Silent (Yoonmin) CZ

49.

Jimin P. O. V.

Konečně mi skončí vyučování. Vyjdu ven z učebny, ve které jsem každý den zavřený s pár učiteli, kteří se mi na předměty střídají. Dostanu se do hlavní chodby a trochu se nakrčím v ramenech nad tím davem děcek a mladistvých všude kolem. Je holt doba, kdy končí nebo naopak začínají jejich kroužky a kurzy, nesnáším ten čas, přijdu si mezi nimi zvláštně, už i proto, že je jim všem kolem třinácti let, přesto mě pomalu přerůstají, ti starší jsou touhle dobou ještě ve škole, proto sem chodí až k večeru, pokud teda vůbec chodí, myslím, že se to tady točí převážně jen kolem dětí.

Povytáhnu si batoh víc k ramenům a se sklopenou hlavou projdu kolem mladších kluků s hokejkami, florbalkami, míči a sportovním oblečením. Naštěstí po mě jen hodí svůj zrak, ale víc se mi nevěnují, proč by taky měli, to já jen mám vždycky ze všeho špatný pocit.

Vyjdu ven z budovy a trochu se zachvěju nad docela studeným větříkem. V poslední dny opravdu není žádné teplo, ale přitom by to mělo být naopak, je skoro polovina jara, za chvíli bude léto, tohle počasí si z nás musí dělat jen legraci.

„Jiminie!" zvolá na mě známý hlas a já pohlédnu před sebe na hnědovlasého mladíka u svého kola, jak na mě s úsměvem mává. No jo, vždyť on dneska Yoongi nepřijede, ale Hoseok. Stejně mi to přijde zvláštní, být mimo domov jen s Hoseokem, ale sám jsem si na to kývnul, nejspíš jsem Hobiho nechtěl nějak ranit, ale teď už to neodvolám a budu to muset nějak vydržet, i on je přece fajn, jistě bude všechno v pořádku, dokonce bude tak hodný a domů mě doprovodí.

Zamávám na něj taky a vydám se k němu. Dostanu se až k jeho kolu, na které on s pousmáním poukáže.

„Nasedni za mě, tak to s Yoongim děláte, že? Napadlo mě, že by se ti po škole hodila zmrzlina, můžeme se stavit do cukrárny, víš, chtěl jsem být dneska s tebou sám, jsi totiž vážně fajn kluk, ale Yoongi mi tady občas...heh, překáží, tak snad nevadí," pronese a já se za něj opatrně posadím, omotám kolem něj paže, ale nedá mi to, musím si nad tím povzdechnout, když mým nosem projede trochu jiná vůně, než na kterou jsem zvyklý, moc dobře si uvědomuju, že se teď tisknu na někoho jiného, než je Yoongi, možná mi to trochu i vadí, ale nedám to na sobě znát, nechci Hobimu kazit náladu.

Trochu mě ale zarazilo, jak řekl, že tady občas Yoongi překáží. Vyznělo mi to celkem zle, on přece nepřekáží, naopak, potřebuju ho u sebe, cítím se s ním víc sám sebou, víc v bezpečí, jsem rád, že je Yoongi stále na blízku a tenhle den je pro mě oběť.

„Držíš se pevně? Můžu vyjet? Zatím si rozmysli, jakou zmrzlinu si dáš, výběr je na tobě, klidně můžeš i něco jiného, prostě cokoliv si řekneš, tak ti koupím, ber to tak, že tenhle den je jenom tvůj a můžeš dělat cokoliv, ano?" vím, že nečeká odpověď, proto na to nijak nereaguju, ale projíždí mi ta slova hlavou. Dnešní den se nijak neliší od těch ostatních, nevím, proč bych ho měl tedy brát nějak speciálně, ale očividně mi chce Hoseok udělat radost, už jsem poznal, že on je takový anděl, i když...občas i trošičku otravný anděl, ale pořád anděl.

***

„Takže, dáme si ten zmrzlinový pohár, jeden malinový a jeden ten mixovaný maxi, k tomu bezinkovou limonádu a oříškové oplatky," vyjmenuje to všechno Hoseok, když k nám přijde servírka. Všechno si to napíše a zase odejde.

Už jsme v cukrárně, je tady celkem poloprázdno, nejspíš je stále doba, kdy je hodně lidí ve škole nebo práci, ale aspoň je tady klid. I když se cítím trochu nejistě, přijde mi blbý, aby toho Hoseok tolik kupoval, ještě když vím, že to bude všechno platit, navíc mi asi bude i špatně, tolik sladkého jsem neměl už dlouho.

„Tak, za chvilku se nám to donese, už se těším, chtěl jsem sem zajít, ale Yoongi na tohle není, raději by jezdil po rampách na kole, no, taky mě kolo hodně baví, ale nežiju tím tak moc, rád bych nějaký víkend trávil i jinak, ale s Yoongim je to těžké," povzdechne si napůl pobaveně, napůl posmutněle. Já se jen chápavě usměju a přitáhnu k sobě nápojový lístek, abych vypadal, že aspoň něco dělám, a to právě čtení, co tady mají na výběr, ač už máme objednáno.

„Minie? Zajedeme potom k rampám? Neboj, nebudeme tam jezdit na kole, dneska na to vážně náladu nemám, jen se tam můžeme projít, sednout na lavičku a strávit tam zbytek dne, než tě odvezu domů, stejně je to jen kousek od Yoongiho," jen přikývnu na souhlas, co bych já mohl namítat, je mi jedno, kam mě Hoseok vezme, pokud budu mít jistotu, že se zase dostanu zpátky domů.

„Mm, je to asi docela těžké nemluvit, že? Myslím...celkově tvůj každodenní život musí být trochu složitější," pronese Hoseok trochu zamračeně, ale já mávnu rukou, abych mu naznačil, že mě nemusí litovat. Popravdě to je i není těžké, je to vlastně jednodušší, ale zároveň...jsem tak nějak oddělen od ostatních svým vyčníváním, právě kvůli tomhle, ale já si nemůžu pomoct, nemluvil jsem hrozně dlouho a napouštěl bych se do toho bezdůvodně, stejně by se mi to asi ani nepovedlo, před lidmi se mi stahuje krk a já ze sebe nevydám ani hlásku. Pořád mám v sobě jakýsi strach, který mě drží dál.

„No, jen jsem ti chtěl říct, že se mi to na tobě líbí, to, jak nemluvíš, teda...kdybys mluvil, taky bys byl úžasný, ale jen chci říct, že tě prostě podporuju, myslím, že jsi strašně milý a přátelský, i když nemluvíš, zároveň...je to i roztomilý, ty celý jsi roztomilý," vydá ze sebe a já nad tím zrudnu. Nesnáším, když mi někdo lichotí, popravdě to naopak miluju, ale nesnáším, když se pak neudržím a moje krev se všechna nahrne do obličeje, jsem extrémně stydlivý, tohle je taky jedna z vlastností, která se mě chytla až od toho traumatu, ve skutečnosti jsem nikdy takový nebyl, nestyděl jsem se, dokonce jsem chodit do dramatického kroužku. No, je to pryč.

S uculením pokývnu hlavou, na důkaz toho, že si vážím jeho poznámky, naštěstí už k nám přijde ta slečna v zástěře a donese nám objednané poháry i s limonádou a oplatky. Vytřeštím nad tím oči, nemyslel jsem si, že to bude až tak moc velké, ale co nadělám, asi dneska dostanu cukrovku.

„Děkujeme," poděkuje Hoseok a pustí se do svého poháru, já pohlédnu na ten svůj a nejistě si vezmu lžičku. S nádechem si vezmu první sousto a usměju se, je to fakt hodně dobrý.

Zdravím vás všechny <33

Jakpak se máte?

Jak moc se těšíte na zítřejší kapitolu?? 🌚🌚