Silent (Yoonmin) CZ

63.

Jimin P. O. V.

Za chvilku bude večeře, Yoongiho máma se zase rozhodla udělat Kimchi, které dlouho nebylo. Zatím jsem s Yoongim v pokoji, každý jsme na své posteli a hledíme si svého, já svého bloku a Yoongi svého mobilu.

Pořád po něm musím pokukovat, stačí se na něj jen podívat a už rudnu, nejspíš je to tím, co jsem slyšel v té nemocnici. Sice jsem opravdu usnul, ale jen co se Yoongi probudil a začali s Taehyungem mluvit, už jsem nespal, spíš jsem měl jen zavřené oči, protože jsem na sobě únavu stále cítil a nechtělo se mi zvedat, ale hlavně jsem ty oči neotvíral v době, kdy Taehyung začal něco říkat o mě.

Bavili se tam spolu a já to všechno slyšel, Yoongi se tam svému bráškovi přiznal, že je do mě zamilovaný a já jsem v tu chvíli měl chuť vyskočit Yoongimu přímo do náruče, ale na to jsem nenašel odvahu, proto jsem dál předstíral spícího, zvedl jsem se, až když jsem uslyšel, že je Yoongimu špatně.

Pořád tomu nemůžu uvěřit, nemýlil jsem se, měl jsem pravdu, opravdu se mu líbím a ten chudáček se bojí mi to říct, protože si myslí, že já to tak necítím, ale já se opravdu snažil na to nějak upozornit, jen...jsem byl přeci jen opatrný, kdyby náhodou šlo opravdu o omyl.

Možná je to nakonec vážně na mě, měl bych udělat první krok, najít nějakou dobrou chvilku a prostě mu to říct, všechno, o čem vím a co k němu cítím já, nemůžu to přece nechat jen tak, nechci to tak nechat.

„Kluci, pojďte se najíst!" zvolá Yoongiho máma a my tedy oba vstaneme ze svých postelí, Yoongi se na mě jen letmo usměje, já samozřejmě zase zčervenám, jsem teď ještě víc stydlivý, když o tom vím, je to takové zvláštní, ale zároveň je to i skvělý pocit.

Oba přijdeme do jídelny, kde už sedí i ostatní, je tady i Jungkook, opět tady bude přespávat. V poslední době je u nás často, nejspíš nejen skrz Taehyunga, ale zmiňoval se, že u něj doma nejsou lidi, kteří by homosexualitu nějak podporovali, prý jim to zatím ani nechce říkat, proto když chce být s Taehyungem, tady je to nejlepší místo.

„Tak si nabírejte, je toho dost, kdyby chtěl někdo přidat," usměje se Yoongiho máma a Yoongi už chytne po naběračce, ale i když jsem čekal, že první nabere sobě, místo toho chytne po mém talíři a nandá mi moji porci. Plaše na něj kývnu, jako poděkování, a s uculením se pustím do jídla.

„Mm, mimochodem, ve městě už jsou zase stánky a kolotoče, zase nějaká letní pouť, mohli bychom tam v neděli zajít, nemyslíte?" navrhne máma a Yoongi nad tím pozvedne rameny.

„Jo, klidně, proč ne."

„Huh, bude tam i takovéto ruské kolo?" optá se hned Taehyung a máma přikývne.

„Myslím, že jo, minulý rok tam taky bylo, že?" Taehyung radostně přikývne a otočí se na Jungkooka s plnou pusou jídla.

„Tak to půjdeme, to bude super, vždycky mi to přišlo jako taková romantika, ale zatím jsem tam teda byl jen s mámou," zasměje se a koukne na mámu, ale poté zpátky na Jungkooka, „musíme tam jít."

„Heh, jo, jasně, půjdeme, jistě to bude fajn," zamumlá přes plnou pusu a Taehyung se spokojeně pustí do zbytku jídla na svém talíři. Teď, když nad tím přemýšlím, vážně je to celkem pěkná atrakce, taky jsem na tom kdysi byl, možná bych toho mohl využít a všechno říct Yoongimu během té jízdy.

Uculím se nad svojí vlastní myšlenkou a konečně se pustím do jídla.

Yoongi P. O. V.

Jimin se šel teď osprchovat, potom půjdu já. Teď si zatím sednu na postel a znovu otevřu mobil, zase mě ale začíná bolet hlava, přeci jen, pořád mám otřes mozku, jen jsem měl pocit, že to na sobě nijak necítím, ale teď už se mi moje hlava zase ozývá, nejlepší bude, až si lehnu a půjdu spát.

S povzdechnutím pohlédnu na blok, do kterého si Jimin kreslil, pousměju se a vezmu si ho. Má tam docela pěkný obrázek nějaké přírody, která hraje hlavně fialovými a růžovými barvami. Otočím list a usměju se nad kresbou nějaké kočky na stole, musím si přiznat, že to nejsou nějaká mistrovská díla, ale to se mi na tom líbí, je to roztomilý.

Znovu otočím list, ale tady už malůvky nejsou, je tady napsaný nějaký text, nejspíš z doby, kdy se mnou komunikoval, ale tenhle rozhovor mi nepřijde povědomý. Zamračeně se na text zadívám a jednotlivé věty si začnu pročítat. Párkrát tady padlo jméno Jin, takže nejspíš komunikace s ním, když já měl maturitu.

Vím, že bych si to neměl pročítat, přeci jen, je to cizí rozhovor, ale nedá mi to, jsem až moc zvědavý, hlavně teď, když si všimnu i mého jména. Otočím blok tak, aby se mi text lépe četl a zaostřím na menší nápis.

Myslel jsem...asi mě má víc než jenom rád.

Vytřeštím oči a s rychle bijícím srdcem začnu číst dál. Nemyslel to doufám tak, jak já si teď myslím.

Asi se mu líbím, hyung...ale nejsem si tím jistý, proto mu taky jenom naznačuju, že ho mám taky moc rád a čekám, až mi to řekne.

Proboha...je to ono. Rychle blok položím zpátky na jeho postel, zavřu ho a posadím se na svoji peřinu. Není možné, že měl Taehyung pravdu, Jimin mě vážně prokouknul a nejspíš se s tím svěřoval Jinovi, ale hlavně...on to cítí stejně?!

Myslel jsem, že tohle snad ani nejde, není možné, aby mi osud takhle nahrával, Hoseok měl přece takovou smůlu, Jimin mu dal facku, ale já se mu opravdu líbím? Skousnu si ret a tohle ještě pořádně vstřebám, nakonec se ale neubráním úsměvu.

„Pane bože..." šeptnu si pro sebe nadšeně, ale zároveň překvapeně. Myslím ale, že teď už vím, co udělám. Vyznám se mu na té pouti. Koupím jízdu na ruském kole a řeknu mu to.

Dobrý večer <33

No, tak tady vidíme, že ti dva k sobě vážně patří :D<3

Tak vám přeju pěkný zbytek večera, jako vždy <33