Silent (Yoonmin) CZ

58.

Yoongi P. O. V.

„Je to totálně v háji, Hobi, podělal jsem i ten zbytek," zaskuhrám, když s Hoseokem vyjdeme ze školní budovy z poslední části maturity. Doufal jsem, že dneska to bude jednodušší, přeci jen jsem se večer ještě učil, ale přišlo mi to snad ještě horší a já sám jsem byl, jako leklá ryba.

„No, já se cítím celkem dobře, ale hele, určitě se jen podceňuješ, myslím, že jsi to jistě dal, nepustili by tě, kdybys opravdu nemluvil vůbec," začne mě uklidňovat, ale já už tyhle řeči poslouchat nechci, jsem podrážděný, nevěřím tomu, že mi to uznají. No, jak jsem dopadl, zjistím asi během dvou následujících dnů, budu to mít na svém školním mailu, příští týden se to ještě probere ve škole, tam vlastně dostaneme i maturitní vysvědčení, pak ještě proběhne rozlučka se školou, a nakonec mě čekají trochu prodloužené prázdniny, neboť až do července [Júl] tady strašit nebudu, pokud bych teda potom nešel na druhý pokus.

„Asi si půjdu zajezdit na kole, potřebuju se nějak odreagovat," pronesu s povzdechnutím a nasednu na svoje kolo, stejně tak Hoseok. Moc na mě nemluví, nejspíš ví, že to teď nemá smysl, opravdu jsem z toho dost zdrbnutý, ale můžu si za to vlastně sám.

„Asi teda jedeš rovnou domů, že?" optá se mě trochu posmutněle a já hned přikývnu.

„Jo, chci se převléct a jet do lomu."

„Mm, já ještě pojedu do té kavárny, chci zase vidět toho Namjoona," zazubí se a já se nad tím zasměju, i když mi do smíchu úplně není.

„Někam ho pozvi, jen ne tam, kde pracuje, to by bylo asi divný," pobídnu ho a on nejistě pozvedne rameny.

„Není to celkově divný, když jsem ho poprvé viděl teprve předevčírem?"

„Tak ho pozvi až za týden, ale pozvi ho, jestli se ti líbí, navíc, taky jsem si ho hledal a pokud se nemýlím, měl v biu emoji duhy," pronesu bezvýrazně a Hoseok si skousne ret.

„Jo, ale...to přece nic nemusí znamenat, třeba má jenom rád duhu..." zakroutím si nad tím hlavou a raději šlápnu do kola, abych mohl konečně vyjet směrem k domu a poté k lomu, můžu konečně začít s tréninkem na ten závod.

„Tak víš co? Dělej si, co chceš, ale být tebou, dám na moje rady. Stejně nechápu, čeho se bojíš, Jimina jsi políbil hned, na to, že jsi o něm ještě tolik nevěděl," ceknu a Hoseok nad tím protočí očima.

„Nepolíbil jsem ho, jen jsem mu dal obyčejnou pusu, navíc to trvalo tak pět vteřin, než jsem dostal facku," šeptne trochu zklamaně, ale už ne tak moc, jako dny předtím, myslím, že je to dobře, že už ho to tolik neštve, myslím, že má teď celkem v hlavě toho číšníka z kavárny.

„Políbit ho můžeš ty," dodá ještě a já se pro sebe zamračím.

„Rozhodně ne, a teď se s tebou loučím, pojedu zkratkou," syknu a letmo na něj mávnu, ani nečekám na jeho odpověď, už vjedu mezi domy a vyjedu z uličky k mojí ulici.

Nesnáším, když o tom mluví, nepotřebuju to pořád poslouchat, Jiminovi to prostě nechci říct, tak mu to říkat nebudu, nebudu prostě riskovat, já na tohle nejsem, navíc, on se mnou bydlí, byl by docela problém, kdybychom se nějak rozhádali, kdybych udělal nějakou kravinu.

***

Přijedu k lomu a rozhlédnu se kolem sebe. Doufal jsem, že tady budu sám a budu mít klid, ale vypadá to, že nejsem jediný, kdo se rozhodl trénovat už teď. Po hroudách už se prohání starší kluci a mezi nimi i mě dobře známý světlovlásek – Jinsung.