezi dveřmi a nechápavě poukáže na mě i Jimina.

„Aha, a...proč jste od šlehačky a kakaa?"

„Eh...no to víš, ty poháry byly...těžká práce, no, asi se půjdu první osprchovat, anebo, ne, první půjde Jimin, že? Jiminie, běž se osprchovat, já tady zatím poklidím," pronesu směrem k růžovovláskovi a ten plaše přikývne a odběhne pryč z kuchyně, počkám, až uslyším zavírání dveří od koupelny, pak teprve pohlédnu na Taehyunga.

„neptej se mě, prosím," pronesu s výdechem a on se zasmáním do mě přátelsky praští.

„Ale, ale, co se děje, už jste si to přiznali?" ušklíbne se a já zakroutím hlavou.

„Ne, ale řeknu mu to na té pouti...na tom ruském kole," šeptnu a Taehyung na mě vytřeští oči a přiblíží se víc ke mně, abychom nemuseli mluvit moc nahlas.

„Počkej...cože? To jako vážně? Vážně sis vzal moji radu k srdci?" šeptne rozzářeně a já s protočením očí pozvednu rameny.

„No...tak nějak, hele, neřeš to, ještě nejsem u konce, jasný? Takže zatím klídek," upozorním ho a on se zasmáním zvedne ruce v obranném gestu.

„Dobře, dobře, a neboj, mlčím, jako hrob."

„No, to je snad samozřejmost, ne?!"

„Však ano! Nečerti se," usměje se na mě a poplácá mě po paži, „jsem na tebe pyšný, brácho, hodně štěstí na tom kole, ty to zvládneš."

„Mm, díky za podporu, Tae, teď...mě tady asi vážně nechej, jestli to neuklidím dřív, než přijde máma, asi se té neděle nedožiju," hlesnu a Taehyung se zasmáním přikývne, odejde z kuchyně a já si pro sebe povzdechnu nad pohledem na tu spoušť, no, ale vlastně jsem i šťastný, hodně šťastný, věřím, že to jistě dobře dopadne.

Jistě to mezi námi vyjde, aspoň v to teda hodně doufám. Moc bych si to takhle přál.

Dobrý večer <33

No, sice skoro všichni víme, na co se zítra těšit, tak já jsem se dozvěděla, kolik toho zase budu zítra mít, samá škola, všechno v pátek, což je vážně chytrý, narychlo naplánované testy a tak dále, takže...už vážně potřebuju víkend ><

Přeju vám ale krásný zbytek večera a dobrou náladu <33

(jinak, v oneshotech opět něco přibylo, kdo by si chtěl přečíst :33)