Silent (Yoonmin) CZ

50.

Nikdy jsem se necítil tak moc nacpaný, jako dneska. Po tom, co jsem do sebe hodil celý zmrzlinový pohár, jsem měl pocit, že si ani nestoupnu. Naštěstí mi po nějaké hodince slehlo a my jsme mohli vyrazit k rampám, teď už Hoseok zastavuje u lavičky a pomůže mi sesednout z kola.

„Ahh, už ani tak moc nefouká, jako před tím, že?" pronese a já jen pokývám hlavou. Naštěstí vítr opravdu ustal a není taková zima, protože to ten vítr byl hlavně studený, bál jsem se, abych zase neonemocněl, přeci jen, není to tak dávno, měl bych být ještě v teple, aspoň pro jistotu, i když...nemůžu tvrdit, že jsem si stěžoval. Nemusel jsem do školy a vlastně se o mě ještě Yoongi hezky staral, oh, ale to on pořád.

„Nesedneme si? Můžeme si třeba chvilku povídat, myslím, půjčím ti mobil, abys mi mohl odpovídat v poznámkovém bloku, huh?" optá se a ani nestačím přikývnout, už vytahuje mobil, něco na něm najde a podá mi ho s otevřeným poznámkovým blokem, abych mohl psát svoje odpovědi.

„Tak, Jiminie, jak ti chutnal pohár?" zeptá se mě usměvavě a já jen s menším pousmáním naťukám do klávesnice odpověď, ukážu ji Hobimu a ten si ji hned přečte.

Byl skvělý, ale asi už týden nechci sladký ani vidět.

Hoseok se zasměje a přikývne na souhlas.

„Heh, pravda, taky to tak mám, ale...já to sladký před sebou pořád vidím," řekne s mrknutím a já nechápavě nakloním hlavu na stranu, než Hoseok svoji myšlenku dořekne, „jsi to ty, Minie, ty jsi to sladké, co vidím pořád před sebou," zasměje se a cvrkne mě do nosu, zase nad tím zrudnu a s uculením sklopím hlavu.

Hodně lidí mi říká, že jsem roztomilý, sladký a podobně, ale já si to nemyslím. Vidí mě tak jenom proto, že jsem menšího vzrůstu, nemluvím a celkově působím spíš, jako dítě, ale to já takhle nechci, snažím se působit na svůj věk, chtěl bych být tak trochu, jako ostatní kluci, tak atraktivní, společenský a krásný, často o tom sním, ale takový já nikdy nebudu, možná bych byl, kdyby se nestalo to, co se stalo, to, co mě úplně změnilo a uvěznilo moje vyděšené dvanáctileté já v mém už skoro dospělém těle. Štve mě to, vážně hodně.

„No, co se tak culíš? Vážně jsi sladký, vypadáš jako mochi, to ti asi říkal i Yoongi, ale já si myslím, že vypadáš nejen jako mochi, ale i jako takový malý gumový medvídek, víš?" zasměje se a já se nervózně podrbu na zátylku. Je hezké, když mi polichotí, ale už by toho mohl nechat, nevím, jak na to pořád reagovat. Napadne mě změnit téma, proto chytnu po mobilu a rychle něco naťukám do klávesnice.

Jak ses měl vůbec o víkendu, Hobi?

Hoseok se nad tou otázkou, kterou si přečetl, usměje a pozvedne rameny.

„No, měl jsem se dobře, i když...celkem i nuda. Jsem jedináček, víš? Doma to je na nic, jsem rád, když můžu někam vypadnout s Yoongim, ale tento víkend...jsem se hlavně věnoval přemýšlení..." zpozorním a pohlédnu na něj víc zvědavě.

„Um, asi se ptáš, nad čím jsem přemýšlel, že?" usměje se nervózně a já pobaveně přikývnu na souhlas. Hoseok se taky zasměje, ale přijde mi dost nesvůj, taky si začal mnout prsty, to je jedině známka velké nervozity. Ale proč by byl nervózní zrovna přede mnou?

„No...přemýšlel jsem...totiž o tobě. Teda, nejen o tobě, taky o sobě a jiných lidech, ale...hlavně o tobě," vydá ze sebe a já se na něj podívám trochu vážněji, protože tenhle rozhovor přestává zajíždět do vtipných věcí, spíš naopak, ani Hoseok se tak neusmívá, sice jo, ale spíš mám pocit, že ho teď přepadl trošku strach.

„Minie, já...přemýšlel jsem o něčem, co bych ti měl asi říct, vlastně bych ti to chtěl říct, cítím, že bych to potřeboval ze sebe dostat a chci to říct rovnou tobě," pronese a otočí se ke mně víc čelem, přitom mě opatrně chytne za ruce, nad tím zrudnu a zaraženě se mu podívám do očí, v těch jeho teď hodně jiskří, jsou v nich hotové ohňostroje.

„Totiž, od doby, co jsem tě potkal, oblíbil jsem si tě, věděl jsem, že budeš fajn kluk, ale...ty jsi byl ještě lepší, než jsem si vůbec mohl myslet. Pořád tě mám v hlavě, tu tvoji roztomilost, laskavost, a další věci. Nepotřeboval jsem si dávat dvě a dvě dohromady, já...jak jsme se dívali na ten seriál, nebyla to náhoda, že byl o dvou klucích, víš?" pronese opatrně a já začnu trochu tušit, kam tím míří, přesto ale zůstávám dál sedět, jako socha.

Hoseok, jako by nabral víc odvahy, usměje se a zhluboka se nadechne, s výdechem taky dokončí svoji myšlenku.

„Jiminie, líbíš se mi. Líbíš se mi, jako něco víc než jen kamarád. Jsem do tebe strašně moc zamilovaný a moc bych si přál, kdybys mi dal šanci ti ukázat, jak láska vypadá, myslím totiž...že to tak má být," vydechne s úsměvem a já na něj zůstanu paralyzovaně zírat. Kdybych mluvil, asi bych teď strašně koktal, nevím, co na tohle říct, ale já si to hlavně ani nestihnu urovnat v hlavě, už se ke mně Hoseok nakloní a přitiskne svoje rty na ty moje.

Nad tím nepatrným dotykem našich rtů se mi úplně zúží zorničky. Tohle na mě bylo moc rychlé gesto, navíc to ani necítím stejně, možná jsem to měl trochu očekávat, že něco takového Hoseok bude cítit, ale já to asi očekávat ani nechtěl, ale tenhle krok...ten jsem nečekal ani podvědomě. Navíc...tohle je moje první pusa...

Hoseok se na moje rty přitiskne pevněji, v tuhle chvíli se ale můj mozek probere a já stále vyděšený a šokovaný udělám něco, co jsem udělat ani nechtěl, ale na nic jiného jsem se v tuhle chvíli prostě nezmohl – moje ruka reflexně vyletěla a na Hoseokově tváři přistála docela silná facka, která ho ode mě úplně odtrhla.

„Oh...," vyjde ze něj to jediné, přitom se opatrně po tváři pohladí a já si leknutím zakryju pusu. Ne, tohle jsem udělat nechtěl, opravdu ne. Opatrně se k němu natáhnu, ale on uhne, zvedne hlavu a v jeho očích se zalesknou slzy, tohle vžene slzy do očí i mě.

Seskočím z lavičky a rozběhnu se pryč z rampového hřiště. Vím, kudy mám jít, vím, jak se dostanu domů, i když se bojím, že tam nedojdu celý, že se zase dostanu do svého stavu, v tuhle chvíli asi ale nebudu myslet na nic jiného než na to, co se stalo.

Nechám svoje slzy stéct z očí, hned si je taky utřu rukávem, než se mi spustí další. Nevím, co mě má trápit dřív, jestli ta pusa, nebo ta facka, ale strašně mě to bolí. Obojí.

Dobré odpoledne <33

No, doufám, že tam nejsou překlepy nebo chybky, když tak mě varujte :D<3

A jinak si užijte zbytek dne, jako pokaždé ;)<3