Silent (Yoonmin) CZ

38.

Jimin P. O. V.

S protáhnutím se zavrtím v posteli a spokojeně rozlepím oči, málem ale vypustím duši leknutím, když první, co uvidím, je rozzářený obličej Hoseoka nějak moc blízko toho mého obličeje. Škubnu sebou a zabořím se víc do polštáře, ale Hoseok se jen víc usměje a pohladí mě po vlasech.

„Dobré ráno, Jiminie, jakpak ses vyspinkal?" optá se sladce a já se na něj nervózně usměju, abych dal najevo, že dobře, pořád jsem ale jaksi v šoku, vůbec jsem nečekal, že na mě takhle vybafne hned po probuzení, ale nejspíš jsem ještě spal, když Yoongi odcházel.

„Takže dobře? To je super, co hlava? Nebolí tě? Jak je na tom teplota?" optá se hned a chytne po nachystaném teploměru na stolku, než stačím, jakkoliv zareagovat, nadzvedne mi paži a dá mi pod ní teploměr, poté si sedne na okraj postele a s úsměvem počká, než budu změřený.

„Ukaž?" pronese, když teploměr zapípá a já mu ho opatrně podám. Hned se rozzáří a ukáže mi čísla na teploměru. „Oh, krásně ti to kleslo, už skoro žádnou teplotu nemáš, no, i tak ti udělám čaj, dáš si? Taky máš prý v kuchyni ještě zbytek toho mochi, až budeš chtít, tak ti to podám, můžeš si to dojíst." Usměje se na mě andělsky a já se zmůžu jen na nepatrné přikývnutí.

„Dobře, donesu ten čaj, a to mochi taky, vydrž chviličku." Rychle odskočí pryč z pokoje a já sebou s výdechem plácnu o matraci. Dneska to bude asi dlouhý den, Hoseok je sice skvělej, je hodný, milý, usměvavý, pozitivní, ale nerozumí mi, v tom je ten problém, bude si domýšlet, co se mu asi snažím říct, ale neporozumí mi tak, jako Yoongi.

I tak můžu být ale rád, že je tady, aspoň Yoongi moc nezamešká, akorát by to bylo zase kvůli mně a to nechci.

Popravdě ani nemám moc dobrou náladu, zase se mi zdálo o rodině, zdálo se mi o tom, že jsem doma, s mámou, tátou, a nemám jediný problém. Pokaždé, když se mi tohle zdá, jsem pak po probuzení nesvůj, mrzí mě, že to není realita a chtěl bych to pak vrátit.

„Už se to nese!" zvolá z chodby Hoseok a já se rovnou posadím. Zrovna vleze do pokoje, když si spravím polštář tak, abych se o něj mohl opírat, ten usměvavý hnědovlásek mi hned podá hrnek s čajem a na noční stolek položí krabičku se zbylými kousky jahodového mochi.

„Mm, co bys chtěl vlastně dělat? Vzal jsem s sebou nějaké věci, abych tě mohl zabavit. Mám karty, mobil s hrami, nebo jsem vzal flashku, mám tam jeden seriál, který sleduju, je to nějaká novinka, tak mě napadlo, jestli by ses nechtěl dívat taky?" optá se mile a já nad tím zauvažuju. Je pravda, že něco, jako filmy a seriály, je pořádný zabiják času, proto teda přikývnu na souhlas a Hoseok se rozzáří.

„Oh, takže jo? Mám to pustit už teď?" opět jen nesměle přikývnu a Hoseok teda odběhne do obýváku, ještě na mě ale houkne, abych věděl, kam jde.

„Dám to do televize, možná to chvilku potrvá, ta jejich televize je divná, ale pak tě zavolám a můžeš přijít, sedneme si na gauč a já udělám popcorn, ten jsem taky vzal, kdybys kývnul na ten seriál, a zrovna jsi kývnul, tak je to super!" zasměju se nad tím a sáhnu po krabičce s mochi, než to tam nachystá, aspoň si můžu dojíst ten zbyteček.

Zakousnu se do jednoho kousku a spokojeně si zamručím, když se mi na jazyku rozplyne ta úžasná chuť. Musím uznat, že tímhle mě včera Hobi vážně potěšil, mochi jsem neměl už hrozně dlouho a je mi i líto, že jsem to všechno snědl takhle rychle.

„Ahh, dobrý, už to mám! Můžeš přijít, já udělám ten popcorn!" zvolá na mě Hoseok z obýváku, já tedy vylezu z postele, přitom se mi shrne až ke kolenům to Yoongiho velké tričko, tohle musí být jistě velké i jemu, ale oblíbil jsem si v takových věcech spát. Ještě přes sebe přehodím tenkou deku a s krabičkou i čajem docupitám do obýváku, kde už je nachytaná televize.

Uvelebím se na gauči, hrnek i krabičku s mochi položím na stůl přede mnou a usměju se na Hoseoka, který už nese popcorn ve skleněné misce. Položí ji taky na stůl a posadí se vedle mě chytne po ovladači, ale než seriál zapne, ještě se na mě nejistě podívá.

„Ehm, Jimine? Já jen, že je to seriál o lásce, prostě klasika, víš, je to všude, ale je to o klučičí lásce, totiž...je to gayský seriál, ale to proto, že to vypadalo zajímavě a já takové lidi podporuju, takže mi ten seriál nevadí, ale...nevím, jak to máš ty, jestli ti vadí, nebo nevadí...kdyžtak tam dám něco jiného..." začne ze sebe nějak podezřele soukat a já se na něj mírně usměju, přitom pokývám hlavou a pozvednu rameny, abych dal najevo, že nemám vůbec nic, proti takovým lidem, naopak, taky je podporuju.

„To...znamená, že dobrý?" opět s úsměvem přikývnu a on si viditelně oddechne, ale hned na to se nervózně zasměje a podrbe se na zátylku. „heh, dobře, tak...hlavně si nemysli, že k tomu mám nějaký vztah, nebo jako...člověk nikdy neví, že? Heh, ale vážně...prostě je to seriál..." vykoktá a já mu naznačím, aby mi podal jeho mobil, tam nejdu poznámkový blok a něco tam naťukám.

Určitě je to super seriál, nemusíš se obhajovat.

Hoseok se usměje, poznámku smaže a s úsměvem pustí první díl. Uvelebím se v dece, ale trochu sebou trhnu, když mi Hoseok položí paži kolem ramen, a tak si mě na sebe natiskne. Nervózně se usměju, zato on se usměje víc než jen upřímně.

Nevím, jestli se takhle cítím úplně dobře, sice se rád objímám, ale třeba s Yoongim je to jiné než s někým, koho sice znám, ale ne zas tak moc blízce. Nechci ale nějak protestovat a akorát kazit náladu, proto zůstanu natisknutý na jeho rameni a pokusím se věnovat hlavně seriálu.

„Tohle je Nicolas, ten hlavní hrdina," ukáže na mladíka s černými vlasy v televizi a uchechtne se, „teď si tak říkám, vypadá trochu jako ty, nemyslíš?" nejistě se na toho kluka podívám, ale kromě toho, že vypadá, jako introvert, tak se mnou nemá nic moc společného, i tak se jen nejistě usměju a nechám to plavat.

„A tohle je ten, do kterého se zamiluje, Damien, docela se k sobě hodí, nemyslíš?" opět se jen usměju, ale nijak víc na to nereaguju, rád bych se na ten děj soustředil, ne na Hoseokovo žvanění, ale mám takový pocit, že je tím seriálem posedlý, už to, jak šťastně teď najednou vypadá, navíc, pokud už viděl nějaké epizody, jistě mě ještě hodně jeho dodatků čeká.

„Mm, je super se na to dívat s někým, jako jsi ty." Pronese spokojeně Hoseok a já se nad tím zamračím, to proto, že jsem jeho myšlenku asi nepochopil. Nechám to ale plavat a dál sleduju seriál.

Dobrý podvečer <33

No, na to, jak jsem byla před pár dny nabitá, jsem teď úplně vybitá :DD Možná je to tím, že přišla nová várka úkolů, achjoo, taky mě štve, že se snažím být na někoho milá a ten někdo mě stejně pošle do háje, takže dneska jsem totálně bez energie.

ALE, trochu mě nakoplo to, že jsem napsala další část jak k tomuhle příběhu a i k budoucímu vkook, k tomuhle příběhu jsem si vlastně předepsala ještě další dvě kapitolky, ale ty vám se nedám hned, protože toho chci využít a dva dny mít bez psaní...moje taktika, když cítím, že se blíží moje lenivost xdd Takže musím mi zásoby xdd

a těm, co čtou moje oneshoty, se omlouvám, že pořád měním obálku, ale j-já prostě musím! >< >< *.*.*.* ale nebojte, už to bylo naposledy, přísahám xdd

Pěkný zbytek večera všem + vás virtuálně objímám 

ʕっ•ᴥ•ʔっ