Silent (Yoonmin) CZ

5.

Všichni už sedíme u stolu a večeříme, včetně Jimina, který se mlčky věnuje svému jídlu, aniž by nám věnoval nějak velkou pozornost. Asi jako jediný skoro nejím, spíš pozoruju toho kluka přede mnou, jak mu malinové vlasy spadají do očí, když se nahýbá k talíři, probere mě až Taehyung, který do mě docela silně strčí.

„Nechceš jíst?" zasměje se a já mu strčení oplatím.

„Co máš za problém, věnuj se sobě." Štěknu na něj, ale to už zasáhne i máma, která nám oběma věnuje letmé pohlavky.

„Sakra, chovejte se slušně, když máme hosta! Jiminie, pokud bys chtěl přidat, neboj se si říct...ehm, chtěla jsem říct...neboj se nám nějak naznačit, jídla je dostatek, dobře?" pronese mile a vezme Jiminovi prázdný talíř, ten jí jen věnuje menší úsměv a drobné pokývnutí hlavou.

„No, na postel jsem ti ještě položila menší dárek na přivítanou, paní Jeungová říkala, že rád kreslíš, tak tam máš nějaké pastelky a blok, taky jsem nevěděla, jakou máš rád čokoládu, ale zvolila jsem takovou klasiku...takže oříškovou." Jde vidět, že se teď Jimin trochu zastyděl, nesměle sklopí hlavu, ale neubrání se menšímu uculení, stále je ale potichu, neřekne jediné slovo, nevyjde z něj jediný zvuk, prostě nic.

Z ničeho nic se zvedne od stolu a s chvilkovým očním kontaktem se nakonec otočí a zamíří do mého pokoje. Moc se mi ho tam nechce nechávat samotného, ještě mi něco rozbije, ale nemám dojedeno, takže od stolu nesmím – přísná pravidla naší mámy.

„Mm, to je s ním ale srandy kopec, co?" zasměje se Taehyung, ale máma ho probodne pohledem a naznačí, aby držel zobák.

„Nedělejte si z něj srandu, tohle je vážné téma, jak byste asi na tom byli vy dva, kdybyste si prožili to, co on." Pokárá nás a já nechápavě pozvednu obočí. Však já jsem nic neřekl, proč vynadává i mě.

„A co si vlastně prožil, vím, že o všechno přišel, ale proč." Taehyung prostě nedá pokoj, čekal jsem, že na něj máma zase vyjede, ale ona jen s povzdechnutím pozvedne rameny a odnese zbylé prázdné talíře.

„To netuším, paní Jeungová mi toho neřekla tolik, asi se o tom úplně nemluví, no, Yoongi, běž už za ním, ať tam není sám, pak mu řekni, že se může jít kdykoliv umýt a ukaž mu koupelnu, buď tak hodný." Protočím očima a vstanu od stolu. Jistě, já jsem teď totiž jeho náhradní pečovatel, co? Hlavně, že rodiče ho tady chtěli, já ne, ale zase to mám všechno na starost, připomíná mi to, když si Taehyung koupil křečka, pak jsem se o něj musel starat já, no, asi proto se moc nedožil.

Přijdu do pokoje a zavřu za sebou dveře. Je tady stále tma, Jimin si ani nerozsvítil lampičku na nočním stolku, závěsy ale ještě zatáhnuté nemá, proto se sem dere mdlé světlo z večerní oblohy. Jimin sedí na posteli v tureckém sedu, zády ke mně a jako by tu oblohu posetou hvězdami pozoroval.

„Ehm, nerad tě ruším z tvojí tiché hodinky, ale mám ti vyřídit, ať se jdeš potom umýt, koupelna je hned vedle mého pokoje, jsou to jediné dveře s nálepkou mušle, tak tam pak běž, až budeš chtít, ručníky tam asi jsou, tak si nějaký vezmi." Dovykládám a plácnu sebou na svoji postel, ale přijde mi, že Jimin sebou ani nepohnul.

„hele, alespoň mi můžeš pokaždé nějak naznačit, že jsi mě slyšel, ať vím, že nemluvím jen tak pro sebe." Řeknu trochu rázněji, protože mě tohle opravdu docela štve, mohl by alespoň dát vědět, jakkoliv.

Jimin se na mě konečně otočí, projede si mě pohledem, nakonec jen plaše přikývne a otočí se zpátky k oknu. S povzdechnutím si vezmu mobil a začnu projíždět veškeré sociální sítě. Zítra to bude děs, jestli s ním budu zavřený celý den, alespoň že v neděli vypadnu za Hobim.

***

Konečně vylezu ven z koupelny a s ručníkem kolem pasu přijdu do svého pokoje, ručník ze sebe shodím a natáhnu se pro boxerky nachystané na mojí posteli, ale hrkne ve mně a rychle se ručníkem zase zakryju, když si uvědomím, že tady vlastně nejsem sám.

Otočím se na protější postel u okna a k mému štěstí si všimnu, že Jimin už spí. Je schoulený v klubíčku, tiskne k sobě kolena, rty má lehce od sebe a oči slepené k sobě. Leží si ale na peřině, takže není zakrytý a mě se tak poskytuje pohled na jeho fialové pyžamo. Kdo by nosil pyžamo v jeho věku, ale raději to neřeším, natáhnu na sebe spodní prádlo a lehnu si do postele.

Neodolám a znovu se podívám na postel, kde spí Jimin, vadí mi, jak je odkrytý, musí mu být zima, nebo alespoň během noci bude. Chvíli se na něj jen mračím, ale nakonec si povzdechnu a vyhoupnu se opět na nohy.

„Aish, přiděláváš mi práci." Šeptnu si pro sebe a zatáhnu za konec peřiny pod tím klukem. Pomalu ji stáhnu tak, abych ho nevzbudil a přehodím ji přes jeho schoulené tělo. Hned se k peřině víc přilepí a něco zamlaská, což je asi první zvuk, který z něj vyšel, ale i když mi to na vteřinku přišlo roztomilé a chtělo se mi nad tím uculit, udržel jsem se a se vší důstojností odkráčel zpátky do svojí postele.

„Příště tě zakrývat nebudu." Pronesu tiše naposledy a otočím se na bok, zády k němu.

Ahh, konečně pátek, snad se o víkendu víc rozepíšu :((

No, jinak vám ale přeju krásný zbytek dne, i ten víkend si užijte <33

K večeru možná přidám i jeden yoonmin příběh do oneshotů, dneska mě totiž něco napadlo, během toho, co jsem na praxích seděla u počítače a nervovala se nad letáčkem na odběr krve (ano, tak přesně v tu chvíli mě napadl yoonmin oneshot xdd)