Uvelebím se v posteli, stejně, jako Jimin v té svojí. Dnešek skončil vážně dobře, pořád jsem hrozně rád za Taehyunga, ale věděl jsem to, věděl jsem, že nebude problém, naši takoví nejsou. Co mi ale pořád leží v hlavě, je ta zpráva od Hoseoka. Nelíbí se mi to, nechci ztratit Jimina z dohledu, ještě k tomu, když nebude doma, ale jsem si vědom toho, že na tomhle opravdu nezáleží jen můj názor.
„Mm, Jimine?" ozvu se hned po zhasnutí lampičky, ale hned na to ji zase rozsvítím, protože si uvědomím, že by mi Jimin nemohl po tmě odpovědět, protože bych na něj neviděl. Zamžourá očima kvůli světlu, ale naznačí, že mi věnuje pozornost.
„Víš, psal mi Hoseok. Chtěl by jít s tebou ven, ale jen s tebou, beze mě...no, napadlo mě, že se tě zeptám, jestli chceš, pak mu odpovím, takže...jak to vidíš?" Jimin se na mě docela nejistě podívá, chvíli přemýšlí, ale poté se andělsky usměje a přikývne na souhlas.
„Jo? Mám mu říct, že bys teda šel? Ale nenuť se do toho, pokud se ti nechce, tak-..." Jimin mávne rukou a s úsměvem opět přikývne. Mm, možná jsem trochu doufal, že nebude chtít, ale někdo jako on by asi neodmítl, už i kvůli tomu, že je to Hoseok – ten milý a hodný kluk, který ho vždycky povzbuzoval. Ach jo.
„No...dobře, tak já mu zítra řeknu, ať s tebou počítá. Vlastně by tě mohl rovnou vyzvednout u domu dětí a mládeže, huh? Já bych jel rovnou domů a...co já vím, třeba se pokusil učit na maturitu," hlesnu, protože jsem si opět uvědomil, jak málo času mám. Jimin pokývá hlavou a zachumlá se do peřiny, tak asi ukončil konverzaci. Povzdechnu si a otočím se na druhý bok, přitom zhasnu lampičku.
„Tak jo, zítra mu to řeknu, ale kdyby cokoliv, tak mu naznač a on tě odveze domů, nemusíte tam být dlouho, rozhoduj se ty, jo?" nic se mi neozve zpátky, samozřejmě, ani nic takového nečekám, ale určitě přikývnul.
„Mm, tak dobrou noc," pronesu a zavřu oči, abych se mohl co nejdřív dostat do světa snů.
***
Odvezl jsem Jimina do domu dětí a mládeže, kde už na něj čeká jeho učitelka. Moc se mu tam nechtělo, ani se nedivím, nebyl tam celý týden, teď toho jistě bude mít hodně. Moc bych ho chtěl zase vyzvednout, těšit se na něj po své škole, ale dneska se musím smířit s tím, že tam pojede Hoseok a já budu mít chvilku klidu pro sebe na učení k maturitě.
Dojedu ke škole, zaparkuju kolo a vyjdu do šaten, kde si odložím učebnice, jiné si zase vezmu do batohu, vytáhnu svoji školní uniformu a zamířím na záchody. U zrcadla stojí můj starý známý a upravuje si vlasy.
„Čau, Hobi, hele, myslím, že na matiku nepotřebuješ vypadat dobře," utrousím pobaveně, ale on se nad tím jen letmo zasměje a něco si pro sebe zamrmlá, to už ale asi nebylo důležitý, shodím ze sebe svoje oblečení a narvu se do bílé košile, kravaty a přiléhavých kalhot.
„Jak se Jimin rozhodl? Půjde teda ven?" optá se mě nejistě a já s povzdechnutím přikývnu, ač mi to vážně trhá srdce, vadí mi to, doslova mě...strašně vytáčí.
„Jo...domluvili jsme se, že si pro něj zajedeš po škole k domu dětí a mládeže, já pojedu rovnou domů, potom ho zase přivezeš zpátky," zamumlám bezvýrazně a Hoseokovi zajiskří v očích, jeho úsměv se ještě zvětší a on nadšeně zajásá.
„Oh, to jsem rád, nebyl jsem si jistý, jestli bude chtít bez tebe udělat krok," nad tímhle se pozastavím a nechápavě na něj kouknu.
„Proč by nechtěl?"
„No...pořád se tě tak drží, jako bys byl taková jeho ochranná zeď, nevím, přišlo mi to takový...blbý, myslím, ptát se na to vůbec, ale Jimin chce jít, tak jsem rád," vysvětlí a já chápavě přikývnu, upravím si kravatu a pohlédnu na sebe do zrcadla. Trochu mě to povzbudilo, jsem rád, že si to Hoseok plně uvědomuje, to, že jsem tady Jiminova největší opora, teď se tak i cítím a hned je mi líp, možná Hobimu i odpustím ten stupidní nápad s Jiminem.
„Hmm, to je jasný...je pořád se mnou, občas si připadám jako koalí matka s Jiminem na zádech," utrousím a Hoseok se nad tím zasměje.
„Heh, to je náhodou roztomilá představa, Jimin je taková malá koala, že?" raději jen přikývnu, přehodím si přes rameno batoh a kývnu hlavou směrem ke dveřím.
„Měli bychom jít, jsme až nahoře."
„Jo, jasně...mm, Yoongi? Jaký si myslíš, že má na mě Jimin názor?" optá se mě opatrně a já se prudce zastavím před dveřmi, zůstanu na ně chvíli hledět, než se pomalu otočím na svého společníka.
„Ehm, jak to myslíš?"
„No, jestli mě má třeba trochu rád, nebo mu jsem ukradený, nebo mě rád nemá..."
„Hobi, chce jít s tebou ven, i beze mě, to je co říct, takže...asi dobrý? Nevím, co na to říct, vždyť on je prostě milující stvoření, není snad nikdo, koho by neměl rád," pronesu a s ceknutím otevřu dveře. Myslím, že jsem to řekl i pro vlastní útěchu. I mě tedy musí mít rád.
🌚🌚🌚
Dobrý večer <33
Jak prožíváte Halloween? Já osobně jsem se třeba až dneska dozvěděla, že je vlastně Halloween, já to moc neberu, žádný dýně nevyřezávám, nebo nedělám ani výzdobu, ale tak, aspoň jsem přidala halloweenský fanart na instagram, taky jsem chtěla napsat nějaký speciál do oneshotů, ale nic mě nenapadá, moc se mi do toho ani nechce a možná to vyjde, ale až někdy po Halloweenu :DD
No, ale dám vám takovou tematickou otázku: máte rádi horory? Nebo celkově strašidelné povídky, filmy, jiné věci atd.??
Já teda ne xdd Já jsem taková bojavá, taková, že to pak na mě před spaním dolehne a neusnu ani za nic, takže já se těmto věcem spíš vyhýbám, heh xdd
Navíc, já jsem i taková, že věřím na takové ty věci, jako je reinkarnace, duchové, pověry a prostě celkově tak to nadpřirozeno, navíc jsem i zažila spánkovou paralýzu, takže jsem taková, že na to prostě věřím a bojím se, takže...moc to nevyhledávám, nekoukám na horory apod. :DD
No, zase jste se o mě něco dozvěděli xdd Tak si užijte večer <33
ČTEŠ
Silent (Yoonmin) CZ
Fanfiction[dokončeno] Yoongiho rodiče se rozhodnou vzít si na nějakou dobu do péče mladíka, na jehož osobnosti se odráží traumatické události z jeho minulosti. Yoongi není moc nadšený, už proto, že s ním návštěvním musí sdílet pokoj, a nejen to, chlapec na ně...
