Silent (Yoonmin) CZ

19.

Yoongi P. O. V.

Konečně dorazíme domů, ne, že by mě to tam nebavilo, spíš naopak, ještě bych tam klidně zůstal, navíc, nečekal jsem, že to Jiminovi až tak dobře půjde, ale když se tam objevil ten idiot, musel jsem raději odjet.

Znám ho bohužel až moc dobře, jednu dobu jsme byli přátelé, on mě učil na kole, jenže se časem ukázalo, že začínám být stejně dobrý, jako je on, což asi úplně neplánoval a už vůbec neplánoval, že se přihlásím do stejného závodu.

Tehdy mi píchnul kolo a já jsem na rampě nepředvedl nic lepšího než jen tvrdý kotoul dolů. Zlomil jsem si ruku a od závodu odstoupil úplně. Jinsung byl vážně idiot, pořád je, když mě zradil, klesl u mě až na dno, takže jsem se i dnes musel držet, abych ho vystál a nevystartoval po něm ještě za minulost.

Myslel jsem, že se odstěhoval za tátou do Daegu, ale vypadá to, že nakonec zvolil návrat do Soulu. Což je pro mě noční můra, jestli ho budu denně potkávat na rampách, rovnou se půjdu odstřelit.

Svalím se na postel, stejně, jako to udělal Jimin. Ten si k sobě hned přitáhne knížku a nalistuje stránku, kde skončil. Hmm, taky bych si mohl číst, třeba něco k maturitě, ale asi jsem na to moc líný, nejspíš to dopadne tak, že se to všechno naučím až na poslední chvíli.

„Yoongi?" zaslechnu od dveří Taehyungův hlas, ke kterému hned otočím zrak. Nejistě stojí před dveřmi a nervózně si mne dlaně. „Mohl bych s tebou o něčem mluvit?" optá se nejistě a já s povzdechnutím vstanu, projdu kolem Jimina a zamířím do pokoje mého bráchy.

Hned mě praští do nosu smrad ponožek a přetékajícího koše. Úplně mě z toho zaštípe v očích a zakašlu se, v tomhle přece nemůže normálně fungovat.

„Sakra, Taehyungu, kdys naposledy uklízel?" On mě plácne do paže a posadí se na svoji postel, poklepe na místo vedle sebe a čeká, až se posadím. Doufám, že mi nechce říct, že je někdo další kvůli němu těhotný.

„Tak jo, co se děje?" zeptám se, abych ho tedy pobídnul k mluvení a on s nádechem pozvedne rameny.

„Je to takové složitější...ale chtěl bych, abys to věděl první."

„Mm, o co jde?" vyzvu ho a on s nádechem nakrčí ramena, rozhlédne se kolem sebe, jako by hledal nějaký bod, kam se dívat, přemítá, ale poté s výdechem odpoví na moji otázku.

„Jsem ve vztahu. Ale...s klukem." Vydá ze sebe a hned na to zrudlý sklopí zrak. Chvíli na něj zírám, vstřebávám informaci, než přivřu jedno oko a nakloním hlavu na stranu.

„No...páni. Ty jsi...ty jsi na kluky?" optám se trochu zaskočený a on se nejistě uchechtne.

„heh, totiž...na obojí."

„Aha? A kdy jsi to zjistil?" Taehyung si povzdechne a sklopí hlavu.

„Vím to už dlouho, asi od patnácti, ale říkal jsem si, že dokud si nenajdu kluka, ale budou to holky, není potřeba se s něčím takovým přiznávat, no, teď ale s klukem jaksi jsem a myslel jsem, že...že bys to měl prostě vědět první, protože mě asi nejvíc pochopíš a poradíš, jestli to rodičům vůbec říkat." Vysype ze sebe a já si s výdechem prohrábnu vlasy. Musím říct, že bych to do něj neřekl, ani jsem netušil, že by se ho tohle mohlo týkat, ale nejspíš ano, ale potěšilo mě, že má ve mně takovou důvěru.

„Huh, no...sice tě chápu, ale rodiče...nevím, ještě bych počkal, já totiž vůbec netuším, jaký oni na to můžou mít názor, nikdy jsem o ničem takovém s nimi nemluvil, takže...ještě počkej, než jim to řekneš." Taehyung chápavě přikývne, ale poté se usměje a jemně do mě drcne.