Silent (Yoonmin) CZ

70. (finální)

Yoongi P. O. V.

Probudím se a rozespale se rozhlédnu kolem sebe. Jsem v Jiminově posteli, ten růžovovlásek je na mě nalepený, hlavou opřený o moji hruď, svoje pruhované velké tričko má plně vyhrnuté a překroucené, takže vidím i na jeho holá záda.

Usměju se nad tím, hned si vzpomenu na včerejší noc, nemůžu uvěřit, že jsme to opravdu udělali, myslím, i když jsem chtěl takto zakončit perfektně vytvořený den, nečekal jsem, že bude Jimin chtít taky, spíš jsem se smiřoval s tím, že na to dojde až po nějaké době, co spolu budeme, což by mi nevadilo, ale hrozně mě to potěšilo, když se Jimin rozhodl do toho jít.

Myslím, že na to, že to bylo poprvé nás obou, odvedli jsme skvělou práci, po osprchování jsme šli do jeho postele, ta moje se teď bude muset převléct. S úsměvem Jimina pohladím po holých zádech a políbím ho do vlasů, po tomhle se trochu zavrtí a se zamručením na mě rozespale koukne.

„Dobré ráno, zlato," zašeptám mu a on s úsměvem zpevní naše objetí.

„Dobré, hmm, včera to bylo dokonalý," zachraptí a já se nad tím zasměju.

„Jo, to teda bylo, ehm...necítíš na sobě něco? Myslím...jestli tě něco nebolí," optám se starostlivě, protože jsem se včera vážně snažil být šetrný po celou dobu, i když byly chvilky, kdy jsem chtěl nutně zrychlit, ale neudělal jsem to, krotil jsem se pro Jimina.

„Mm, ani ne, cítím se dobře," oddechnu si a vyškrábu se do sedu.

„Ahh, tak to je dobře, mm, pojďme se nasnídat, huh?"

„Jo, už mám hlad," uchechtne se a vyškrábe se z postele jako první, ale jen co ze sebe shodí peřinu, vyjasní se mi pohled na jeho holý zadeček, který si on hned zakryje tričkem a zarudle se na mě zamračí.

„Uh, nic jsi neviděl!" vyhrkne rozpačitě studem, ale já se nad tím zasměju a přitáhnu si ho do objetí.

„Oh, Jiminie, a i kdybych viděl, není to jedno? Po tom, co mezi námi bylo? Hmm?" optám se pobaveně a políbím ho na krk, on nad tím spokojeně vydechne a přikývne na souhlas.

„Um, pravda...a-ale i tak."

„Heh, jsi rozkošný, dobře, teď se nebudu dívat, takže si můžeš obléct boxerky," mrknu na něj a on si mě podezíravě projede pohledem, nejistě se natáhne pro spodní prádlo a rychle ho na sebe natáhne.

„Heh, stejně jsem se koukal," zasměju se a Jimin celý zrudne a probodne mě pohledem, skočí do postele, chytne po menším polštáři a přitiskne mi ho na obličej, se zasmáním ho ze sebe sundám a přitáhnu si Jimina do polibku.

„Ty jsi takové moje trdlo, víš to?"

„Mm, co ještě?" optá se se zahihňáním.

„No, ještě moje mochi, moje zlato, moje-..."

„Tak jo...to stačí," zamumlá Jimin úplně zarudlý z těch všech lichotek. Zasměju se a pevně ho obejmu, poté se společně s ním dostanu konečně na nohy z peřin.

„Tak jo, jdeme na tu snídani?" Jimin spokojeně přikývne a společně se tedy vydáme ven z pokoje. Z kuchyně už se ozývají hlasy, takže je zbytek už nejspíš vzhůru. S Jiminem dojdeme na místo, kde už celá rodinka sedí u stolu a ládují se všemožným jídlem, které leží v miskách uprostřed stolu.

„Dobré ráno," pozdravím je a oni na nás obrátí zrak.

„Ale, ale, dobré ráno, vy ospalci, pojďte si nabrat na talíře," pobídne nás máma a přisune nám blíž dva prázdné talíře nachystané nejspíš právě pro nás. Jimin už si chtěl sednou, ale já bych ještě rád něco udělal. Rychle ho chytnu za ruku, aby s tou snídaní ještě počkal a pohlédnu na rodiče i svého bratra s Jungkookem vedle.

„Ehm, já...jen bych vám chtěl ještě někoho představit," řeknu a všimnu si, jak všichni zpozornili hlavně máma s tátou, „Jimina vám sice představovat nemusím, už je tady s námi dost dlouho, ale chci vám ho jen představit, jako svého přítele, toť vše," řeknu klidně a naráz, poté si s Jiminem sedneme ke stolu, ten by se teď nejspíš nejraději propadl do země, jak červený a vyplašený je, Taehyung naopak vypadá spokojeně a máma s tátou jsou jaksi až moc šokováni.

„P-Počkat, počkat...cože to?" optá se máma zmateně a já pozvednu rameny.

„Slyšela jsi, Jimin je můj přítel, chodíme spolu," po tomhle Jimina líbnu na rty a on zůstane paralyzovaně sedět a ani se neodváží pohnout a podívat se na moje rodiče, zato já se v duchu uchechtnu nad jejich obličeji.

„Něco v nepořádku?" optám se a máma s tátou se na sebe zmateně podívají.

„Oh, ne...ne, ale...Yoongi, ty...ty jsi taky-..." začne máma, ale táta jí do toho skočí.

„Ty jsi taky...jako Taehyung? Nic jsi nám neřekl..." máma nad tím hned přikývne a já se nad tím tiše zasměju.

„Co bych měl říkat, však já jsem heterák, s tímhle se přiznávat snad nemusím, ne?"

„Ale...Jimin je-..."

„Jo, taky kluk," dořeknu za mámu a naberu si na talíř míchaná vajíčka, „ale to je jedno, miluju ho i tak, jsem sice hetero, ale Jimin je taková moje výjimka, chápete?" máma to chvilku vstřebává, ale poté se nejistě usměje a vstane od stolu.

„Jasně, zlato, ehm...chápeme. Takže vy dva jste...jste spolu ve vztahu."

„Přesně tak," ujistím ji a usměju se na Jimina, který pomalu začne chytat normální barvu a nenápadně si brát jídlo, jako by tady raději ani nebyl. Znovu ho políbím na líčko a naleju nám oběma čaj.

„Hmm, no...co na to říct, asi...že vám to přejeme," dodá táta a pousměje se na mě. S oddechnutím mu úsměv vrátím a podívám se na mámu, která ještě chvíli vypadá zmateně, ale taky souhlasí s tátou.

„Ovšem, no, nasnídejte se a...já potom umyju to nádobí, dobře?" řekne ještě máma a my všichni přikývneme na souhlas.

***

„Proč jsi jim to řekl takhle...najednou?" optám se mě Jimin, když přijdeme zpátky do pokoje, usměju se a chytnu jeho tvářičky do dlaní, políbím ho na rty, poté na špičku nosu, a nakonec na čelo.

„Protože to před nimi nechci tajit, chci ukazovat, jak moc tě miluju, i před nimi," Jimin se s výdechem zasměje a omotá mi paže kolem krku, já si ho vyzvednu do náruče a odnesu ho do postele, do které se s ním svalím.

„Ahh, Yoongi, měli bychom se obléct..."

„Ještě ne, chci se s tebou ještě mazlit," zamumlám mu do trička, na kterém jsem přitisklý obličejem a Jimin mi s úsměvem vplete svoje prsty do mých tmavých vlasů.

„Ty jsi neuvěřitelný, Yoongie, heh, ale strašně se mi to na tobě líbí," zašeptá a já se pro sebe usměju. Víc ho na sebe natisknu, přisaju se k jeho krku a vytvořím na něj menší červený flíček.

„Já jsem hrozně šťastný, Minie, ani nevíš, jak moc tě miluju, a věř mi, už se mě nezbavíš."

END

Zlatíčka, je to tady, finále našeho Yoonmin příběhu :((<33

Já moc děkuju všem za hlasování, za komentáře, za to, že jste četli a bavilo vás to, každá z těchto věcí mi vždy udělá hroznou radost, takže moc děkuju, purple u <33

No, chtěla bych se vás, jako u každé knihy, zeptat na váš celkový názor na tenhle příběh, který je trochu kratší, ale to proto, že jsem měla v plánu takovou jednoduchou slaďárnu bez žádných dramat, už proto, že to někteří z vás potřebovali po příběhu In the Nook, takže proto je to takové, ale určitě mě zajímá váš názor na celé dílo <33

Nemějte strach, jistě ještě někdy Yoonmin bude, tím jsem si jistá, ale teď nás bude čekat taekook, o kterém vám ještě řeknu podrobnosti v kapitole "nová kniha" <33

Užívejte den, miláčci <333