Silent (Yoonmin) CZ

68.

Jimin P. O. V.

Po kolotočích a stáncích chodíme už nějakou tu hodinu, možná i víc, kolem nás už je tma, kterou narušují světýlka svítící a blikající z okolích atrakcí, už se tady ale začíná hromadit víc dospělých lidí, je pravda, že doteď kolem pobíhaly hlavně děti, teď už ale táhne na devátou hodinu večerní.

„Yoongi!" zaslechneme hlas volající kousek od nás, všimnu si Taehyunga a Jungkooka, jak si to spokojeně míří k nám, každý z nich má v ruce už zbyteček z cukrové vaty.

„Po kolikáté už jíte tohle svinstvo?" optá se s uchechtnutím Yoongi a já se pro sebe taky tiše zasměju, Taehyung svého bratra ale propálí pohledem.

„Svinstvo? Náhodou je to dobrý, a navíc je to jen dneska, tak to snad nevadí, ne?" zamračí se na něj a Yoongi jen s protočením panenek pokývá hlavou, nic ale neřekne, protože se ozve Jungkook a to, co řekne, mě donutí zpozornit.

„S Taem jdeme na to ruské kolo, prý jste chtěli jít taky," pronese a já si všimnu, jak Yoongi nakrčil obočí, vypadá to, jako by byl nervózní, dokonce si začne mnout konečky svých prstů, ale přesto přikývne na souhlas.

„Jo, chtěli, ehm...a vy tam jdete už teď?" optá se nejistě a Taehyung přikývne na souhlas.

„No jo, a kdy? Už je tma, navíc to nejede moc rychle, když si koupíme třeba pět jízd, tak tam strávíme minimálně deset minut, možná i víc," vysvětlí hnědovlásek a Yoongi tedy přikývne a vytáhne peněženku. Poskočí mi z toho srdce, doufal jsem, že to nebude divný, když navrhnu, abychom šli taky na ruské kolo, ale Yoongi tam očividně chtěl jít taky, takže mi to usnadnilo práci, teď jsem ale dost nesvůj, musím se tam odhodlat a říct mu to, bude to skvělá šance.

„Dobře, tak jdeme?" společně s dvojicí před námi se vydáme k ruskému kolu. Už tady není taková fronta, jako ještě před hodinou, možná právě proto, že už tady není tolik lidí, přitom je teď nejlepší atmosféra na jízdu na takové atrakci.

„Zdravím, prosím dvakrát lístek na deset jízd," pronese Yoongi a mě se málem zastaví srdce. Proč by toho kupoval tolik? Takhle tam strávíme skoro půl hodiny, teda ne, že bych si stěžoval, aspoň budu mít víc času na přiznání, předpokládám, že bych se za těch deset minut neodhodlal.

„Tady, dej si to do kapsy," řekne, když mi předá lístek s aktuálním časem a časem, ve který bychom měli odcházet z kola, jak jsem předpokládal, je to téměř půl hodina, přesněji dvacet-tři minut. To by mi snad mohlo stačit, abych ze sebe vypustil, po čem tolik toužím.

Nejen my, i Taehyung s Jungkookem si stoupnou do fronty, hned se ale dostaneme na řadu. Taehyung s Jungkookem rychle vlezou do kabinky, ze které právě vyšli cizí lidé, kolo se nezastavuje, takže musíme stihnout nasednout, ale naštěstí to opravdu nejede rychle.

„Pojď," řekne rychle Yoongi a chytne mě za ruku, abych se mu náhodou neztratil při nasedání. Krásně stihneme vlézt dovnitř, dveře se za námi zavřou a my pomalu začneme stoupat k výšinám, ač opravdu pomalu.

Jsou tady sedátka naproti sobě, ale já si místo toho stoupnu k oknu, abych se mohl dívat kolem po okolí, Yoongi si stoupne vedle mě a vydechne přebytek vzduchu.

„Mm, vážně je to pěkný výhled, a to ještě nejsme nahoře," šeptne a já přikývnu na souhlas. Chtěl bych už začít trošku mluvit, ale nějak se nemůžu odhodlat, jsem hrozně nervózní, proto si začnu skousávat ret a přemýšlet nad tím, jak začít, místo toho, abych se soustředil na noční město kolem.

„Popravdě...nikdy jsem na tomhle kole nebyl, přišlo mi to, jako blbost, ale...to asi proto, že bych byl sám, když jsem tady ale s tebou, je to vlastně krásný," pronese tiše, a tak příjemným tónem, až mě z toho zašimrá v břiše. Pousměju se nad tím pocitem a opět jen mlčky přikývnu.