Sice mám tu možnost se dneska vyspat, když nejdu do školy, ale jsem tady s Jiminem, stejně jsem si dal budíka, abych mohl zavolat Hoseokovi a varovat ho, že nedorazím do školy, aby na mě zbytečně nečekal u šaten, jak on má ve zvyku.
Jimin ještě spí, je zachumlaný v peřině do malé chuchvalcovité kuličky, musel jsem raději odejít do obýváku, jinak bych se nesoustředil na Hoseoka, ale na něj, jsou občas chvíle, kdy se na něj prostě musím dívat a nejde se odtrhnout, jako by mě ta jeho mochi tvářička doslova fascinovala, přitom sám netuším, co na něm pořád hledám.
Opřu se víc do židle, na které sedím a čekám, až mi to Hoseok zvedne, naštěstí nečekám dlouho, hned zaslechnu jeho hlas z druhé strany.
„No, Yoongi? Už jsi na cestě?" optá se a já si pro sebe zakroutím hlavou.
„Ne, Hobi, dneska do školy nejdu, Jimin je nemocný a já tady s ním musím být, víš, jak to má, když je sám, tak nechci riskovat, snad to chápeš-..."
„Oh, on je nemocný?! Je to vážný? Jak mu teď je?" začne sypat jedno po druhém a já si pro sebe nakrčím nos, co se tak zajímá, každý jsme snad někdy nemocný, tak proč to tak řeší?
„Hobi, je v pořádku, jen se trochu nachladil, teď ještě spí, ale už je mu určitě líp, jen pro jistotu je doma, aby se vyležel, tak nepanikař." Pronesu rázně a on si na druhé straně slyšitelně oddechne.
„Ahh, tak hlavně, že to není nic velkého, uhm, mohl bych po škole přijet? Chtěl bych ho vidět a trochu ho rozveselit, nebo tak něco...klidně mu i po cestě něco koupím, kdyby potřeboval, třeba čokoládu? Sušenky?" promnu si čelo a trochu polknu nad zvláštním pocitem náhlého nátlaku na svém hrudníku.
„Ty už ho nevykrmuj, ale...ehm, jo...jasně, přijeď, stejně s tebou potřebuju něco probrat."
„Dobře, dobře, budu tam hned po škole." Ani se s ním nestačím rozloučit, hned mi to típne, jako by si své vyřídil a na nějaké rozloučení už nemyslel, anebo mu zazvonilo, moc to ale neřeším, schovám mobil do kapsy a na chvilku se zadívám do prázdna před sebou, v hlavě se mi přehrává jeho hlas, jeho nadšení z toho, že může přijít a podívat se na Jimina, přitom nevědomky zatnu zuby, dost mě to podráždilo.
Nechci, aby o Jimina jevil takový zájem, je to až otravný.
***
„Ahh, konečně to kleslo, co?" usměju se, když pohlédnu na teploměr, který mi Jimin podal. S pousmáním přikývne, přitom si ale trochu odkašle. Za chvilku by tady měl být Hoseok, ani nevím, jestli se těším, jasně, je to můj kamarád, měl bych se na něj těšit, neviděl jsem ho celý víkend, ale popravdě bych se s ním raději viděl někde venku, nebo ve škole, ale ne tady u mě doma, ještě k tomu v blízkosti Jimina, kterému bude věnovat tu největší pozornost.
Jako na povel zazvoní zvonek a já s povzdechnutím vstanu, abych mohl jít Hoseokovi otevřít. I Jimin už byl s naší návštěvou seznámený, takže není nijak překvapený, jen si zase zaleze pod peřinu a usrkne si čaje.
„Ahoj, už jsem na tebe čekal." Usměju se, když Hobimu otevřu, ale neznělo to moc upřímně, nejspíš si toho ale nevšiml, hned vleze do chodby, zuje se a s rychlým přivítáním už zamíří do mého pokoje.
„Ahoj, hele, Yoongi, nevadí, když jsem Jiminovi vzal mochi? Nechtěl jsem přijít s prázdnou." Pronese Hoseok a už začne z batohu vytahovat bílou papírovou krabičku, která je mi dobře známá, přesně do takových krabiček balí různé pochoutky jedna milá starší paní s v krámku na křižovatce, často si tam něco brávám, když jedu do školy.
„Heh, to se bude hodit, zrovna k Jiminovi..." uchechtnu se a Hoseok se na mě s širokým úsměvem otočí.
„Oh, že jo! Taky sis toho všiml? Těch jeho líček? Vypadají, jako mochi, s těmi růžovými vlasy mi připomíná jahodovou příchuť, proto jsem ji taky vzal." Smích mě zase přejde a já se na hnědovlasého spolužáka trochu vražedně zadívám, začne ve mně bublat krev a já se trochu výrazněji nadechnu, abych zahnal ten divný pocit, který jsem měl i ráno u telefonu – ten hrozný nátlak na hrudi.
„Jo...jasně...všiml jsem si." Hoseok už mě moc neposlouchá, vejde do pokoje a usměje se na Jimina ležícího v posteli, hned k nám vzhlédne a já se nad tím pohledem trochu zklidním, i když, ne tak docela, znovu se mi hlasitě rozbuší srdce, ale tentokrát takovým příjemný způsobem.
„Jiminie, ahoj, jak se cítíš? Slyšel jsem, že ti není dobře, tak jsem ti musel koupit nějakou dobrotu, aby ti bylo líp, pochutnáš si, uvidíš, je to něco, co má rád snad každý, a ještě se to k tobě hodí," Hoseok otevře krabičku a všem se nám naskytne pohled na nadýchané kulaté kousky posypané jahodovým růžovým cukrem, „mochi." Dořekne Hoseok a podá krabičku Jiminovi, který jen děkovně kývne, vyškrábe se do sedu a s chutí sáhne po jednom kousku.
Zakousne se do sladké pochoutky a já se usměju nad tím, když se mu na tvářičky obtiskne trochu toho cukru, už jsem se chtěl k němu natáhnout a růžový prášek mu z líček setřít, ale zadrhnu se, když přesně tohle udělá s předběhnutím Hoseok.
„Oh, chutná? Máš tady trochu cukru." Zasměje se a prsty mu cukr setře, Jimin se přitom tak roztomile uculí, ale tentokrát mě to nedonutí k úsměvu, jako vždycky, místo toho svraštím obočí a polknu další nával toho nepříjemného tlaku.
„Hobi...máma řekla, že se tě mám zeptat, jestli bys tady některé dny v tomto týdnu nebyl, myslím, místo školy, abychom se prostřídali a já moc nezameškal ve škole, Jimin bude doma totiž až do pátku...ale nemusíš, pokud nechceš, nenutím tě." Dodám hned, ale mu se rozšíří zorničky a já už předem předpovím jeho odpověď.
„Moc rád! Oh, Jimina bych nikdy neodmítl, co ty na to, Minie? Nebudu ti tady vadit, že ne? Na mě je spoleh, dobře se o tebe postarám." Vyhrkne hned a pohladí Jimina po jeho vlasech, ten jen trochu rozpačitě přikývne a pousměje se nad tím, ale mě do smíchu rozhodně není, ne po tom, co jsem slyšel.
Minie?!
„Jasně, tak...ehm, já půjdu do obýváku...teda do kuchyně...nechám vás tady...ehm, ehm, samotný." Vydám ze sebe trochu přidušeně tím tlakem, který místo ústupu ještě zesílil. Hoseok se na mě nejistě otočí a svraští obočí.
„Dobře, ale, ummm, jsi v pořádku Yoongi?" optá se a já s ostrým nádechem přikývnu, dokonce se i vynutím k dost přehnanému úsměvu, který raději nechci vidět, jinak bych se asi lekl sám sebe.
„Jasně, nikdy mi nebylo líp."
Dobrý podvečer <33
No, dneska mám zase psací náladu, kromě toho, že jsem dneska napsala další oneshot a tento díl Silent, tak jsem ještě začala realizovat nápad od ArtmanLivesForSuga na vkook příběh, yeah, už mám pár kapitolek včetně obálky, všechno stihnuté za dnešek, + do toho jsem stihla napsat i úkoly do školy, takže dneska nějak jedu 😂💜
A mamka mi má dneska přivést chobotnice, takže skvělé zakončení dne :DD (jako, asi jsem tady jedna z mála, co žere chobotnice, ale hej, je to fakt mňamka xdd)
ČTEŠ
Silent (Yoonmin) CZ
Fiksi Penggemar[dokončeno] Yoongiho rodiče se rozhodnou vzít si na nějakou dobu do péče mladíka, na jehož osobnosti se odráží traumatické události z jeho minulosti. Yoongi není moc nadšený, už proto, že s ním návštěvním musí sdílet pokoj, a nejen to, chlapec na ně...
