Silent (Yoonmin) CZ

45.

Jimin P. O. V.

Konečně je večer, já už jsem osprchovaný, převlečený do Yoongiho trička, které jsem si už jaksi přivlastnil, a spokojeně se svalím na postel. Yoongi se nad tím zasměje. Sedne si vedle mě a pohladí mě po tváři, nad čím se musím uculit. Jeho dotyky jsou mi hrozně příjemné, kdykoliv mě, jakkoliv pohladí, nebo se mě prostě dotkne, vyvolá to ve mně strašně moc pozitivních pocitů, myslím, že to je jen důkaz, že ho mám opravdu rád a je to dobře, protože teď už vlastně nemám nikoho jiného, kromě Jina.

Jo, slyšel jsem jejich rozhovor, slyšel jsem, jak Jin říkal, že mě paní Jeungová vlastně opustila. Vlastně se jí ani nedivím, užila si se mnou dost, šlo vidět, že už jí nebavím, muselo jí lézt krkem se o mě neustále starat, jako o malé děcko, ale na druhou stranu mě to i mrzí, neřekl bych, že by se mě takhle zbavila.

I když jsem to popravě trošičku tušil, už když odjížděla, měl jsem takový divný pocit v břiše a potom to neexistující číslo...už včera jsem si začal přiznávat, že ji už nejspíš neuvidím, proto jsem chtěl jet za Jinem, potřeboval jsem se nějak uklidnit, přesvědčit se, že aspoň on je tady pořád a neztratil jsem i jeho.

No, když se Yoongi zeptal na moji minulost, raději jsem se zavřel v Jinově pokoji a hrál si s Luciferem. Nechtěl jsem to slyšet, akorát by mi to ještě přitížilo, ale teď vím, že to Yoongi všechno ví, úplně všechno, nakonec je to ale možná i dobře, teď mě třeba o něco víc chápe, i když...vím, že mě chápal už předtím, on je totiž tak úžasný člověk.

„Budeš už asi spát, co? Jsi unavený," pronese šeptem Yoongi a já hned přikývnu, přitáhnu k sobě peřinu a zachumlám se do ní. Yoongi s úsměvem vstane a dojde ke dveřím.

„Já se jdu teda taky osprchovat, bude zase trvat, než vylezu, asi už budeš spát, tak dobrou noc," pronese, já na něj jen letmo zamávám, než se uvelebím v peřině, otočím se na bok k oknu a usměju se pro sebe, protože se cítím mnohem líp, než včera a ráno, myslím, že tuhle noc bych mohl konečně i klidně spát, aniž bych se budil a měl tendence chodit ven.

Yoongi P. O. V.

Zalezu do koupelny, svléknu ze sebe všechno oblečení a spokojeně vlezu do sprchového koutu. Mám dobrou náladu, to proto, že jsem s mámou mluvil o paní Jeungové, říkala, že je to sice hrozný, když nám nic neřekla a prostě si odjela, ale rozhodně by nikam Jimina nevyšoupla, když už je tady, tak tady i zůstane.

Měl jsem neuvěřitelnou radost, že s tím nebyly problémy a máma hned byla definitivně rozhodnutá, nejspíš si ho taky oblíbila, kdo by taky ne, on je prostě tak roztomilý, hodný, nevinný, a hlavně mi rozumí a já jemu.

Jsem opravdu rád, že si ta jeho psycholožka odletěla někam do háje a byla tak hodná, že mi sem Jimina přivezla, nic lepšího mě nemohlo potkat a já bych jí za to hned poděkoval, kdybych měl na ni kontakt.

Dost ale přemýšlím i o tom, co mi řekl Jin, to s tím, že by Jimin mohl mluvit, kdyby mi věřil.

Myslím, že mi věří, určitě jo, jenom se bojí mluvit, možná právě proto, že neví, co bych si o tom pomyslel, ale kdybych mu to řekl, že jsem ho už slyšel a podporuju ho, možná by z toho vážně něco bylo, bylo by to úžasný, kdybych byl jeden z mála lidí, se kterými by Jimin mluvil, ale i to, že by mi vážně odpovídal, slyšel bych ten jeho krásný hlásek...musím se nad tou představou usmát.

Namydlím se, spláchnu ze sebe mydlinky a vyjdu ven z koutu, utřu se do ručníku, který kolem sebe poté omotám a odejdu pryč z koupelny. Jimin, jako vždycky, už bude spát, proto se ani nebojím do pokoje jít jen s ručníkem, stejně, jako minule.

Vejdu do pokoje a jak jsem tušil, už je dávno v říši snů. Pousměju se a stále jen v ručníku se posadím na okraj jeho postele. Vypadá vážně sladce, jak spinká, jak má ty tvářičky našpulené, stejně tak jeho plné rtíky.

Nakrčím obočí a zhluboka se nadechnu nad pocitem šimrání v mém břiše, je to stejný pocit, jako minule, když jsem tady byl jen v ručníku a díval jsem se na Jimina, opět je mi horko po celém těle a když rukou omylem zavadím o moje zakryté místo, trochu zalapám po dechu, jak citlivé ho najednou mám.

Měl bych tyhle pocity rychle zahnat, obléct se a jít spát, jako minule, ale tentokrát to tak nechci udělat, místo toho odejdu z pokoje, proběhnu rovnou na záchod, kde se zamknu a pomalu ze sebe shodím ručník.

Polknu nad tím, jak moc vztyčenou mám svoji chloubu, to jsem přitom jen seděl vedle Jimina. Za tohle bych se měl proklínat, ale i tak zavřu oči a pomalu dlaní sjedu až k mému citlivému místečku, jen, co se lehce dotknu, ucítím větší příval vzrušení a já se už neudržím, nekontrolovatelně rychle uchopím svoji chloubu a začnu si ji mnout pravidelnými pohyby.

Představil jsem si ho – toho růžovovlasého hocha s velkými tmavými kukadly. Představil jsem si, jak leží v posteli, čelem ke mně, a já jsem nad ním zapřený, stejně, jako minulou noc, když chtěl utéct na zahradu, ale já jsem mu v tom zabránil a poté uvěznil pod sebou na jeho posteli, přesně tenhle obraz se mi teď promítá v hlavě.

Taky jsem si vzpomněl, jak kdysi do toho deště vážně šel a když jsem ho dostal domů, poslal jsem ho do vany, v zrcadle jsem viděl jeho odraz, jen tak matně, ale přeci jen. Viděl jsem jeho stehna, taky vlastně břicho, které má krásně štíhlé.

Představil jsem si, jak se na něj dívám, neodtrhávám zrak, zapojím trochu víc fantazie a představím si, jak se ho dotýkám, hladím ho po celém těle, jeho kůže je přitom tak jemná a hladká, nakonec se dostanu mnohem níž a on na mě znovu tak nevinně koukne...

„Ahh~...J-Jiminie~" vzdychnu tiše nad svojí myšlenkou a zrychlím pohyby svojí ruky, zakousnu se do svého rtu, aby ze mě nevycházely další vzdechy a nikdo mě neslyšel, když se mi ale představy vymknou a já si najednou představím Jiminův zadek, zaskučím mnohem víc nahlas a dosáhnu vrcholu.

S výdechem otevřu oči a začnu uklidňovat svoje rychle bijící srdce, přitom svraštím obočí a sklopím hlavu.

„Promiň mi to..." řeknu si tiše pro sebe, protože se neuvěřitelně stydím za to, co jsem udělal. Vůči Jiminovi je to nechutný, co by si o mě tak pomyslel, kdyby věděl, že jsem se právě udělal jen díky tomu, že jsem si ho představoval nahého.

Sám před sebou se teď stydím, vím, že to, co jsem teď udělal, bylo hodně špatný a mizerný, ale nemohl jsem si pomoct.

Já to vím. Vím, že se mi Jimin líbí, ale nechtěl jsem si to přiznat, přišlo mi to zvláštní, už i proto, že Taehyung je jinak orientovaný, nechci vypadat, že ho kopíruju, že se snažím na sebe upozornit, prostě to tak cítím a nedokážu si tenhle pocit zakázat.

Možná to nemá smysl, nemá smysl se přetvařovat sám před sebou, měl bych to přiznat aspoň sobě, jinak to bude horší a horší, musím si to uvědomovat a nějak se v tom krotit.

Tohle se Jimin nikdy nesmí dozvědět. Nenáviděl by mě. Pak bych se nenáviděl taky.

Dobrý večer~

Omluvte prosím tuhle kapitolu, je tak trošičku...intimnější, navíc jsem vás na to nijak neupozornila xdd ale berte to tak, že aspoň víte, že si je Yoongi svých citů dobře vědom, to je fajn, ne? :DD

oh, počkat...vám to stejně asi nevadí (perverzáčci malí xdd)

No, tak si užijte zbytek večera <33

나는 너희 모두를 사랑한다! <33