Silent (Yoonmin) CZ

25.

Jimin P. O. V.

Stojím ve sprchovém koutě a nechám na sebe stékat teplou vodu. Skoro ale příjemnou vodu nevnímám, protože jsem ztracený v myšlenkách o Yoongim. V poslední době se ke mně chová nějak pěkně, třeba už si na mě zvykl, ale nejen to, občas prostě řekne nebo udělá něco, kvůli čemu mi pak hoří celé tělo, to ani nevím proč, prostě se strašně snadno dostanu do rozpaků. Třeba s tím koťátkem? Uh, to spíš on tak vypadá. Ale i tak mi to polichotilo.

Co mě ale ještě zaskočilo, že viděl ty moje popáleniny. Nechtěl jsem, aby je viděl, jsou to odporné jizvy, které mi připomínají jen to nejhorší, doufal jsem, že když jsou na břichu, nebude to těžké je před ním skrýt, ale asi jsem měl přemýšlet dopředu, když jsem se rozhodl spát v jeho posteli, nejspíš se mi muselo odhrnout tričko ve spaní.

Povzdechnu si, letmo na svoje popáleniny pohlédnu, ale raději hned zatřepu hlavou a vylezu ze sprchového koutu, sáhnu po ručníku, ale zastaví se mi srdce, když zjistím, že skříňka, ve které jsou vždy ručníky poskládané, je prázdná.

Oh, to ne, co mám teď dělat? Nemám se do čeho utřít, a proběhnout do pokoje nahý taky nemůžu, Yoongi tam určitě je. Svraštím obočí a nejistě zaklepu na zavřené dveře, ale vypadá to, že to nikoho nepřilákalo.

Zaklepu tedy ještě jednou, tentokrát hlasitěji, no, měl jsem asi štěstí, že je koupelna hned vedle Yoongiho pokoje. Konečně uslyším kroky a poté známý hlas z druhé strany.

„Jimine? To ty klepeš? Potřebuješ něco?" optá se Yoongi a já si oddechnu, zaklepu dvakrát, abych dal najevo, že něco opravdu potřebuju.

„Uh, co bys tak mohl potřebovat...," řekne si pro sebe a já se nad tím pro sebe usměju, naštěstí mu to docvakne rychle, „huh, ručník?" optá se a já hned zaklepu opět dvakrát na souhlas.

„Ah, dobře, počkej, donesu ti ho, ehm, asi ti mám podat i pyžamo, že?" opět dvakrát zaklepu a kroky se od dveří vzdálí. Čekám jen chvíli, nakonec se Yoongi opět ozve z druhé strany dveří.

„Mám to tady, tak...pootevři dveře, neboj, nedívám se." Ujistí mě a já tedy dveře trošku otevřu, tak, abych jimi mohl prostrčit ruku a vzít si ručník i pyžamo, jen co se mi všechno dostane do ruky, rychle zase zavřu a klepnu ještě jednou jako poděkování, trochu se ale zarazím, když uvidím, že tohle není moje pyžamo, ale jen boxerky a Yoongiho tričko.

Utřu se do ručníku a nasadím tedy na sebe oblečení, které mi Yoongi podal. Zase je mi to trochu větší, ale celkem pěkně to voní, takže si nemám na co stěžovat, neřekl bych, že mi to Yoongi dobrovolně dá, myslel jsem, že mu to minule vadilo, když mi musel půjčovat svoje oblečení, ale vypadá to, že ne.

Pousměju se, pohlédnu na sebe do zrcadla, jak v tom dlouhém bílém tričku vypadám, no, není to špatný, i když mě ta velikost ještě víc zdrobňuje, s tím už ale nic nenadělám, svoji postavu bohužel nezměním, ale smířil jsem se s tím, že budu vždycky vypadat na patnáct.

Vylezu konečně ven a přijdu do pokoje, Yoongi sedí na posteli a ťuká do mobilu, jen co si mě ale všimne, trochu se pousměje a mávne ke mně rukou.

„Heh, snad nevadí, že máš zase moje, já jen...prostě mi to tvoje pyžamo přijde nepraktické, nevím, myslím, že v obyčejném tričku se spí líp." Pousměju se pro sebe a jen nepatrně přikývnu na souhlas, no, musím uznat, že je to rozhodně volnější než nějaká celá spací souprava, ale oblékala mi to paní Jeungová, tak mě ani nenapadlo nosit něco jiného.

„Tak jo, jdu se taky umýt, ty už budeš spát?" optá se a já jen zakroutím hlavou a poukážu na knížku položenou na mém nočním stolku. Yoongi chápavě přikývne.

„Oh, aha, budeš si číst? Dobře, možná...si pak taky budu číst. Do maturity musím ještě stihnout přečíst dvacet knih, problém je, že nemám rozečtenou ještě ani jednu." Teď ho trochu polituju, sice si za to může sám, ale nechtěl bych být v jeho kůži, i když...nejspíš mě čeká něco podobného, až budu maturovat, mm, zajímalo by mě, jak to asi bude vypadat, no, nejspíš nebudu mít maturitu stejnou, jako ostatní, uh, kdo ví, třeba mi dají jen výuční list a nazdar, kdo by se zdržoval s nějakým tichým klukem.

Yoongi odejde z pokoje a já si opatrně zalezu pod svoji peřinu, otevřu svoji knížku a začnu číst další kapitolu, škoda, že už jsem skoro na konci, myslím, že tahle kniha mi bude dost chybět.

Yoongi P. O. V.

Konečně vyjdu z koupelny, no, trochu jsem se zdržel, ještě jsem si umýval vlasy a taky vlastně přemýšlel nad tím drobkem v mém pokoji. Musím přiznat, že jsem si ho oblíbil, nebo...začínám k němu cítit jakýsi zvláštní pocit a chuť ho prostě ochránit, možná je to proto, že jsem to pěkně podělal s tím vyzvednutím, tak teď už podvědomě všechno napravuju, ale možná...je to i něčím jiným.

Pff, ale co já vím, čím to je, třeba mi jen prostě přirostl k srdci, to už tak přece bývá, když s vámi někdo bydlí už nějakou dobu, v případě Jimina je to už nějakých pár týdnů.

Vejdu do svého pokoje a pohlédnu na Jimina ležícího ve své posteli, přitom má otevřenou knížku spadenou na obličeji. Oh, musel nejspíš usnout. Opatrně k němu tedy přijdu, sednu si na okraj jeho postele a knížku mu sundám z tváře. Opravdu spí, jistě byl unavený, pousměju se a opatrně ho pohladím po růžových vlasech, i když už trochu vybledlých z toho, jak si je neustále umývá, proto začínají nabírat spíš na blonďaté barvě a u kořínků už má trochu svoji přírodní hnědou.

Mm, proč se vlastně soustředím na jeho vlasy? Popravdě, soustředím se i na jeho spící tvářičku, nemůžu si pomoct, ale ty jeho větší tvářičky mě přímo vyzívají, abych si na ně sáhnul. Nejistě tedy položím dlaň na jeho líčko a jemně po něm přejedu. Heh, hlaďoučký.

„Tak dobrou noc." Šeptnu tiše, přikryju ho peřinou až po krk a odejdu do své postele, naposledy na něj pohlédnu, zhasnu lampičku a sám se zachumlám do peřiny. Mm, tahle noc by mohla být klidnější, Jimin usnul jistě spokojený, tím pádem, i já bych se měl vyspat.

Chtěl jsem si sice číst tu knihu k maturitě, ale nemám na to vůbec chuť, mm, snad se k tomu brzy dostanu, teď...je dost času. Vlastně...vlastně už moc ne. Uhm...

Dobré odpoledne <33

Konečně jsem přišla od zubařky, takže si můžu  s klidem sežrat tu čokoládu, co jsem dostala :DD<33

Ještě mě čeká ale jeden doktor, heh...asi mi budou řezat do ruky, idk, doufám, že mě to potom neomezí v psaní, bych to pak musela diktovat sestře xdd

Jinak doufám, že se máte pěkně, aspoň trošku, užijte si zbytek dne :33