13.

1.9K 171 35
                                        

Jimin P. O. V.

Nakonec to vypadá, že Yoongi nebude tak necitný, jak mi občas připadá, i když mě to ráno vážně mrzelo, ta jeho slova dost zabolela, najednou jsem to dokázal vypustit z hlavy a prostě mu to prominout. Hned mi jeho lepší chování zlepšilo náladu.

Taky mám pocit, že mi rozumí, myslím...mým pohledům. Kdykoliv se snažím s někým komunikovat po svém, většinou to jen odkývne, ani to ne, a dál mluví nějak úplně od věci, ale Yoongi ne, odpovídá mi, komunikuje se mnou, jako by mi opravdu četl myšlenky, hned je mi to taky příjemnější.

On si šel lehnout, nejspíš byl vážně unavený, protože teď usnul se sluchátky v uších. Já jsem si četl knížku, kterou jsem dostal s sebou od paní Jeungové – mojí pečovatelky a psycholožky. Je to kniha o dívce s podobným problémem, jako mám já, proto mě ta knížka taky baví, vidím se v tom a dost mi to i pomáhá.

Vyruší mě až zakručení v břichu. Mm, měl bych něco málo sníst. Opatrně vstanu z postele, odložím knížku a doběhnu do kuchyně, abych mohl najít něco k snědku. Otevřu ledničku a rozhlédnu se po regálech, ale zaslechnu známé hlasy a kroky blížící se ke kuchyni. Oh, už zase?

„Ahh, dobrý, vypadá to, že jsme tady sami." Promluví Taehyung a hned po něm následuje hlas toho černovlasého kluka z rána.

„Tak to je dobře, ještě jsem ti chtěl něco říct...o samotě." Vyděsím se a rychle se rozhlédnu, kam bych mohl zalézt, aby mě tady neobjevili, nejspíš by jim to překazilo plány, kdyby zjistili, že sami tady nejsou. Kroky se ale začnou víc přibližovat a já rychle skočím do spižírny, kde se zavřu a sednu si na zem ke zdi, ani jsem si nerozsvítil, takže jsem tady ještě ke všemu po tmě.

Uslyším, jak se dveře otevřou a hlasy zintenzivní.

„Tak sedni sem, dáme si čaj? Ještě tady je z rána." Řekne Taehyung a Jungkook hned přitaká na souhlas, že ano. Nejistě si přitáhnu kolena k sobě a doufám, že nikdo z nich nepůjde právě do spižírny. Podle zvuků to ale vypadá, že si jen nalili čaj a sedli ke stolu.

„Dneska zkusím přemluvit mámu, abys tady zítra mohl zase přespat, abys tady zase nebyl tajně, to by pak nedopadlo nejlíp." Hlesne Taehyung a Jungkook něco zamručí.

„Proč vlastně je tvoje máma takhle přísná? Ona je snad taky proti tomu?" optá se a já trochu zpozorním, nahnu se ke dveřím a zaposlouchám se do hlasů.

„Proti čemu? Proti tomu, že spolu chodíme?" vytřeštím oči a málem mi zaskočí. I když vím, že bych nevydal ani hlásku, stejně si zakryju pusu a zcela znehybním svoje tělo, aby se něco nepokazilo a oni na mě nepřišli, teď by se to už vážně nehodilo.

„Jo, našim jsem to třeba ještě neřekl, asi bych letěl z baráku." Pronese Jungkook a Taehyung nad tím zamručí.

„Hmm, to já jim to taky ještě neřekl, ale...asi to nebude tak zlý, jenom...moje máma je strašně háklivá na to, když si sem někoho vodím, naposledy v patnácti jsem tady měl holku a omylem otěhotněla, byl z toho hroznej problém a já jsem to schytal tak, že bez dovolení si sem nesmím vodit prostě nikoho, já vím, zní to trochu přehnaně, ale...to je holt moje máma." Vysvětlí a já se do toho začínám pořádně motat, můj mozek zaznamenal víc informací, než měl, tohle jsem asi slyšet neměl.

„Heh, tak to jo, no...kdy jim to řekneš?"

„Ještě nevím, nechci to zatím říkat nikomu, možná...brácha by to mohl vědět jako první, ale ještě uvidím, takže zatím nečekej nic víc, až tady budeš spát, máme papírové zdi, jasný? Ne, že budeš něco zkoušet." Upozorní ho a já nad tím celý zrudnu. Ne, tohle já nemám slyšet, tohle je jejich soukromí rozhovor, sakra.

„Heh, neboj, však já nikam nespěchám, jsme spolu teprve týden, takže bych to ještě nechal."

„Mm, to je dobře, huh, nepůjdeme do pokoje?" moje srdce se rozbuší, když náhle uslyším mlasknutí, jako když se dva políbí, a poté tiché zasmání Jungkooka.

„Mm, za chvilku, nedáme si něco k jídlu, když už jsme tady?"

„Hmm, a víš co? Dobrý nápad." Souhlasí Taehyung a já si v duchu zaskuhrám. Jak dlouho tady budu muset sedět? No, asi dokud neodejdou, bylo by to trapné pro nás všechny, kdybych se z ničeho nic ukázal a jim by došlo, že jsem všechno slyšel.

Tiše si povzdechnu, opřu si hlavu o kolena a na chvíli zavřu oči, musím tady ještě vydržet, jistě to nebude trvat dlouho a odejdou do Taehyungova pokoje.


Dobré odpoledne/podvečer <33

No, taekook bychom měli :DD

Yoonmin si dávají na čas :DD ale na ně se musí pomalu 😇😋

Silent (Yoonmin) CZKde žijí příběhy. Začni objevovat