Všichni, kromě Jimina, sedíme u stolu a ládujeme se špagetami, i Jungkook zůstal na večeři, Taehyung to domluvil, aby u nás mohl přespat, když už je zítra víkend a on je vlastně „jenom kamarád", nakonec to máma teda dovolila.
„Mm, kde je zase Jimin? Pořád u tebe, Yoongi? Nechce se jít najíst?" optá se mě máma, popravdě jsem na tu otázku už čekal. Spolknu sousto špaget a zakroutím hlavou.
„Asi nebude chtít, má trochu teplotu, tak asi ještě spí." Pronesu a máma se na mě starostlivě zadívá, jak ona to umí.
„Oh, já jsem tušila, že na něj něco leze, mám mu aspoň uvařit čaj, nebo něco?" optá se a užuž vstane od stolu, ale já ji s protočením očí poplácám po rameni a zakroutím hlavou.
„Ne, určitě ještě spí, tak to teď nemá smysl." Máma se zamračí, ale s pokývnutím se teda zpátky posadí a chytne po hůlkách, aby mohla dojíst svoji porci špaget.
„No, co jsem vám to ještě chtěla říct...oh, no jo, zítra ráno s tatínkem odjíždíme do termálních lázní, máme to na celý víkend, takže přijedeme v neděli večer, ale vám dvěma je to asi jedno, že? No, jen jsem vám to musela oznámit, abyste se nelekli, že jsme pryč." Pronese máma a já si všimnu toho menšího úšklebku na Taeho obličeji, přitom letmo mrkne na Jungkooka, z toho usoudím, že se nejspíš jeho přítel trošku zdrží.
„Jo, to je v pohodě, však mi se o sebe postaráme." Usměje se Taehyung a máma máchne rukou.
„Já vím, já vás znám, já jen, abyste věděli." Taky přikývnu hlavou na souhlas a dám se znovu do zbytku jídla na mém talíři.
***
Probudím se, když uslyším kolem sebe nějaké ťapkavé zvuky, když ale otevřu oči, zjistím, že je ještě mladá noc. Zamračeně zvednu hlavu a pohlédnu na drobnou siluetu, jak si to míří pryč z pokoje. Hned se mi, po tom všem, vyšle do mozku signál a já hned z postele vyskočím, jako bych na nějakou únavu ihned zapomněl.
„Hej, Jimine, kam si myslíš, že jdeš?" pronesu trochu nahlas a rázně, přitom rozsvítím malou lampičku. Jimin se na mě vyděšeně podívá, je úplně bledý a propocený, bosými chodidly nepatrně přešlapuje na podlaze a celé svoje tělo, včetně vlasů, má schované v tenké dece, kterou jsem mu před pár dny dával.
„Nikam nepůjdeš, pokud zase hodláš moknout, sice vím, že to není úplně tvoje chyba, ale musíme to začít trošku krotit, jinak se z toho zblázníme oba dva, pojď zpátky do postele." Řeknu důrazně a chytnu ho za jeho bledé zápěstí, abych ho mohl dotáhnout zpátky do peřin, ale on svraští obočí a pokusí se mi vytrhnout z úchopu, pustím ho tedy a přísně se na něj zadívám.
„Jimine, je jedna hodina ráno, ksakru, přestaň dělat blbosti a běž spát!" křiknu už trochu víc nahněvaně, ale on k sobě víc přitiskne peřinu, nešťastně ode mě odstoupí a zoufale zkříží svoje nohy. Až teď mi to všechno dojde.
Dojde mi, že za venku vlastně ani neprší, neslyším žádné bubnování kapek na střechu našeho domu, je tady ticho, Jimin začne víc přešlapovat a tiše i zaskučí, mě přitom bodne u srdce pocit viny a soucitně na něj pohlédnu.
„Sakra...já jsem úplnej kretén," vydechnu a promnu si čelo, přitom mávnu směrem ke dveřím, „běž na ten záchod, Jiminie." Šeptnu a on rychlostí blesku vystřelí na chodbu a poté na záchod. Sednu si na okraj svojí postele a zahledím se do podlahy, nechtěl jsem na něj takhle vyjet...bezdůvodně, prostě mi to napoprvé nedošlo. Opravdu jsem myslel, že chce jít zase ven...
Uslyším spláchnutí, poté cupitavé krůčky blížící se zpátky k pokoji. Jen co se mi na oči zase dostane růžovovlásek v dece, stoupnu si a opatrně k němu natáhnu ruku, položím mu dlaň na rameno a s povzdechnutím ho po něm pohladím.
„Promiň mi to...nevěděl jsem, že-..." nedořeknu to, protože mě přeruší Jiminovo zakašlání, které vůbec nezní hezky. Povzdechnu si a přivedu ho k jeho posteli. On si hned zaleze pod peřinu a zachvěje se zimou.
„Jak je ti?" optám se šeptem a on sklesle pozvedne rameny, poté znovu zakašle. Položím mu dlaň na čelo a zjistím, že mu ta teplota musela zase o něco stoupnout. „Mm, chceš něco podat? Nějaký prášek, nebo vodu, nebo něco?" on jen zakroutí hlavou, zabalí se víc do peřiny a lehne si na bok, z toho pochopím, že nejspíš chce znovu usnout.
„Chápu, zkusíš to zaspat, no...kdyby něco, tak mě vzbuď." Řeknu nakonec a už chci odejít do své postele, ale jeho ručka mě chytne za moje zápěstí a on na mě koukne prosebným pohledem. Pousměju se, zhasnu lampičku a vlezu si pod peřinu k němu, kde je nahromaděné neuvěřitelné horko.
„Sis na to objímání nějak zvykl, huh? Měl bys být vděčný, tohle dělám jen pro tebe." Uchechtnu se tiše, ale on s menším pousmáním přileze blíž ke mně a natiskne na mě svoje horké tělo, trochu mnou projede mráz, ale neprotestuju a přehodím přes něj paži.
„Dobře...pojďme spát."
Dobrý večer <33
Mm, mohlo by se tady stát nějaké drámo 🤔
Kdo mi tady vlastně ještě chybí..Namjoon s Jinem, že? Kde se ti dva spolu asi zapomněli? xdd
Mno, až na to, že tenhle příběh není pod značkou "Namjin" 😏😁 OWO
Užijte si večer <33
ČTEŠ
Silent (Yoonmin) CZ
Fanfiction[dokončeno] Yoongiho rodiče se rozhodnou vzít si na nějakou dobu do péče mladíka, na jehož osobnosti se odráží traumatické události z jeho minulosti. Yoongi není moc nadšený, už proto, že s ním návštěvním musí sdílet pokoj, a nejen to, chlapec na ně...
